Recenze CD Titanic: Double Time (2013)

OD PLZEŇSKÉHO LÉKU K LÉKU DOUBLE TIME

aneb

TO JSEM JÁ, TITANIC!

Recenze / CD Double Time / skupina Titanic / C + P Vinná muška s.r.o. Brno / listopad 2013

Zjednodušeně řečeno – odborníci prominou - termín „double time“ označuje v hudební teorii dvojnásobné tempo, tj. situaci, kdy za stejnou dobu toho stihnete odehrát dvakrát tolik. Úplně triviálně řečeno, hrajete prostě svižně a rychle. Je to pro Vás zkrátka taková droga... A tohle sousloví, totiž Double Time, si za název svého nového alba zvolila žijící brněnská heavy metalová legenda Titanic.

Zdálo by se tedy, že jde o název příznačný, nicméně novinkové album celkově prazvlášť rychlé není, což ovšem pranikterak nevadí (koneckonců, koresponduje to tak nějak i s věkem členů, Mr. Marthus odpustí...). Ovšem pojmenování Double Time se dá vyložit i dalším způsobem, poněvadž se jedná o řadové album, vydané po dvaceti letech od posledního CD „Titanic 3“ (ježto bilanční kompilaci Rockové balady, resp. Requiem za standardní řadovku určitě počítat nelze). No a dvacet let není nic než dvakrát deset let, takže taková „double“ dekáda, dvoj-dekáda, zkrátka takový „double time“, kdy Titanic z hlediska řadové diskografie mlčel, a nyní opět promluvil. A promlouvá, vlastně zpívá hlasem svého historicky stěžejního zpěváka Zdeňka Černého, ale to trošku předbíhám, protože...

...protože ještě předtím, než Zdeněk otevře svá ústa, Vás schlamstne zvuk praskající gramofonové desky, lyrická předehra a následný těžký, svým syrovým, ale soudobě pojatým zvukem hutný, v podstatě hard rockový riff, před Černého se vejde ještě Jorovo sólo (opravdu sólo Georgi „Joro“ Encheva, viz booklet, ale čti Džoro :-), no a pak už ten Zdenál, zvíře jedno, který když otevře svou pěveckou „tlamu“,  tak s otevřenou hubou musí zírat i početná fanouškovská obec, jelikož Černému to zpívá, jako kdyby od dob největší slávy Titaniku čtvrtstoletí vůbec neuteklo: výšky, výraz, nezapomenutelná barva hlasu, chuť a drajv - je tam všechno jako dřív...

Popisovaná úvodní kompozice Hráč dokazuje, že Titaniku to stále hraje, navíc zaujme i Fricovým textem (Slávek sice bicí party přenechal plně Martinu Marthusovi Škaroupkovi, ale výhradní postavení textaře – kromě jediné výjimky Být či nebýt – mu upřeno není) pojednávajícím o tom, že i každý diktátor má svoji slabost, a zpravidla je jí...a neřeknu a neřeknu. Nicméně Fricova slova se dají pochopit i jako reminiscence na nejslavnější dobu Titaniku a celého tuzemského heavy metalu na přelomu 80. a 90. let minulého století: „Byl jsem stroj / fenomén / diktátor / hladovej predátor / Měl jsem moc / nesmírnou / po boku / s pěchotou vesmírnou“ – to jako s námi fans :-).

Kdybych se měl vrátit k tomu rychlému hraní, tak jednoznačně nejrychlejší skladbou na CD je speed metalová, s power metalem koketující „helloweenovská“ hymna Chlapi sobě, fórek, který má naprosto nesporné ambice se zejména na koncertech – a po pár vypitých škopíčcích - stát obrovským hitem:  věc jednoduchá, ale účinná, koneckonců, Titanic třebaže svoji produkci vždy myslel velice vážně, nikdy nezapomínal ani na srandu (Simulant, Tchýně, Emil to je pašák, slova na Breaking The Law Všichni se cpou a cpou...). A v rámci téhle „lidovky“, jak ji nazval na webu Titaniku sám frontman kapely, jsem se lekl, když jsem si přečetl „Dnes jsem měl štěstí / dvě mířený rány“, ale nebojte, žádný zločin spáchán nebyl, stačí dát si tohle dvojverší do kontextu s předchozím „tvý oči maj pěsti“. A za zmínku stojí určitě i parafráze na známou organizaci Bílý kruh bezpečí v podobě „Když se chlapi sejdou / tak bouřky hned přejdou / kruh bezpečí tě vyléčí“.

Veliké hitové ambice mají dle mého názoru jak majestátní balada Guy Babylon, pojmenovaná podle předčasně zesnulého spoluhráče Eltona Johna, tak dvě závěrečné pecky Být či nebýt (tuto jedinou otextoval Zdeněk Černý) a titulní Double Time, jež jsou všechny postaveny na velice výrazném melodickém nápadu, disponují skvělým aranžmá  a výbornými texty, z nichž bych vypíchnul Fricovy skvostně použité obraty z titulky, jako jsou „Nečekám až mě kmotra položí / fajnový zboží mám a ona si dá“,  „až skoupím mlejny boží“ či „Měsíc má svůj měsíc“. To se bude na křtu v Semálu myslím zpívat samo!

