Recenze: BURNT OUT WRECK – This Is Hell /2019/ Cherry Red Records

Recenze: BURNT OUT WRECK – This Is Hell /2019/ Cherry Red Records

Jsou to vždy velmi příjemné chvíle, kdy se zásluhou kapel samotných nebo vlastního pídění dostanu k albu kapely, o které nemám ani šajn a dostane se mi pořádné pumelice do kokosu. A nemusí to být ani nekompromisním nářezem se silou hurikánu ani dechberoucí progresivitou. Britové BURNT OUT WRECK jsou totiž v podstatě obyčejnou rockovou partou, čerpající (alespoň se to tak minimálně na první dojem zdá) z formy a výrazu australských elektrikářů. Ten jiskřící ocásek tam nepochybně je, nelze ovšem BURNT OUT WRECK nijak osočovat z alibismu a pohodlnosti vézt se na něčem prověřeném a dlouhými léty odzkoušeném. Kapela má pevný vlastní feeling a nenucenou eleganci, na což milý posluchač přichází velice záhy, prakticky po prvním poslechu „This Is Hell“ v kuse. A když už jsem vyslovil AC/DC, jedním dechem musím vzpomenout další legendu, tentokrát ze země bank a přesných hodinek, a to matadory KROKUS – ti to hrnou obdobným způsobem a s fortelem sobě vlastním. BURNT OUT WRECK se vývoj rockové scény za posledních čtyřicet let rovněž nijak nedotýká, bohatě si vystačí s nesmrtelnou klasikou bez rizika, že by zněli jako zaprášený muzeální exponát. Jejich „rokec“ má štávu, švih a tu nesmrtelnou duši problémového spratka, který Vám bez mrknutí oka posprejuje zeď, pro srandu ožere psa lahvovou desítkou a v noci Vám na sračky zvixovaný řve pod oknem maje na háku, že vstáváte o půl páté ráno do práce.

Není to nic složitého s důrazem na velké myšlenky a sepjetí s Všehomírem. Sloka, refrén, sólo a ende šlus – jak jednoduché, ale jak účinné a zbavující argumentů!!! Úvodní „Dead Or Alive“ má onu „elektrikářkou“ atmosféru“, přes tu je ale jasně slyšet, že jsme úplně jinde a BURNT OUT WRECK tu klasiku umí hrát, jak jim huba narostla a se vším, co si řemeslo žádá. „Positive“ se sune k temnějším tónům, skladba krásně duní, postupně nabírá na důrazu a vrcholí skvělým refrénem, a takhle to bude až do samotného konce „This Is Hell“, bez výraznějšího zakopnutí. Na pohodu, a přesto skvělá a chutná hudební krmě. „Paddywack“ v boogie rytmu dává znovu vzpomenout na Bona Scotta, ale vlastní rukopis jasně válcuje všechny pochybnosti – „Paddywack“ je opět velmi hutná šťavnatá skladba, kdy tomu všemu dává refrén korunu, ne že by zbytek skladeb bylo kulhavé a koktavé příbuzenstvo, nicméně „Paddywack“, „Positive“ a následující „Headfuck“  aspirují přece jen na koncertní tutovky. To ovšem nemusí být definitivní závěr, je zde totiž velká pravděpodobnost, že takto v mých uších dopadne časem celé album. „Headfuck“ – krásný ústřední riff a gradace melodie směrem k refrénu, zatěžkaný a stejně tak důrazný rytmus jako rány kladivem a finále obstarané bluesově nikam nechvátajícím sólem – to je nesmrtelná klasika a věčná inspirace!!! Skočná „Guitar Electrified“ vyšperkovaná klasickým energickým riffem, hitovým, napůl halekaných refrénem nepřipouští negativních reakcí, a když exploduje kytara do sóla, nemám už vůbec žádný problém (který jsem i tak neměl). Titulní „This Is Hell“ na monet nasadí vážnější obličej, sune se kupředu rozvážněji, ovšem se silou Golema, který dostal šém do důlku a teď se nezadržitelně sune kupředu. Povedená melodie a ještě povedenější refrén drží laťku energie a samozřejmě kvality hodně vysoko. Šlapavá „Rock Hard Sticky Sweet“ to bere za chytlavější konec, končetiny si tak nějak dělají co chtějí a dupou si do rytmu – jízda pokračuje a není to vůbec špatný, a to jsme téměř u konce – zívačka prostě nehrozí. „Just A Dog“ – houpavé tempo s příjemnou melodií dělá ze skladby za peněž hodně muziky, a to doslova. Stačí kolikrát tak málo, a je z toho daleko víc – opět riff, melodie, refrén a sólo, zdá se to jako náramná zívačka s prstem v nose, ale zkuste si to někdy, udělat dobrou jednoduchou skladbu. Je to děsná rasovina a ne každý to má dáno. „Snow Falls Down“ jako poslední v pořadí je poslední pouze na playlistu, jinak na ostatní skladby neztrácí vůbec v ničem. Výrazná melodie a výborný riff nedávají prostor na zavzdušnění a vše šlape, jak má.

Skvělá klasika, skvělí BURNT OUT WRECK. Říká se, že když se to umí, je to brnkačka… A BURNT OUT WRECK to umí sakra dobře, s nadhledem starých veteránů, kteří hrají se srdcem to, co je jim vlastní a já jim to nemám problém uvěřit – ale vlastně ještě jinak – žeru jim to i bez přílohy!!!

                Medyed

burntoutwreck.com/

facebook.com/BurntOutWreck/

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>