Recenze: BEHEMOTH – The Shit ov God /2025/ Nuclear Blast

Nergal a jeho družina se s tím nemaže a dobře ví, co dělá. Po, nechci říct slabších, ale přece jen méně výrazných albech přichází s řádně ostrou municí. Akademický odstup je ten tam, album kouše jako vzteklý vlkodav a dává pádnou odpověď všem těm, kdo BEHEMOTH věštili neveselou budoucnost. Že by „Opvs Contra Natvram“ a „I Loved You At Your Darkest“ byly nějaké propadáky, s tím nemůžu souhlasit. Ve stínu „Satanisty“ prostě vypadají obyčejněji, přitom se stále jedná o výborná alba, ovšem bez takové dávky magie, jakou „The Satanist“ bezpochyby disponuje.

Znovu mám onen příjemně nepříjemný pocit, kterými alba BEHEMOTH přivozovala od dnes již klasické desky „Thelema 6“. Mrazivá temnota, drtivá energie a vznešená dekadence v jednom kompaktním celku, prostém umělých přísad, dokáže chytit za slabinu prakticky okamžitě. Z toho mám vždy trochu neblahý pocit, že se rychle nabytá euforie stejně rychle rozplyne jako pára nad kastrolem. Jenže nestalo se, „Hovínko boží“ nejenže postupně sílí, ale odkrývá další výživnou potravu pro sluchové receptory. Na povrch se dere snad více než kdy jindy black metalový chuťový ocásek, který způsobuje velmi zajímavé emoční zabarvení skladeb. Jak rychle lezou do uší, tak stejně pestrý mix nálad dokážou rozehrát. „The Shit ov God“ mi nedovoluje vydechnout, k tomu dochází až po odeznění poslední skladby. Intenzita alba nepovoluje ani během středních temp, kdy spíš ještě zintenzivňuje, než aby právě v těchto pasážích bylo posluchači dopřáno oddechu. „The Shit ov God“ není žádná hodinu a déle trvající megalománie, po třiceti sedmi minutách končí a není třeba dodávat absolutně nic navíc, je řečeno vše, co řečeno býti mělo. Relativně krátký stopáž úspěšně eliminuje nechtěný růst počtu míst, kam by se mohly vetřít slabí momenty a kudy by hrozilo menší nebo naopak větší zavzdušnění. Další součástí nabitého střeliva je autenticita a čerstvost, které dávají spolehlivě zapomenout na počínající akademickou odtažitost předchozí desky.

„The Shit Ov God“ je album neurvalé a sofistikované zároveň, kterému trocha té koroze a špíny v pozadí jednoznačně prospěla a přinesla nemalé oživení do už poměrně stojatých vod. Z kompaktní a pevně soudržné osmičky skladeb těžko vybírám favorita, jelikož se výčet hitů pravidelně mění podle mé momentální nálady a jak postupně přicházím na další chuťové odstíny, které zůstávaly zpočátku skryty pod povrchem. Pilotní singl, titulní „The Shit ov God‘“, respektive jeho svíravá a nihilistická atmosféra, s elegancí sobě vlastní má posluchače pevně v hrsti a na výbornou splnila úlohu návnady na album jako celek. A celek v žádném případě nezaostává – stačí se nechat až na kost promasírovat kusy jako „Lvciferaeon“, úvodní erupcí „The Shadow Elite“ nebo „To Drown the Svn in Wine“. „The Shit ov God“, navzdory špičkové produkci, není příjemné a už vůbec ne pozitivní album. O to více však lze mluvit o vynikající nahrávce.

Medyed

behemoth.pl/

facebook.com/behemoth/

instagram.com/behemothofficial/