Recenze: CRIMSON CROWN – Vae Victis /2025/ Satanath Records

Rád objevuji nové kapely a o to příjemnější to pak je zjištění, že stále lze najít party, které dokáží s nenucenou přirozeností zaujmout, aniž bych je měl neustále strkané pod nos. Nic proti tomu, kvalitní promo dokáže dělat doslova divy a když je propagace podložena nesporně kvalitním materiálem, nemám proti tomu zhola nic. Stále však si pěstuji a záměrně živím vlastní instinkt hledače – jednak mě to baví a jednak se takto dostanu k albům, která by mi s největší pravděpodobností proklouzla mezi prsty nebo kolem mě proplula bez povšimnutí, samozřejmě k mé škodě.

Melodický a přístupnější black metal to většinou schytává za všech stran především pro svou větší otevřenost širšímu publiku jako tak zvaná „komerční srágora“. Jenže nic není černobílé a melodika sama o sobě ještě neznamená, že jste něco děsně laciného a prodejného, příkladů máme po ruce dost a dost. Že je ruská metalová scéna velmi zajímavá a bohatá na zajímavé kapely všech metalových subžánrů, jsem zde psal už několikrát a rozhodně jí nelze popsat zavádějící větou „Arkona a ti ostatní“. CRIMSON CROWN budiž další kapelou, která rozhodně za pozornost stojí.

CRIMSON CROWN ve svém stylu míchají celou řadu vlivů, od klasických metalových postupů v syrové formě, přes epické severské melodie po nekompromisní vichřice a syrový thrashingem konče. Jasně, všechno už tady v různých formách bylo. Zásadní vtip je tom, že CRIMSON CROWN uchopili tradiční noty značně po svém. Zpočátku se jejich styl může zdát jako takový neuspořádaný a rozháraný, jako by nevěděli, kam se vrtnout a snažili se do skladeb nacpat úplně vše, co se jim osobně líbí.  Stačí si ale „Vae Victis“ poslechnout pozorněji a rozporuplné pocity berou roha jako kasař před četníkem. Příjemně hrubá produkce dává albu kouzlo navíc, a kromě toho zahání dojem mnoha případech nadměrně uniformního a mainstreamového přístupu, který má za následek více škody než užitku. Nic takového se na „Vae Victis“ neděje, v podstatě zůstává v undergroundu a není svázáno jiným očekáváním než očekáváním samotné kapely.

Ono se na „Vae Victis“ vlastně neděje nic převratného. Vyjít koncem devadesátek, byl by to solidní hukot a silná konkurence takovým COVENANT nebo OLD MAN´S CHILD. Nicméně stáří formy nehraje roli, trendy se většinou střídají jak ponožky a netřeba na ně brát zvláštní ohled. Nejpodstatnější je, že CRIMSON CROWN nejsou žádná nastavovaná kaše, vniklá ze zbytků z předchozího dne. „Vae Victis“ disponuje nemalou porcí osobitosti a stejně tak osobitou atmosférou, a to není vůbec málo.

Medyed

instagram.com/crimsoncrownband/

metal-archives.com/bands/Crimson_Crown/