Někdo by mohl žehrat (a na internetu žehrá) , že na albu je z 9ti pouze 7 nových skladeb, avšak já bych to raději nepočítal na songy, ale na minuty – CD má více než plnohodnotnou stopáž skoro 48 minut, a pokud odečteme 2  starší věci, vychází nám i tak vpravdě solidních 36 minut. Á propos, vzpomínky – pod názvem Otčenáš se skrývá kompozice z kompilace Rockové balady, resp. Requiem, Set Me Free, tentokrát  s českým textem, a na album byla zařazena i jedna z největších „symfonií“ skupiny Vizáž, ovšem hodně dobře znovu nahraná, s novým zvukem i aranžmá, takže perfektně zapadá do atmosféry celého kotoučku a bravurně se pojí s novinkovými  věcmi. Důvod jejího zařazení? Údajně proto, že nikdy nevyšla na CD, což ale není tak docela pravda, poněvadž v původním znění vyšla na 2CD kompilaci vydavatelství Underground Records (UGR) v roce 2009. A pro malé odlehčení – je zajímavé, jak se text starodávné Vizáže nechtěně může dostat do současného společenského kontextu, jelikož některé části textu by si mohl zpívat snad i Petr Nečas v čase nečase nedávného konce své vrcholné politické kariéry: „Bádám nad minulostí / mám šok snad puknu zlostí“... „ Halucinace z nich mám / pro sebe si povídám / nesmím to vzdát / a k nepoznání změním svou vizáž“.

Titanic nebyl nikdy svázán pouze heavy/speed metalovými tradicemi a hranicemi, vždy dokázal nějak vybočit, vložit jiný hudební prvek, ať už se ve svých dobách jednalo o použití akustické kytary (Figurína) anebo o inspiraci vážnou či hymnickou hudbou (Allegro, Viva Musica). Na aktuálním albu mohou v tomto smyslu zaujmout zejména motivy orientální hudby v Zrcadle (pracovně byla prezentována jako No Mercy); orientální motivy v sobě mají nádech jakési vzdálenosti, jakéhosi tajemna, a tudíž moc dobře souzní s textem, jenž pojednává o tajemném druhém já nás všech...No Mercy, milion verzí.

No Mercy? Hmm, Titanic na své nové desce nemá s námi fanoušky opravdu žádné slitování. Pere to do nás skvělou muzikou, pracovitými aranžemi - za zmínku stojí třeba řízná basová figura Milana Hanáka spolu s bicími ve vstupu Soudného dne – a nadprůměrnými texty , v nichž se Titanic rozprostřel i směrem k magické tématice ďábelské (právě zmíněný Soudnej den a Být či nebýt), ovšem nikoliv satanisticky, ale spíše obecně filozoficky. Mimochodem, víte, kdo je Entilep? To je natolik tajemná postava, že ji ani strýček Google nezná! :-) Ale z celého textu je dostatečně zřejmé, o koho jde...

Nesporná kvalita hudebního materiálu jest předestřena v poctivém, syrovém a hutném zvukovém hávu, v němž jsou všechny nástroje, včetně basy dobře rozpoznatelné (o velmi dobrých studiových instrumentálních výkonech všech zúčastněných  netřeba diskutovat).

Celkový zážitek z čerstvého kotoučku podtrhuje 20-stránkový booklet se snímky dvorního fotografa Titaniku Petra Pospíšila a všemi texty, vč. Vizáže, a v čele se zdařilým obalem, na němž nechybí klasické slavné logo Titanic, jemuž barvu tentokrát poskytly plameny, a ani známá, symptomaticky „zdublovaná“ zelená příšera alias brněnský drak. – Inu, jsem drak darebák a vidím dvakrát.

Ohledně nové desky Titaniku bude jistojistě ještě mohutně diskutováno to či ono, bude probírán a propírán moment a prvek ten či onen, ale to je dobře. Protože o kom se nemluví, ten nežije. Titanic žije, a o čem sporu není, nové album se mu zkrátka povedlo.

„Jen se podívej / a teď si najdi hvězdu svou / Titán se v tobě probudí“.

Co dodat? Tuzemský heavy metalový náhrdelník má na své životní šňůře další šperk.

Tady Dědek.

Hodnocení CD: 100 %.  

DOUBLE TIME - anglicky doslova "zdvojený čas", označení tempa dvojnásobně rychlejšího než bylo dosavadní. Tento efekt je často užíván v jazzu a moderní populární hudbě. Opakem je "HALFTIME", anglicky "poloviční čas", tj. tempo o polovinu pomalejší než předchozí. Jedná se o poměrně častý aranžérský efekt, používaný zvláště v závěru rychlých skladeb.

(definice převzata z bgcz.net – sekce Slovník)