Recenze: BENEDICTION – Ravage of Empires /2024/ Nuclear Blast
Poctivá kovařina, 
stará dobrá ruční práce. Kovárna BENEDICTION nezahálí, přestože mi předchozí smrtonoš „Scriptures“ přijde jako stále čerstvý matroš, mezi oběma alby zeje mezera pěti let. Nejvyšší čas, aby se začala kout čerstvá ocel. „Ravage of Empires“, stejně jako předchozí alba, vyjma jedné jediné odbočky vstříc volnější formě, ctí původní pravidla hry death metalu, a i ten nejubožejší červík ví, že nic jiného od BENEDICTION ani čekat nelze – „jen a pouze“ death metal staré školy. Ty uvozovky jsem použil úplně schválně, protože tohle je old school death metal jak má být!
Jedno je jasné už od prvního oťukávání – jedovatá slina a neurvalost „Scriptures“ nebyla jen jednorázovým výkřikem. „Ravage of Empires“ jde dost možná ještě dál proti proudu času a důsledně míchá dohromady thrash a death metal ve stylu druhé půle osmdesátých let. Surová přímočarost zašla ještě o krůček dál a v kombinaci s moderní produkcí má sílu jako důlní rypadlo. Starý death metal není o změně tempa každou vteřinu, závodem o co největší počet technických riffů, nacpaných do jedné skladby. Tady se jedná o v nejlepším slova smyslu písničkový přístup s důrazem na zabijáckou atmosféru a poctivou riffařinu v převažujícím středním rychlostním tempu. Z každého hrábnutí do strun a úderu do bicích je cítit struhující zápal a hlava na špalku za to. Autenticita je hlavní zbraní „Ravage of Empires“, stáří formy nehraje zásadní roli. Album sice může zpočátku působit jako méně nápaditěji než deska předchozí, to se ale velmi rychle srovná po soustřednějším poslechu. Do popředí se pak proderou všechny výrazné momenty a album začíná záhy zabíjet s obvyklou razancí, na kterou jsme za ta léta zvyklí.
Tváří se jako brutální monolit, jedoucí 47 minut ve stále stejných kolejích. „Ravage of Empires“ je sice pevný a soudržný celek, nicméně záchytných bodů obsahuje dost na to, abych se v půli alba neztratil jako zmatený orientační běžec. V pravý čas dokáže zvolnit a rochnit se ve smrtonosné bažině, aby znova nabralo na otáčkách. Valící se smrtící mašina často koketuje s thrashovým ostřím a jakmile dojde na nabroušený a šťavnatý riff, je to jedním slovem skvělý mejdan na oddělení soudního lékařství.
Tohle není album z kategorie „jo, dobrý a jde se na další kus“. „Ravage of Empires“ je jako zákeřná infekce – ponejprv bohorovný klid z mírné rýmičky a pak už pozdě bycha honiti. Pak už je pevně usazené v paměti a není jiná možnost, než si ho dávat pravidelně s nutkavou potřebou zažít to zas a znova, podobně jako tomu bylo v případě „Subconscious Terror“, The Grand Leveller“ a „Transcend the Rubicon“. Smělé tvrzení, ale my se toho nebojíme, proto tak nes… v síni.
Medyed
benedictionband.bigcartel.com/
Komentáře