Recenze: DAWN OF SOLACE – Affliction Vortex /2025/ Noble Demon

Je pravda, že jsem se doom metalu postupně vzdálil a bedlivěji jsem sledoval snad jen PARADISE LOST. Jenže pak se, jako nejen v případě doom metalu, vyloupne album, které mou pozornost přitáhne. O DAWN OF SOLACE jsem neměl doposud ani potuchy, o to více jsem dostal po papuli a ještě si to nechám líbit. DAWN OF SOLACE rozhodně nejsou kapelou, která vyrostla ve vzduchoprázdnu. Ústřední postavou kapely je jistý Tuomas Saukkonen, frontman WOFLHEART. Tuomas oproti své domovské kapele vplouvá do pochmurnějších vod a mě na mysl přichází kacířská myšlenka, která z kapel je vlastně lepší.

„Affliction Vortex“ jsem málem mlčky přešel, aniž by zaťalo drápek. Jenže stala se taková věc, že jsem si ho pustil ještě jednou. To, co se začalo dít, by se dalo přirovnat mému stavu, kdy jsem před více, než třiceti lety pro sebe objevil PARADISE LOST. Nechci vypadat jako nějaká psychicky labilní hysterka, nicméně „Affliction Vortex“ rázem, jako by z ničeho nic, mě začalo omotávat jako hroznýš svou kořist. „Britský“ feeling se scvrkl pouze na samotný úvod alba, album dál jede ve zcela odlišných kolejích, které mají své kořeny u doom metalu v prapůvodní formě, ovšem silně nasáklé severskou atmosférou. Atmosféra a její objem, obsažený na „Affliction Vortex“, je alfou a omegou magie alba. Masivní zvuk už pak jen dotváří finální dojem. Většinu skladeb a nástrojů má na svědomí sám Tuomas, pouze s vokály a syntezátory mu sekundují Mikko Heikkilä a Saku Moilanen. Vokály jsou samostatná kapitola – čisté, melodické zpěvy se proplétají s growly a skřehotáním, jeden dopředu netuší, do jaké polohy se překlopí. Prakticky stejné to je s náladami jednotlivých skladeb, každá z nich obsahuje rozdílný poměr pochmurnosti a melancholie. Světla a pozitivních emocí se na „Affliction Vortex“ se prostě příliš nedočkáme, spíše počítejme s padesáti a více odstíny šedi a průzkumem neradostných koutů lidské mysli, citlivě nastavených na přirozenou poslechovost, kdy „Affliction Vortex“ bez větších problémů pobere i jedinec doom metalem nedotčený.  

„Affliction Vortex“ roste pozvolna, ale počkat si na jeho plnou sílu se zcela určitě vyplatí. Vlastně si ani pořádně nepamatuji, kdy mě naposledy doom metalové album takto uhranulo. Čtyřicet minut strhující, emotivní a na nápady bohaté cesty slzavým údolím se pro mě pomalu, ale jistě stává silně návykovým matrošem. Střízlivá stopáž nejen alba, ale i jednotlivých skladeb, nedává příliš prostoru k ředění intenzity, která se na posluchače valí prakticky neustále, jen forma se mění. Vítejte uprostřed polární noci!

Medyed

facebook.com/dawnofsolace/#

metal-archives.com/bands/Dawn_of_Solace/