Recenze: BLAZON STONE - Damnation /2021/ Stormspell Records
Jojo, hezky
se to poslouchá, je to kvalitně zvukově ošetřeno, skladby mají slušný odpich a svižně klušou kupředu. Vlastně s tím nemám výraznější problém, nemám ho až do chvíle, než mě přemůže pochybnost, že to nemusí být RUNNING WILD, ale někdo jiný. BLAZON STONE je skoro až takový švédský tribute RUNNING WILD, že se jim podobají úplně ve všem, včetně vokálu který se snaží být Rolfem číslo dvě, zvuk a kompozice skladeb riffy nevyjímaje, vše je recyklace cizího patentu do autorských skladeb. Nehodlám srážet ani urážet ryzí city k nesporné legendě heavy metalu, nicméně když už vznikají alba inspirovaná slavnými jmény metalové scény, případně se jimi inspirují následovnické kapely, ocenil bych alespoň část vlastního osobitého vkladu, vlastní přidané hodnoty. BLAZON STONE mají Rolfovu smečku evidentně nastudovánu do nejmenších detailů, rozhodně nezní (přece jen tohle je tuším již sedmé album, které pokračuje v následování pirátského škuneru) jako trapný pokus o okopírování slavné, ale především značně jedinečné formy. Tahle kopírovačka má paradoxně solidní úroveň a naštěstí schopnost spíchnout smysluplné skladby, při jejichž poslechu mě nepřepadá žaludeční nevolnost. Akorát musím zapomenout, že kdy existovali nějací RUNNING WILD.
„Damnation“ nefunguje vůbec špatně, co do kompoziční stránky věci mu zas tolik vytknout nelze. Za sebe musím říci, že jsem čekal daleko těžší průser, a to především na základě několika přečtených recenzí na předchozí studiové nahrávky, kde to BLAZON STONE dostali sežrat se vší parádou. Pokud budu k „Damnation“ přistupovat bez optiky znalosti širších souvislostí, jedná se o vcelku milý pokus o dynamické a chytlavé heavy metalové album, které rozhodně nepostrádá své silné momenty, i když další díru do světa neudělá, což ani nečekám a nebudu jistě sám. Zlaté časy heavy metalu jsou desítky let minulostí, nadčasová forma metalové klasiky to však vyjma několika šrámů vlivem vrtkavosti trendů přežila se ctí a do důchodu se evidentně nechystá. Potud si troufnu tvrdit, že je většina věcí v pořádku. Neblahé tušení, že „Damnation“ pravděpodobně ani nedoposlouchám do konce, se nekoná. Ba co víc - těch poslechů mám za sebou významně více a neblahé následky na mém duševním nepozoruji. Co mi však velmi chybí, je praktická absence jakýchkoliv vlastních příspěvků a byť jen pokusu opustit bezpečné zázemí. Sám nevím, zdali je to naprostý záměr a jediným cílem je takto vzdát hold jedné z nejvýznamnějších heavy metalových kapel a vlastní myšlenky jsou realizovány jinde nebo se jedná o hru na jistotu ve stylu „když to vycházelo jim, nám bude taky“. Chce se mi věřit, že řešením tohoto dilematu je první možnost, protože ta jediná mi dává alespoň nějakou logiku.
Jak už jsem nakousl, nemám v úmyslu nikterak lacině srážet BLAZON STONE za to, že evidentně milují zlatý fond diskografie RUNNING WILD. Tato alba mě provázela obdobím, kdy jsem začal objevovat krásy metalu a na jednu stranu dokážu pochopit, že to někdo má podobně. Na druhou stranu se vkrádá neodbytná otázka, jaký má smysl se až tak silně vtlačit do výrazu velkého vzoru a takřka úplně potlačit sami sebe, to se mi dost dobře a v plné míře nedaří pobrat.
Medyed
facebook.com/BlazonStoneOfficial/
Komentáře