Recenze debutového LP Metalindy

PRINCEZNA, KTERÁ VYUŽILA "SVOJU ŠANCU"

aneb

NEZAPOMENUTELNÁ PARÁDA SLOVENSKÉHO METALU, INSPIROVANÁ SHAKESPEAREM, BEETHOVENEM, KOMENSKÝM

A VELKOU ŘÍJNOVOU SOCIALISTICKOU REVOLUCÍ

Rok vydání: 1990

Edice: LP

Vrcholy LP: celé LP "sakum prdum"

Propadáky LP: nejsou

Zajímavosti LP: že to moje pořád ještě hraje

Hodnocení LP: 100 %

V době, kdy se královna slovenského heavy metalu Tublatanka (nechme stranou škatulkáře) pozvolna, ač nechtěně, chystala k tvůrčímu útlumu, zazářila na tehdejším čs. metalovém nebi parádním způsobem Metalinda.

Každého mohl naladit nejprve fantastický singl Opusu v "džínovém obalu" Kovový král/Jágo. Jestliže bych měl jmenovat absolutně nejlepší skladby slovenského metalu všech dob, tak zrovna Jágo by nesměl chybět, a to právě v téhle singlové verzi, protože na albu byl natočen o trošilinku hůř - mám tím na mysli zejména jeho úvod, kdy Drapákův padající výkřik na LP končí bohužel už před započetím Lapošovy bicí kreace, což je oproti SP přeci jen škoda. 

Jágo - nádherně svěží píseň s dobrým textem, uf, prostě metalová krása, která mne vždy znova a znova roztancuje, stejně jako před těmi skoro dvaceti lety. Pravda, dnes už se mi "tancuje" výrazně hůř, což jest způsobeno především strachem, abych se důsledkem své výraznější tonáže nepropadl k sousedům, ale i tak je to stále prožitek, jako kdybych byl nějakej šejk...s beer. :-)

Jenomže ona je vynikající opravdu celá deska. Je to tak dobré, že si ani netroufám říct, zda je lepší strana A nebo B, unikátní to vymoženost vinylových desek, nebo kazet. Skvělá vstupní Šanca, s přimíchaným zvukem publika, a odvážně-skromným textem tehdejšího výhradního textaře Metalindy Pavola Jursy (jest znám např. i z před-haberovské spolupráce s Teamem) typu "Moj letopočet sa tvojím bozkom začal..." či "aj krátky flirt s marihuanou", mne nakopla už při prvním poslechu a zůstalo mi to dodnes.

Pecka Van Beethoven a pocta slavnému Ludwigovi? Podařená hard rocková skladba, v níž mne vždycky dostane naprosto geniální Jursův verš "z nás dvoch som bol ten hluchý ja" - tak k tomuhle nemusím asi opravdu nic dodávat, takhle si představuju metalové texty, který Vám prostě "stisknou hřbet".

Z první strany musím ještě zmínit: všechny zbývající skladby :-). Ploužák Xenia je zcela unikátním příkladem skvělé práce s vybrnkávací kytarou, řízným kytarovým kilem a - TICHEM; pro úplnost, ploužákový úvod mi svojí atmosférou připomíná nádherný Valašský rok od Citronu. 

Kovový král je nepsaná hymna metalových fanatiků všech zemí, kteří se nutně spojí. Dodnes si pamatuji, jak jsem refrén "Získal si nás / získal si vás / kovový král / heavy metal" naučil i svého asi čtyřletého synovce, který to pak vesele prozpěvoval i ve školce.

VSR neboli Velká sexuální revoluce je samozřejmě prostřednictvím zdařilé slovní hříčky parodie na VŘSR (deska vyšla až po revoluci), a rovněž hudební složka této závěrečné písně první strany je podařená (tak tuhle věc jsem radši synovce neučil...).

Ač se může zdát druhá strana horší, není.

Ať už nadčasová Politika, jejíž text platí dnes stejně jako před dvaceti lety, možná až trošku patetický, ale přesto uvěřitelný Moj príbeh, přesympatická proti-vojnová Velím si sám (ono to vlastně není ani tak proti vojně, ale proti porušování základních lidských práv. Jenomže co byla vojna u nás kdy jiného?), anebo svižnej Mefisto jsou dokumentem těch nejlepších časů poctivého slovenského tvrdého rocku. Určitě prosím, abyste si při poslechu všimli, že ve věcech Politika a Mefisto jsou chvílemi přítomny thrash metalové riffy, fakt!

A co dodat k samotnému závěru tohoto mimořádného elpíčka? Určitě si pamatujete tu krásnou baladu o učiteli angličtiny, který za celou dobu výuky žáky naučil pouhá čtyři anglická slovíčka, a pak se divil, že před školními inspektory neprošel :-). "Slobodný je free / a obloha sky / mier sa povie peace / a láska love", tak tohodle se asi nikdy nenasytím a vždycky z toho budu metalově s prominutím učurávat. Nezměnitelné člověčí hodnoty, navíc vtipně podané, nádhera.

Pěvecké a instrumentální výkony jsou skvělé, Pavola Drapáka považuju za jednoho z nejlepších čs. metalových zpěváků všech dob, kytary autorů hudby Petera Sámela i Michala Kovalčíka jsou dokonalé jakbysmet, já bych ale rád ocenil i velmi nápadité bicí Jána Lapoše. Už mnoho let si myslím, že největším uměním bubeníka není ani tak výjimečná technická zručnost, ale schopnost rozpoznat, kdy a jak do toho udeřit - a tohle teda Lapoš fakt uměl. Schválně, kdož máte chuť, si tuhle desku pusťte a poslouchejte "jenom" bicí.

Nesmím zapomenout dodat, že na basu dle obalu hrál na této slavné desce Martin Cepka.

Zvuk digitálního studia Opusu je vý - bor - ný!!! I obal, na jehož titulu se z vajíčka klube jakýsi "hnusný strojírenský hmyz", je vtipný - elektronická muzika nám naštěstí nehrozila, album nemá žádné mouchy, a samotná Metalinda?

No ta sice postupem času zapomněla na metal, ale metal naštěstí nezapomněl na ni... takovým skromným důkazem budiž třeba tato recenze.

Dědek.