Recenze: DIRKSCHNEIDER AND THE OLD GANG – Babylon /2025/ Reigning Phoenix Music
Prohlášení kapely, 
že U.D.O. a DIRKSCHNEIDER AND THE OLD GANG jsou dva odlišné druhy, jsem bral poněkud s rezervou. Udův skladatelský rukopis jednoduše nelze úplně vymazat, nicméně jsem po několika málo posleších „Babylonu“ začal rozumět a musím s touto větou jedině souhlasit. Rukopis je jasný – Uda si prostě nespletete ani v pět ráno po příchodu z divokého mejdanu. Dál už se „stará parta“ (kromě Uda sestava zahrnuje staré spoluhráče z ACCEPT Petera Baltese a Stefana Kaufmanna, zapomínat nesmíme ani na Mathiase Dietha, který byl u prvních čtyř desek U.D.O.) ubírá vlastní cestou a nutno poznamenat, že s nesmírnou elegancí!
Kdybych se přece jenom ještě jednou vrátit ke srovnání s Udovou sólovou kariérou, pak potom mi „Babylon“ nejvíce připomíná lehkost alba „Faceless World“. Do popředí se dere nenucená písničkovost, spíše hard rockový feeling a mohutné, zpěvné refrény. O zpěv se Udo dělí s vynikající Manuelou Bibert a pasuje jim to dohromady zcela ideálně. „Babylon“ by se dal krátce popsat jako hitové album, což je hodně tenký led co do líbivosti pro široké masy, co toho nechtějí moc řešit a ocení i levněji pojatý produkt, vhodný k okamžité konzumaci. Jenže ať poslouchám, jak poslouchám, lacinost prostě nenacházím. „Babylon“ dokáže mile pohladit, stejně jako pořádně nakopnout a dobít vycucané baterky, když už svítí červená kontrolka. Deska není tak urputná jako poslední kousky U.D.O. a dává vyniknout barevnějším náladám a vzdušnějším momentům. Uklidňující dojem není vůbec na škodu, ona je to totiž podobná síla, jen jinak uchopená. Baladické kousky „Strangers in Paradise“ a „Blindfold“ mají krásnou, podmanivou atmosféru, až by z nich dokázal zjihnout i řezník z masokombinátu po náročné směně. Mix heavy metalu a skvěle zaranžovaných klávesových partů pak dotahuje absolutorium do vítěžného konce, a to bez jakýchkoliv pochybností. Letitá zkušenost a kvalitní nápady ani jiný závěr nepřipouštějí. Nechci se pouštět do výčtu skladeb, vzhledem ke spoustě šťavnatých momentů a nejrůznějších zajímavých detailů, které nabíhají postupně, to ani nemám příliš smysl. Uda a kolektiv nic netlačí do termínů a kvantity nahrávek, přirozenost a lehkost je z desky cítit z každého tónu.
„Babylon“ mi přijde jako deska pro radost. Pro radost si ji natočili samotní tvůrci, radost udělala mě a jistě udělá radost i spoustě dalších. Udo a jeho „stará parta“ natočili další parádu a vzhledem k fázi roku je celkem jisté, že v naší TOP 10 letošního roku nebude „Babylon“ chybět.
Medyed
facebook.com/dirkschneiderandtheoldgang/
Komentáře