Recenze: AMORPHIS – Borderland /2025/ Reigning Phoenix Music
Ono se 
vlastně toho moc nestalo, AMORPHIS mají novou desku. Směřování kapely nedoznalo změn, jsou to stále ti AMORPHIS, jaké známe už od alba „Elegy“. Pro řadu fanoušků kapela prakticky skončila s předchozí desku „Tales From the Thousands Lakes“ před krásnými 31 lety a ty patrně nepřesvědčí ani „Borderland“. Jinak ovšem tvrdím, stejně jako v případě dvou předchozích nahrávek, že AMORPHIS zrají jak víno.
„Borderland“ mě zpočátku připravilo trochu nemastný a neslaný pocit, jako by se AMORPHIS rozhodli pro generální úklid špajzky a vymetali dosud nepoužité zbytky, protože jim bylo líto je rovnou vyhodit. Staré známé mrazení z typických melodií v kombinaci se svébytným rukopisem a zvukem kapely se ne a ne dostavit, už jsem se začal pomalu smiřovat s možností, že tentokrát si kapela vybírá slabší chvilku. Ale jelikož a nýbrž protože mám AMORPHIS rád a vědom si až extrémní ošidnosti prvního dojmu, nakázal jsem si trpělivý poslech s vědomím, že magické tlačítko „stop“ můžu zmáčknout kdykoliv. „Borderland“ rozhodně není album líbivé na první dobrou, ovšem po několika posleších až neskutečně rozkvete a úvodní nechutenství je s konečnou platností zapomenuto. Téměř hodinová stopáž, v řadě případů prostor pro inertní až hluchá místa, pocitově působí jako mnohem kratší. Ba co víc, album nádherně graduje, aby v závěru posluchače přimělo si dát další kolo…a po něm další.
„Borderland“ má snad prozatím nejvýraznější epický rozměr. I když působí trochu civilně až nesměle, což je tak akorát počáteční a velmi zavádějící dojem, je poměrně značně navrstvené a nutně vyžaduje určitý čas, aby projevilo svou nespornou sílu. Zdánlivá nenápadnost a neurčitost „Borderland“ se postupně překlápí do fáze, kdy se od něj prostě nechci odtrhnout. Album roste s každým poslechem navíc a nevypadá to, že by v brzké době přestalo. Stačí se v klidu posadit a vyhradit si klidnou hodinku na poslech v pravém smyslu tohoto slova. „Borderland“ je album, které nepřináší ani smítko revoluce, ovšem evoluce v emoční rovině určitě proběhla. Je možná ne až tak nápadná a už vůbec ne radikální, ale o to více působivá. Na „Borderland“ se nesmí chvátat, jinak se ochudíte o více než polovinu celkového zážitku, a to bych myslel, že je hodně velká škoda.
Zase vám to žeru i s igelitem a nemám s tím jediný problém.
Medyed
Komentáře