Recenze / CD Moja hviezda žije – No 16 / skupina Metalinda / 3-dílný digipack / stopáž cca 77 minut / Meta Music 2019

KDYŽ MÁŠ RANDE SE ŠŤAVNATOU ŠESTNÁCTKOU aneb
„TEPLOTA STÚPA HORE: V PERU AJ LISABONE.“
... AJ V BRNĚ.

Ono je to s těmi dobrými deskami složité, chvílemi až komplikované (jak by ve vztahu k ženám řekl ve své Manéži Bolek Polívka). Zastávám totiž názor, že pokud není recenze dobrá alespoň tak jako deska sama, nemá smysl ji publikovat. No a jak si mám tedy poradit s novou deskou Metalindy? To su teda asi v pr...deli.

Kamikadze: Pád či let. (Ne)uvěřitelně pestrá přepestrá jízda s 20 skladbami, svou stopáží představující de facto vlastně 2CD, má v sobě špetku klasiky, špetku folklóru, špetku country, špetku ženských hlasů, špetku hymen (toto slovo prosím neplést se šťavnatou šestnáctkou!), ale hlavně poctivej svěží rock, kterej mne překvapil především svojí rychlostí, což myslím doslova: ta deska prostě valí a šlape!

Syrovej rock až nekompromisní hard rock, rychlý šťavnatý řízky, včetně poprockové balady. Mistr Peter Sámel („stále mám dosť síl“) je jeden z nemnoha čs. muzikantů, kteří dokáží po celou dobu svého hudebního života skládat výbornou jak muziku, tak texty. Hmm, vedle něj mne napadá třeba fenomenální brněnský Jaroslav Albert Kronek. No tak ti dva by si mohli v tomhle směru podat ruce. Anebo třeba spolu zahrát, což?

Zpátky k meritu. Jestli kdysi kdosi napsal o desce Made Of Eternity mého milovanéího Squealeru, že první dvě zonky jsou totální přetotální bomby, tak v případě Metalindy potřebuju těch čísel výrazně víc – no počítejte se mnou:
Láska zvíťazí, Som tvoj upír, Alfa Centaury, Sme si súdení, Sám proti zlu, Doba umelohmotná, Zbav ma samoty, Koniec, Ulica, Otec a syn, Machu Picchu, Asi mi chýba sex, Krutý Rím, Sloboda, Adrenalín, Noc čo nemá pravidlá... No to som snad vymenoval všetko, kurňa, už z toho všeho mluvím taky slovensky.  

A jelikož náš web vysílá bez omezení nonstop, tedy i po desáté, tak musím výrazně zdůraznit, že skladba s názvem Machu Picchu se nečte Mažu piču, a song jménem Krutý Rím rozhodně není od slova vykúRím. Tož to jen pár slov ohledně výchovy mládeže.

Andy Samuel Hudák je zpěvák, který kdyby byl fotbalistou, tak se o něj přetahují snad Chelsea s Arsenalem, no a Turci by myslím taky nezůstali klidní. Andy je prostě totální „harley davidson“, a Peter si nad touhle akvizicí mne ruce a možná i něco jiného, che che ché (samozřejmě jsem myslel srdce).  

Maximální aranžérský kumšt, využívající všechny možné zvukové polohy, jen umocňuje zážitek z týhle šestnáctky, která ví jak se položit a která ví, jak vám sedne. A pokud zrovna sedíte, tak vás z tý prdele zvedne, a pokud zrovna stojíte, tak vás na ňu posadí. No to je ale prdel, zejména když si přečtete, jak byla deska natočená, ha ha.

Závěrečné 4 hymny jen umocňují zážitek z pocitu, jež jen tak nevyprchá. Obecným marketingovým hitem je 2 v 1, ovšem tady platí 1 ve 2, jelikož bývalá jediná čs. hymna se rozpadla do dvou, a Boryš umí i po Tatrách.

Jó holt, kdo umí, tomu hold! Naplnit skoro 80 minut jednou megaprdou za druhou, to už vyžaduje pořádný koule!
Peter – super! Z Brna Ťa zdraví Tvoja šestnáctka  – Metalinda Adrenalinda.
                                                                                                                                                                    Tady Dědek.

bandzone.cz/metalinda

facebook.com/OfficialMetaLinda/