Recenze: HATRIOT -The Vale Of Shadows /2022/ Massacre Records
Zajímavá parta
, tihle HATRIOT. Steve „Zetro“ Souza, nemaje kde hulákat, zmobilizoval synátory a dal roku 2010 dohromady HATRIOT. To, že se posléze do EXODUS navrátil, je už jiná historie. HATRIOT nicméně jedou dál a na svém čtvrtém albu dávají jasně najevo, že již mají své místo na scéně zcela zasloužené. „The Vale Of Shadows“ je řádně vzteklá a agresivní thrash metalová nakládačka, která nenechá v klidu žádného thrash metalového pošuka s ambicí oslovit i mnohé modernisty, za což může agresivní zápřah skladeb spolu s brutálními vokálními výpady a melodickými riffy. Jistá spojitost s EXODUS samozřejmě slyšitelná je, vzhledem k charakteru alba je ovšem s klidem pominutelná. Fandové EXODUS tohle album možná budou brát jako derivát, čerpající ze společného základu, ovšem „The Vale Of Shadows“ obsahuje dost odlišných prvků a natolik svébytnou atmosféru, že mě osobně to nijak neruší a nečiní mi potíže brát HATRIOT jako kapelu s dostatečně vyhraněným stylem, nasměrovanou více do současných vod, současně však ctící zákonitosti thrash metalové tradice.
Žádné intro, žádný přípravný taneček na zahřátí, deska exploduje okamžitě. „Horns & Halos“ odpaluje první sadu trhavin s fortelem zkušeného pyrotechnika. Skladbu skvěle zpestřují melodické pasáže lehce načichlé metalcorem (naštěstí jen lehce) - úvod jako blázen. Následuje smrtící riff v úvodu „The Hate Inside“ a promakaná pekelná jízda, ten úchvatný riff se vrací ke konci skladby a dílo zkázy dokonává - neskutečná šleha!!! Intenzita stoupá, s „Forceful Balance“ naskočí na vyšší orbit, stejně jako modernější výraz, který dává thrash metalovým prvkům vražednější výraz. Variabilní kytary a surově důrazná rytmika dotahují skladbu téměř k dokonalosti, což platí i o následující „Verminous And Vile“. Střídání nakřáplého vokálu s growlingem a kulometně rychlé výpady bicích dělají solidní paseku všude kolem, když posléze dochází na melodické sólování, nemám už vůbec žádný problém. Nekompromisní dusot ve středním tempu, drtivě důrazná rytmika a skvělé riffy - „Clemency Denied“ ukazuje tradičnější tvář HATRIOT ve skvělé formě, završené melodickou pasáží a zatěžkaným finále, jen se trochu strachuji, jak dlouho to vydrží takhle vysoko. Je fakt, že se „The Vale Of Shadows“ drží se ctí a postupem času neztrácí na dravosti a na nápaditosti je tomu celkem podobně. „The Twenty Fifth Hour“ mi dlouho pod fousy nešla, ale nakonec to není taková bída a skladba se docela vyloupla do krásy. „Only Red Remains“ je na tom podobně, působí až po pár posleších, ze začátku mě na zem neposadila, ale má ve své relativní obyčejnosti osobité kouzlo a lehounce se vymyká. Přímočará „Mark Of The Tyrant“ mi snad vůbec nejvíc připomíná EXODUS, ale pořád se nejedná o bezostyšnou kopírku a skladba stále solidně řeže. Titulní „Vale Of Shadows“ vypadá jako běžná thrashovka, ničím výjimečná, která se však rychle rozvine od prostoru a končí to mnohem líp, než to začalo - jako spojení agresivity a komplexnosti ve funkční a podmanivý celek. Lehké intermezzo „Murderous Tranquility“ uvozuje závěrečnou „Hymn For The Wicked“, sekaný riff, zběsilé výpady, melodické zdvojené sólo a strhující energie. Závěr je mile šťavnatý, stejně jako komplet celé album. Udržet si hravost z první půle, byla by to vskutku neskutečná bomba, takhle „The Vale Of Shadows“ k vrcholu stále něco málo schází, i tak lze hovořit o velmi dobré a poctivé metalové práci, která se chválí sama.
Medyed
Komentáře