Recenze: DREAM THEATER – Parasomnia /2025/ Inside Out Music

Určitě bych období bez Mikea Portnoye nehodnotil jako slabé. Solidní sérii pěti alb, na kterých figuruje Mike Mangini, sráží pouze neukočírovaný úlet jménem „The Astonishing“, který jsem nepobral doteď a prozatím silně pochybuji, že se na tom v brzké době něco změní. Že jsem tuto megalomanii nakonec vzal na milost, na konečném výsledku nezmění asi nic. Můžete být sebegeniálnější muzikant, ale pokud se ego utrhne ze řetězu a začne bez zábran řádit, nic dobrého z toho nevzejde. DREAM THEATER, a je to čistě můj subjektivní pocit, válcovala forma a obsah se krčil v koutě. Nudil jsem se a neměl jsem z toho věru radost, nicméně chuť mi spravila dvě podstatně lepší alba „Distance Over Time“ a „A View From the Top of the World“.

„Parasomnia“, ač na mě neudělala po prvotním letmém seznámení bůhvíjaký dojem, je albem, o kterém se skladním fandům DREAM THEATER řadu let pravděpodobně zdálo dlouhá léta. Ač je Mike Mangini brilantní technik a svou úlohu plnil řadu let se ctí, zásadní tmelící prvek má jméno Portnoy. Skladby najednou přestaly těkat všemi směry jako zmatená lesní včela, znovu cítím staré známé napětí a skoro zapomenutou vášeň, které se z hudby DREAM THEATER začaly pomalu a jistě vytrácet. Temné nálady, korespondující s grafikou obalu a textovou náplní, točící se kolem nočních můr, spánkových poruch a nočních děsů vůbec, plní roli pojiva, držícího skladby pevně pohromadě. Soudržný celek a prefabrikovaná, emočně placatá koule jsou dva rozdílné světy. Jak ve vzduchu stále visela varianta druhá, „Parasomnia“ se bezduchým prefabrikátem dá nazvat jen stěží. Neustálé napětí, mistrné lavírování mezi vzdušnější a hutnou metalovou polohou a konečně i mnohem výraznější porce spontánní kreativity dává jasně na vědomí, že DREAM THEATER nejsou ztuhlí v kolenou až tak, jak vypadali ještě před několika lety. Typické vzorce a kompoziční postupy jsou něco, co lze milovat a nenávidět zároveň, ovšem v celkovém obrazu tyhle neměnné šablony znamenají něco jako firemní značku – typický stylový patent a základ, na kterém vyrůstá bombastická a různorodá struktura. Ta má sice v našem případě padesát a více odstínů šedi s probleskujícím světlem naděje, že se nešťastník z noční můry nakonec probudí.

Už to vypadalo, že se DREAM THEATER pohodlně usídlili v sedačce rutinní horské dráhy, kde to je jednou více dole a podruhé trochu více nahoře a takhle to půjde pořád stejně v pravidelných cyklech. Cosi se začalo dít na výše zmíněných předchozích albech, jen jsem tomu nepřikládal přílišnou váhu, respektive jsem těm signálům moc nevěřil a vzal ne vědomí stav věcí jako danou konstantu. „Parasomnia“ představuje DREAM THEATER znovu jako kreativní kapelu, schopnou smysluplně navázat na své nejlepší momenty a pokud je nepřekoná, zcela určitě se jim maximálně přibližuje. A to je mnohem více, co jsem očekával.

Medyed

dreamtheater.net/

facebook.com/dreamtheater/

instagram.com/dreamtheaterofficial/