Recenze: ARALLU – The War On The Wailing Wall /1999-2020/ Essential Purification Records
V recenzi na zatím poslední studiovku „En Olam“ jsem v úctou a respektem vzp
omněl na své první setkání s ARALLU. A že to bylo mnoho zim zpátky, končila mi vojenská služba a cestou jednou na víkendový opušťák, věren tradici, jsem si na přestupu v Brně na nádraží koupil čerstvý Spark, kde jsem nalezl rozhovor s ARALLU. Mé první písemné setkání se časově shoduje s vydáním debutového alba, ke kterému jsem se nakonec cca s dvouletým zpožděním dostal. Ano, tušíte správně, toto není recenze na nové album těchto famózních Izraelců, jedná se reedici jejich debutu z roku 1999, a to na vinylu, vydaném v jižní části našeho mocnářství. Skvělá to příležitost, připomenout si tento skvělý kus black metalového podzemí v čase, kdy ARALLU tvoří album nové. Nutno poznamenat, že tenhle můj monolog můžete louskat především díky tomu, že Moti byl tak laskav, že mi poslal digitální podobu reedice, za což jsem mu velmi vděčen, jednak za příležitost tohle album zpracovat, a jednak, však o to srdečněji za zprostředkování cesty v čase dvacet let zpět, kdy jsem o kapelu zavadil poprvé.
Originalita výrazu ARALLU je zřejmá hned od debutového alba. „The War On The Wailing Wall“ je hrubé, syrové a nikterak učesané album, má ovšem jasnou koncepci a nadčasový zvuk. Po již více, než dvaceti letech od prvního vydání nelze přeslechnout tu invenci a zápal, ten oheň v žilách. ARALLU, to je především vlastní black metalový mikrokosmos, který se jim podařil stvořit hned zároveň s prvním albem, a ten postupně album od alba roste a rozpíná se. „The War On The Wailing Wall“ staví na přímočaré struktuře skladeb a ostrém zvuku – ten příliš nezestárl a obstojí i dvě dekády od vydání. Další významnou rovinou stylu ARALLU jsou zřetelné a neoddělitelné vlivy místní kultury jako organická součást osobitého projevu kapely. Spontánní přirozenost je slyšet od prvního tónu, naprostý originál v rámci žánru je definován již prvním albem. „Arallu´s Warrior“ mi jeden čas evokovala drtivou intenzitu finských šílenců IMAPLED NAZARENE někdy z období „Ugra Karma“, a nemusel bych se zastavovat jen u úvodního kusu. Drtivý tah na bránu a opulentní objem energie, kterou album obsahuje včetně strhující přímočarosti, jistou paralelu připouští. V tomto bodě jakákoliv podobnost mizí v prachu, východní vlivy propůjčují ARALLU výlučný charakter. Střední část „Morbid Shadow“ je toho dokladem na jiné, citlivé propojení ultrarychlé smrště s autenticitou místních hudebních kořenů prostě bere dech, jsou prostoupeny napříč albem – uhrančivé houpavé rytmy v „Mesopotamian Genie“, perkuse v „Barbarian Bloodshed“, parádní melodický motiv v „Kill The Traitor“, a takto bych mohl pokračovat skladbu po skladbě. Vypíchnout je nutno minimálně ještě jednu skladbu jako můj soukromý hit. Temná „Satanic Birth In Jerusalem“ se vymyká odlišnou atmosférou, více se blíží všeobecné black metalové tradici, její působivost včetně drtivé ultrarychlé pasáže je strhující.
Vinylová reedice mi s nekompromisní silou, kterou disponuje stále v nezměněné míře, připomněla mé tehdejší pocity. Mimořádně potěšujícím je fakt, jak málo je album poznamenáno hlodáním zubu času. „The War On The Wailing Wall“ je výjimečné album minimálně pro mou osobu, a jsem přesvědčen, že téměř s jistotou nejsem osamocen, protože jedna z nejoriginálnějších metalových kapel vůbec má za ty dvě dekády nesporně stále co říci, čehož prvním důkazem je znovu vydaný debutový materiál.
Medyed
Komentáře