Recenze: HELEVORN – Espectres /2024/ Meuse Music Records
Co se stane, 
když zkřížíte PARADISE LOST s MOONSPELL? Ne, nechci příliš zjednodušovat, HELEVORN nejsou žádná tupá kopírka, ale něco se zmíněných ikonických kapel jim za nehtem i tak uvízlo. Pokud se jedná o inspiraci k vytvoření vlastní muziky, která má velmi vysoký kvalitativní standard, mlčím a naslouchám (maximálně šoupu pod stolem nohama). A pozorně naslouchat HELEVORN se nesporně vyplatí. Jen pozor, jste – li na tom psychicky nevalně, venku mraky škrtají o vršky střech a ptáci raději chodí pěšky, v tomto případě si dovoluji doporučit nechat poslech „Espectres“ na slunný den. Jeden by si řekl, že Mallorca spíš svádí k party music a pozitivním popěvkům, ale ono to nebude tak úplně pravda…
Ještě k té inspiraci, za delší konec tahají Angličané, a to především co se týče výstavby melodií a barvy vokálu Josepa Bruneta v některých pasážích. Ozvěny „Icon“ sem tam skladbami probleskují, nicméně mě nijak zvlášť neruší. Rozpravy o originalitě přesto nechávám stranou, přestože se s ní HELEVORN vyloženě neperou, jen občas balancují na hraně a naštěstí vždy udrží rovnováhu. Díky citlivému balancování se tak bez překážek můžu „Espectres“ podívat na zoubek. Jednoznačným tahákem je citlivá práce s atmosférou a promyšlenou strukturou skladeb. V mantinelech gothic / doom se „Espectres“ ukazuje jako poměrně barevné a pestré album, pokud jde o spektrum nálad a šikovné lavírování mezi gotickými a pochmurnými, funerálními pasážemi, do jednoho podmanivého celku zasazenými pomocí melodií, ze kterých mrazí. Album má u mě jedinou smůlu, že jsem od vrcholu popularity doomu a gotiky takových alb slyšel tuny a jsem k nim poněkud kritický. Řada postupů už byla použita tisíckrát a jednou, což je pochopitelné a logické – každý žánr má svá typická klišé, která k němu neodmyslitelně patří a právě kvůli nim máme ten který styl rádi. Že se postupně vytrácí síla momentu překvapení, se rovněž nechá očekávat předem. Přesto, že „Espectres“ zkušeného posluchače na švestkách rozhodně nenachytá, má pořád dost trumfů v záloze na to, aby si posluchače získalo na svou stranu. Ať je to prvotřídní produkce (hutný zvuk kytar je vyložený luxus) a výborné instrumentální výkony včetně vynikajícího vokálu nebo už zmíněných magických melodií. „Espectres“ není navíc vůbec jednolitý a monotónní kus permafrostu, skladby jsou vystavěny velmi nápaditě a v každé probíhá jedno dílčí fatální drama, jeden dílek souhrnné tragédie jako z pera páně Shakespeara. Kromě toho má „Espectres“ další výhodu technického rázu – není dlouhé, střízlivých 45 minut je přesně tolik, aby deska neztratila napětí a kouzlo.
Nejsem překvapen, ale nejsem ani náhodou zklamán. HELEVORN jako velezkušená, 25 let fungující kapela, dobře vědí, co dělají a dělají to výborně. Že se nejedná o nic převratného ani stylotvorného, spíš považuji za výhodu. Pokud mám příhodnou náladu, sahám přesně po tomto druhu alb. Ne, abych koketoval s myšlenkami na vlastní konec, ale za zcela opačným účelem. Pochmurná gotika a doom na mě dlouhodobě působí jako očistná kúra, vytahuje ze mě škodlivé myšlenky a vůbec všechny špatné věci. A „Espectres“ je dalším albem, kterému se to daří.
Medyed
Komentáře