Recenze: FANG – American Nightmare /1998, 2020/ Golden Robot Records, reedice
Historie těchto amerických punkerů je poměrně bohatá, sahá do roku 1980
, po pauze od roku 1989 jsou aktivní od roku 1997. FANG na žádný pád nejsou ten profláklý mainstreanový punk, jsou hrubí a spratkovití, syroví a hlavně dosti u nás neznámí. Jejich syrový a do hardcoru přesahující punk nemá daleko k DEAD KENNEDYS a raným THE EXPLOITED, případně THE CASUALTIES, což je oblast, kterou bych jakože mohl již od mých pubertálních let. Punk tohoto ražení u mě vždy fungoval bez problému jako skvělý ventil osobní frustrace ze stavu věcí veřejných a velmi dlouho tak fungovat bude. Staří psi dokážou stále pořádně pokousat a FANG jsou přesně těmi starými psy, kteří to stále dávají s uvěřitelnou elegancí a řádnou porcí hrubé energie.
V jednoduchosti je síla a zde to platí bez výjimky. Syrová a přímočará několikaakordovka jede na maximum, ať to je tradiční punková halekačka typu sloka refrén nebo rychlý výplach k pogu vhodný. „American Nightmare“ nezůstává u jedné šablony a sjíždí punk v kompletním rozsahu bez ostychu z hardcorové urputnosti. V pravý čas zvolnit a pak se do toho zase maximálně opřít a udělat pořádný bordel až se Nevadská poušť začne zelenat, psi kňučí a zalézají do boudy u baráků v luxusní čtvrti, dívky z dobrých rodin zamykají pokojíčky, rodiče volají na pomoc národní gardu a reverend začal sloužit extra mši za spásu duší těch nepřizpůsobivých jinochů, kteří stále nechápou všespásný dosah amerického snu, tržní ekonomiky a nekonečného konzumu ve světě fastfoodů a blbých situačních komedií. Punk postavil na hlavu Evropu, Ameriku to nakoplo obdobně, na to jaké to je v současné době retro, má to pořád dostatek sil na to, aby to pořád zvládalo způsobovat žaludeční vředy té správné cílové skupině.
„American Nightmare“ je v rámci žánru velmi pestré album, v klidu by si vystačilo se základním punkovým vzorcem a nikomu by se to nezdálo divné. FANG si umí pohrát s atmosférou a náladou skladeb a s tím v souladu volí výrazivo. Začátek alba je typický punkový („American Dream“), brzy však najíždí na depresivnější vlnu („City Of Pain“, „AOK“), aby se to všechno rozjelo v pořádně rychlé a hrubé dupárně („Eat The Vegan“, „Can´t Escape“). FANG nemají potíž zvolnit, aniž by ztratili na naléhavosti a udrželi si pozornost, každá z výrazových poloh není přehnaně přetažená, aby dusila ty další, hezky to do sebe zapadá, FANG se s elegancí mistrů vyhýbají nešvaru jedné nekonečné písničky nasekané na x dílků, na tomhle albu se pořád něco děje a rozhodně to není nuda. Všechny skladby do jedné mají svéráznou atmosféru a není to jen zvukem, FANG dobře ví co mezi lidi v roce 1998 pustili a co hrají. Uvolněnost a přirozenost „American Nightmare“ jsou jedněmi z nejsilnějších argumentů o tohle album alespoň zavadit, svěží klasické punkové skopičiny Vás už zvládnou dorazit a nebudou s tím mít příliš velkou práci. Pokud nemáte vyloženě na punk alergii a cíleně se mu velkým obloukem nevyhýbáte, tahle reedice rozhodně není špatná volba!!!
Medyed
Komentáře