Recenze: Catastrofy - Besnota (2018)

Zbojnický thrash metal? Jakkoliv by toto spojení znělo možná divně, naprostý opak je pravdou. Slovenští raraši CATASTROFY mají na tuto otázku pádnou a nekompromisní odpověď. Jejich verze thrash metalu má téměř národní podobu, která jim padne jak pozadí na mísu (věděl bych toto formulovat i jinak…). S nadhledem a nenuceností tohle své druhé album CATASTROFY nemohou zklamat snad žádného thrashového magora a tvrdou metalovou palici.

Zbojnická tematika nepohltila celou stopáž „Besnoty“, CATASTROFY se bez pozlátka a servítek vypořádávají s realitou dnešního světa a nemají problém s poněkud lidovějšími výrazy, což někoho může iritovat, zde to do muziky přesně pasuje. „Sviňa“ a „Hajzel“ se vyskytují na výsostném místě hnedle v prvních dvou slokách úvodní smršti „Špinavá hra“. Jakkoliv jsou i následující texty, řešící všechen ten marast kolem nás, myšleny zcela vážně, neschází jim ve finále značná porce hravosti, kdy „zbojnické“ kousky nijak netrčí pomezi vážnějšími kusy podobny obru Koloději při stranické a státní návštěvě u trpaslíků. „Príručka mladých zbojníkov“, i pod vlivem faktu, že jsem kapelu objevil krátce před vydáním „Besnoty“, má pro mě i po mnohonásobném poslechu dostatek potenciálu se zavrtat do mozku a rotovat tam půlden a déle. „Jebem Vaše idoly“ se vrací k dnešní radostné současnosti a mluvila by mi z duše i během mého pubertálního období, věčné téma… „Len slová“ pokračují v nastoleném směru, pestřeji střídá tempa, aspirují na koncertní šlehu bez jakýchkoliv debat. „Malinový džem“ výrazně kontrastuje se skočným charakterem předchozích kusů, táhne se jak asfalt, vokál se z pravověrného thrashového ječáku láme do deathové temnoty, text netext temnota trvá celý hrací čas, nemálo sympatická je evokace starých dobrých osmdesátek, i když jde s největší pravděpodobností o vyvedenou parodii a sympatický pohled shora na vlastní muziku. „Posledný na Zemi“ – zajímavý pohled na imaginární situaci posledního človíčka na zeměkouli – a návrat ke skočnému juchání a muzice jako zábavě bez toho, aby se na povrch prodralo riziko laciné křeče, A.D.A.B (All drábs are bastards) si bere do úst policejní sbor, docela krátký štěk a energie na rozdávání po kanystrech. Taškařicím není konec, dalším dějstvím jsou „Hốrní chlapci“, někomu se tenhle „lidový“ thrash metal může zdát drobet přistydlý a zdětinštělý, ovšem každý nemůže plivat oheň a síru, nebo snad být těžce seriózní a akademický. CATASTROFY a jejich recesivní přístup, aniž by ztratili přesvědčivost a onu pro thrash metal potřebnou silovost. „Hurá vojna !“ – nastává paradox, z jednoho pohledu jasná recese, z druhé strany právě ta recese dodává mrazivost textovému obsahu…vyslechněte sami. „Morava“ je kouskem, který naprosto vážně a s elegancí mazáků zpracovává život za ostnatým drátem za účelem ochrany před bestiemi ze západu, tempo se zvolňuje a přidává skladbě na naléhavosti sdělení. „Habaďůra“ je další ze zbojnických písniček, zábavná hitovka se vším, co k ní patří. „Obyčajná kurva“ , zas pro změnu jedna ze života, se vším tím čubincem, který nás masíruje neustále. Album uzavírá „Luciferov papek“, další nátěr a zábava zároveň, skvěle ukončený fujarou. 

„Besnota“ je povedený přímočarý nátěr, který nepostrádá kopec srandy a přesvědčivý vlastní ksichtík, který si pomalu můžou CATASTROFY nárokovat za patent.

Medyed

bandzone.cz/catastrofy
facebook.com/catastrofy/
catastrofy.bandcamp.com/