Recenze CD Kreysonu Anděl na útěku (1990)

Na sklonku léta 1989 opouští Láďa Křížek CITRON následován kytaristou Jardou Bartoněm, čímž se začíná psát úvodní etapa historie KREYSONu. Sestavu doplnili bubeník Rob Vondrovic, kytarista Daniel Krob (oba opustivší ARAKAIN) a basák Karel Adam. Doba těsně před a polistopadová byla co do vydávání zásadních alb tuzemských rockových a heavy skupin něčím naprosto unikátním. Alba vycházela jedno za druhým, jejich kvalita byla vzácně vyrovnaná a zpětně hodnoceno, v mnoha případech se jejich tvůrcům kvalitu debutu přes všechnu snahu nepodařilo překonat.

„Anděl“ je jak v kontextu tvorby kapely, tak i české scény celkově jedním z nejkvalitnějším heavy albem vůbec a nezdráhám se tvrdit, že snese i dobová evropská měřítka. Následující alba na „Anděla“ i přes svou nepopiratelnou kvalitu ztrácejí. Takto vyrovnanou kolekci se již KREYSONu bohužel natočit nepodařilo. Kapele se, ať už záměrně nebo čistě spontánně, povedlo vyvážit hitovost a tvrdost jednotlivých skladeb, což nemalou měrou vedlo ke značnému komerčnímu úspěchu napříč publikem a stravitelnosti značné části alba i pro nemetalové publikum (živě a v barvách si pamatuji časté přehrávání KREYSONu i na diskotékách). KREYSONu bylo přáno i ze strany tehdejší předního labelu Tommü Records, vedle české verze alba vyšla i anglická mutace, která se požděním byla k mání i v zemích českých. Klasické elpíčko bylo navíc vybaveno vyvedeným rozkládacím obalem, což rovněž nebyla samozřejmost včetně hostujícího Rolfa „Kašpárka“ (pan Kasparek promine) z RUNNIG WILD.

Jízda začíná eponymním kouskem „Kreyson“. Skladba, kterou jsem paradoxně slyšel poprvé v anglické verzi někdy během léta devadesátého roku nekompromisně avizuje vše, co se dále bude na albu odehrávat. Následující „Skalp“ sází další trumf na stůl v podobě poměrně jednoduchého, ale nápaditého a účinného ústředního motivu. „Čarovná noc“ jako první v pořadí decentně ubírá na otáčkách a svou hitovost prodala i u publika, které metal považují na neposlouchatelný rambajz. „Upíří lásku“ i s odstupem dvaceti let považuji za jeden z vrcholů už tak kvalitativně vyrovnané desky. Po klidném, až baladickém úvodu se rozjede vcelku slušný mazec, který načas zvolní do středního tempa. Provařený hit, později autorem exponenciálně zprzn