Recenze: ALDABRA - Ztracená §pravedlnost (2020)
ABRAKA DABRA – JE TADY ALDABRA
aneb
TY JSI TA...NOVÁ DESKA.
Recenze / Skupina ALDABRA / CD Ztracená §pravedlnost / Rok vydání: 2020 / Vydavatelství: Aldabra
Brněnského klávesistu Ivana Slámu znám už několik let jako přímýho člověka a kreativního muzikanta. Mluví za něj účast v projektech jako svěží bigbítová Biomassa, dále temné, magické Trystero a nyní power hard rocková Aldabra. Pojďme tedy do historické třetice!
Aldabra je ostrov, přesněji řečeno atol v Indickém oceánu, kousek od Madagaskaru, který je naprosto unikátní svými přírodními podmínkami a svou nedostupností veřejnosti - kurnik šopa, já se snad ještě díky muzice vzdělám! A pevně věřím, že skupina si zvolila tento název právě pro onu unikátnost a nikoliv proto, že by chtěla být fanouškům nedostupná – kteroužto tezi potvrzuje značné množství vystoupení, jež kapela od svého vzniku (takřka na státní říjnový svátek roku 2017) již absolvovala. A bylo by jich ještě víc, kdyby nezasáhl démon Covid 19.
Žánrově skvadra sama sebe tituluje jako hard rock, ovšem toto označení je přinejmenším diskusní, neboť kupříkladu titulní song Ztracená spravedlnost vykazuje i díky zvukově dominujícím klávesám evidentní symptomy (ó, jak bohužel v poslední době frekventované slovo!) power-symphonic metalu.
Vlastní tvorba souboru je vskutku doslova vlastní, protože skládají úplně všichni členové, a jen občas si přizvou na výpomoc někoho zvenku, jako třeba Johanna Sebastiana Bacha v názvoslovné instrumentální hříčce D-moll-ice (původem Toccata & Fuga D-moll), anebo bývalého Slámova spolupěvce z již zmíněné Biomassy, Jirku Kubowského - mj. zpěvák metalového Pulsu - který svými slovy opatřil druhou klipovku Starý desky; a asi se mu fakt líbí, protože ji má v oblíbených i na svém osobním profilu na Bandzone :-).
Inu, proč ne? Skladba je to věru zdařilá a jednoznačný hit kapely - všimněte si prosím vtipně lehounce vpletených odkazů na Beatles („do Žluté ponorky se vleze náš svět“), i na Led Zeppelin: Stairway to Heaven („po Schodech do nebe musím se dát“). Jo jo, to jsou prostě Starý desky, je to tak.
A ono téma Staré desky se mi začíná prolínat jako červená niť celou plackou. Nevím, jestli to byl přímý muzikantský záměr, nebo to jen tak vyplynulo, leč posuďte sami:
Dalším velkým šlágrem je singlová (i albová) Naděje (hudba + text baskytarista Pavel „Paul“ Strnad), která je strhující nejen svým kompozičním kontrastem mezi křišťálově čistou rozbitností lyriky slok vs. nekompromisní hard rockovou výbušností refrénu, ale je tu ještě jiná specifická zajímavost: co se týče slok, já vidím bod přesně uprostřed cesty mezi schelingerovskou baladou Jsem prý blázen jen a marnivě tklivou hapkovsko-kocábovskou polohou S cizí ženou v cizím pokoji. Dokonce „podezírám“ zpěváka Marcela „Mácu“ Staňka, že se zde ve slokách záměrně stylizoval do polohy jednoho ze zmíněných zpěváků, poněvadž v ostatních písních takový výraz nemá, nicméně je to samozřejmě pouze můj subjektivní pohled.
Z hlediska zemí československých, Atlantida svým názvem evokuje téma zpracované již kdysi dávno Meky Žbirkou (a na recenzované desce pochopitelně též samotný ostrov Aldabra - viz „jen pár mil a je tu cíl / ostrov můj vzývá“), zatímco song Blbě šláp („snad se někdo ušklíb jen / že jsi křivě šláp, křivě šláp“ vs. „už to nejde vrátit zpátky / ztráta přátel i své matky“) zase olympikovskou Slzy tvý mámy. Zajímavá koncepce volné inspirace, a to si myslím, že jsem možná ještě všechno nedomyslel do konce, ale taky možná domýšlím jen pitomosti a všechno je úplně jinak. Ovšem jestli to má být originálně pojatá pocta starým klasikům, starým deskám, pak chlapci bravo. Je to totiž výborný.
Zvuk na mne působí dojmem, že byl individuálně přizpůsoben vyznění každé jednotlivé skladby, protože třeba soundově silný a řízný vstupní kytarový riff v „Ty jsi ta“ je úplně něco jiného než zvuk Ztracené spravedlnosti, aneb rozdílná dominance kytary a kláves, což zní ve výsledku velmi sympaticky.
Dnes již poměrně častý digipackový obal má v kapse 8-stránkový booklet se všemi texty, já bych však rád zdůraznil fórky samotného front-coveru, kupříkladu místo počátečního „S“ ve slově „Spravedlnost“ je paragraf, který se v praktickém pojetí píše dvěma „S“ nad sebou. Co je ovšem dále zajímavé, jsou v kontextu přívlastku „Ztracená“, tj. Ztracená Spravedlnost, ty lebky poházené právě pod nohama entity Spravedlnosti, a konečně ono její grafické sado-maso pojetí , kdy v návaznosti na klasicky zavázané oči v symbolu slepoty, a roztažené, jakoby svázané ruce, jí autoři nepřimalovali nic jiného než sexy podvazky... že by ta spravedlnost byla (ne)pěkná kurva?
Tož vkročte Vy všichni, kdož chcete, do SM salónu jménem Spravedlnost, kde Vás bez problémů svážou, zbijí a budou X let mučit, až z Tebe zbude jen ... Popel a kouř. A ďábel se smál. Inu, kam nemůže čert, tam nastrčí...
Aldabro, Ty jsi ta nová „ALLDOBRÁ“ deska, kdy tóny se ženou hlavou mou... Á propos, se ženou? Myslím, že lépe bez ženy. Hi, Hi.
Tady Dědek.
Komentáře