Recenze: A Tribute To V.A.R. – Variatorum /2021/ Pařát
Počin hodný ocenění, 
tahle kompilace. V.A.R. za svou více, než třicetiletou existenci ovlivnili spoustu domácích kapel a vydání tributního alba je zcela na místě, diskuze o smyslu tohoto alba je tudíž zcela bezpředmětná. „Sestava na mrtvici“, tak bych žertem popsal výčet kapel a muzikantů, kteří na „Variatorum“ přispěli, šestnáct zajímavých verzí songů V.A.R. v podání pestré společnosti včetně samotných oslavenců splňuje základní smysl vydávání těchto alb – krom pocty kapele především vtisknout nový rozměr původním skladbám. To se myslím podařilo nejlépe, jak to jenom šlo.
Ta „sestava na mrtvici“, jak jsem již, nikoliv vážně nazval zúčastněné muzikanty, je více než pestrá. Tvoří ji jak nepochybné metalové ikony tuzemské metalové scéna, tak i řada zajímavých kapel, o kterých jsem neměl málem ani tušení. Jistým překvapením je pro mě účast Miloše Doležala mladšího, ale jen do chvíle, kdy jsem slyšel jeho příspěvek. Ale nebudu předbíhat, na všechny dojde. Velectěnou společnost jsem takto nazval zcela záměrně, protože to, co se jim povedlo udělat s patnácti skladbami vratislavických rarachů, stojí vážně za to. Tohle není žádný suchopárný tribut, vydaný proto, aby přibyla položka v katalogu. Tady to žije, až se Sudety otřásají!!!
„Variatorum“ reprezentativně provětrává diskografii V.A.R. kultovními demy počínaje a konče předposlední deskou „Level 6“. Startujeme šlehou „Proti Vizím“, kterou si vzali na starost PIKODEATH. Brutální death metalová podoba skladbu přetvořila v poměrně dosti bestiální kus a dočkáme se v průběhu playlistu ještě nejednou. Jedeme dál, SACRASTIC popadli za slabinu „Poslední sen“. Jejich verze se drží originální předlohy a nepouští se do větších akcí, což není na škodu. SACRASTIC se s tím nemažou a jejich syrový projev skladbě naprosto sedí. FLASHBACK hodili „Krvavej kšeft“ do HC roviny a ejhle, ono to funguje a ještě mě to baví. MAJSTER KAT svým zpracováním „Je po všem“ vystihli dobovou atmosféru konce osmdesátek, skladba je uhrančivě temná a depresivní. Doboví souputníci V.A.R. DAI (pamatujete???) pokračují v atmosféře undergroundu na konci komára v Čechách a na Slovensku tiež, „Konec světa“ má naprosto skvělou atmosféru dema, žádné zkrášlující kokotiny, pěkně nahrubo a narovinu. Groove brutálnější podobu „Prdele Evropy“ s respektem k originálu spíchli ARCHEONIC, nutno podotknout, že ten razantní závěr nemá chybu, možná by ARCHEONIC mohli pouvažovat nad rychlými pasážemi ve vlastní tvorbě, evidentně jim jdou … „Tango na žiletkách“ přetavili ku svému obrazu PAČESS, skladba dostala nádhernou fazónu a nemalou přidanou hodnotu, smekám!!! KRMELEC…čekám bejkárnu a trefil jsem se, "Requiem pro prasečí hlavu", brutální dekadence a odzbrojující nadhled, nemám problém a skvěle se bavím. M+ (Martin Brňovják a spol) dali „Už se nevrátím“ poněkud drsnější a nihilistickou podobu se stoner doom nádechem, slušná machrovina. Miloš Doležal mladší, zručný jinoch a basový mág, rozebral na šroubky „Bikilu“. Jenže se mu asi rozsypaly komponenty po podlaze a po opětovném složení vzniklo cosi, co je sice „Jako Bikila“, ale po drsné repasi – ale je to parádní instrumentální mejdan, skvělé!!! OLD věrni svému názvu zmákli „Oči z podzemí“ postaru a bez tepelné úpravy (tzn. syrově), slušná pumelice, navnaděn očekávám další kousky. „Řeka Rolling Hell“ během povodně, narostla do mrazivé šíře v rukou mistra BIG BOSSE. Že můj soukromý hit popadne právě on, mě samozřejmě převelice těší, z Mistrovy verze mrazí v zádech. „Sudety“ v death metalové podobě na způsob TORTHARRY dostaly extra dávku trhaviny a bojového plynu, rozhodně a nepochybně předělávka z těch top povedených. NOBODY KNOWS spáchali snad nejsyrovější příspěvek, „Za pět minut po smrti“ rezavě chrastí jako když se sypou špony ze soustruhu. Ultrasyrový rock´n´rolový běs může trochu svou neotesaností odrazovat, já však nemám větších výhrad. Předposlední album V.A.R. jsem druhdy točil v přehrávači dokola, tudíž „Hvězda Lucifer“ je mou osobní hitovkou číslo „už nevím kolik“. Verze SIVI je skvěle schizofrenní – hutný zvuk a k tomu jemný dívčí zpěv, co to k…a je? Ale žádné strachy, tohle zpracování se mi prostě a jednoduše řečeno líbí, skladba dostala bizarně děsivou atmosféru právě díky kontrastu zvuku a vokálu – parádní!!! Závěr obstarávají samotní V.A.R.. „Není se kam skrýt“ v podobě, která doteď nikde nevyšla. V této verzi se vokálu ujal již bohužel zesnulý kytarista Sznegh a vzpomínka na něj touto formou má prostě výšku a grády, skladba má díky jeho vokálu odlišný a velmi zajímavý rozměr.
Kompilacím se téměř nevěnuji, ale s „Variatorum“ rád dělám výjimku z pravidla. Tahle oslava je pořádně hlučná a nevázaná, zúčastnění se výborně baví společně s oslavenci do časných ranních hodin, na míle daleko od strojených a uprděných luxusních banketů. Co téhle pařbě schází na lesku a okázalosti, to bohatě dohání upřímností obsahu. Bavil jsem se skvěle od začátku do konce, nic víc netřeba.
Medyed
Komentáře