Recenze: ARTIFICIAL SUN – The Giants Collapse /2023/ Sliptrick Records

Pořád tvrdím, že cesty melodického death metalu a metalcoru jsou propletené jako klubko hadů. Řecká parta ARTIFICIAL SUN mi přesně takhle připadá, jejich debutové album mixuje vše podstatné z obou příbuzných pojetí. Přistupoval jsem k nim zpočátku odtažitě, kapel tohoto ražení je po světě nepočítaně, a tudíž jsem nečekal žádnou zabijáckou nahrávku, spíš naopak – jeden poslech a zapadne prachem zapomnění. ARTIFICIAL SUN ale nejsou žádná ořezávátka na školní psací potřeby. Jejich debut je vše ostatní, jen ne nesmělý pokus druhořadé kvality.

ARTIFICIAL SUN vychází z léty prověřeného vzorce, který vzešel ze švédské školy (mnohokrát jsem vypíchl obrovský vliv IN FLAMES a nejen jich na současné znění moderního metalu), dále z metalcoru v pojetí AS I LAY DYING, KILLSWITCH ENGAGE a takto bych mohl pokračovat. Někdy před rokem jsem řešil takovou nesmrtelnost chrousta – jestli ke SCAR SYMMETRY přibude nějaká další výrazná kapela s dostatečně osobitým stylem, kterou si nebudu plést s tunami dalších. ARTIFICIAL SUN mají k pozici výjimečné kapely nakročeno více než dobře. „The Giants Collapse“ funguje bleskově, jen jsem měl trochu vítr z toho, jak dlouho kapele vydrží ten počáteční lauf. Nejen že se energie nevytrácí, ale album časem získává na velmi zajímavém rozměru. Vedle hrubého vokálu dochází i na čisté polohy (kde jinde, než v refrénech), ovšem obě polohy spolu bezvadně fungují. ARTIFICIAL SUN nejde upřít vytříbený cit pro atmosféru. V pravý čas atmosféru odlehčí, aby opětovně řádně přitlačili na pilu. Dost možná proto až na pár okamžiků nezažívám tísnivý pocit, který mě často přepadá v případě tohoto typu alb. „The Giants Collapse“ má navíc kupu osobitého šarmu, což není vzhledem k faktu, že se jedná o debutové album, věc zas tak častá.

Stejně jako jsem potěšen uvolněností, s jakou ARTIFICIAL SUN uchopili už ne tak originální téma, musím stejně tak krotit nadšení. „The Giants Collapse“ nijak prudce nevybočuje se zavedených pořádků, nicméně nápaditosti a osobitého pojetí obsahuje dost a dost. Jako výchozí bod a odrazový můstek funguje bezvadně. Úvodní šleha „Hell-O“ je velmi silná návnada, jen šlo o to, jak dlouho potrvá takto výživný přísun živelné energie a výživných riffů. Start je razantní a z řetězu utržený, jenže kolikrát poměrně brzy dochází dech. Valivá a melodičtější „Scapegoat“ uvolňuje atmosféru, lehčí a průzračnější pasáže ukazují ARTIFICIAL SUN jako variabilní a zručné skladatele, kteří umí pořádně dupnout na plyn, ale rozhodně nezůstávají jen u zběsilého tlaku. Rychlosti citelně ubývá a ARTIFICIAL SUN se většinou „převalují“ ve valivých rytmech a pravidelně přecházejí do středních rychlostí. „Monkey Society“ a navazující „Sicko“ bych si tipnul na vrcholné momenty alba, ale postupem času k nim jistě ještě něco přibude. Silných nápadů a s nimi svázaných melodií album obsahuje nemálo a je potřeba nechat je náležitě sednout. Poté se zjeví trumfové eso v podobě „Thin Line“, náladovější a rozmáchlejší skladba postupně nabírající na síle. Ve druhé půli alba jako by ARTIFICIAL SUN dostali pořádný kopanec, rozhodně netaktizují umístěním nejsilnějších kusů na začátek a pak děj se vůle…závěr desky se blíží spíše groove metalovému pojetí a docela se vzdaluje úvodní části. „The Giants Collapse“ rozhodně neschází moment překvapení a výsledný dojem je více, než příjemný. Hodně nadějný debut!

Medyed

facebook.com/artificialsunband/

instagram.com/artificialsunband/