Recenze: 1914 – Viribus Unitis /2025/ Napalm Records
Válka je 
šílená jako celek, a ještě šílenější v osudech obyčejných lidí a jejichž tragických příbězích. Více, než sto let od první světové války se ještě před pár lety se mohlo zdát, že to bude pro většinu školní mládeže neskutečná nuda a zaprášená součást učebních osnov. Pomníky v každé české vesnici však hovoří jasnou řečí a předávají nám jasný vzkaz – nebezpečí válečných hrůz je mnohem blíž, než si chceme připustit a aktuální události nám bohužel dávají jasně najevo, že naše pohodlíčko tu nemusí být napořád.
Válečná tematika lze uchopit různými způsoby, můžeme opěvovat hrdinství jednotlivců, lze také uchopit hrůzu, zmar a zkázu, případně čerpat z obojího a udělat z nich prostředek uměleckého vyjádření. Pokud bych měl bez delšího přemýšlení jmenovat jednu kapelu při vší úctě a respektu k ostatním, která zhudebnila prvoválečné běsnění takovým způsobem, že cítím pach smrti a mám pocit, že mi do nosu pronikl plynný chlor nebo snad yperit, napadne mě jedno jméno – 1914. Našlapuji kolem nich už od jejich první desky „Eschatology of War“ a jejich válečné umění roste album od alba. Že jsem se k sepsání pár řádků odhodlal až u v pořadí čtvrté desky, je jen moje ostuda, protože počínaje debutem je rozhodně co poslouchat a o čem psát. „Viribus Unitis“ je pro naše končiny známým heslem – patří totiž císaři Františku Josefovi I. Chápat jej lze jako spojení sil národů rakouského mocnářství v boji, ale také spojení běžných vojáků, kteří bojují především jeden za druhého v naději, že z válečného pekla vyváznou živí. Prostřednictvím „Viribus Unitis“ si lze na peklo v zákopech málem fyzicky sáhnout. Atmosféra desky je tak silná, že bych se nedivil, kdybych vzápětí uslyšel rozkaz k útoku a zjistil, že v tom zákopu opravdu jsem a čeká na mě z protější strany kulka nebo granát.
„Viribus Unitis“ startuje zostra, první dějství je řádný black metalový výplach a nemilosrdná řež. Na pochmurnější tóny však dojde v druhé půli alba a je to opět síla. Všudypřítomná tíseň mi zalezla až ke kostem a přivodila mi nutkavou potřebu točit „Viribus Unitis“ dokola, což se nastává zas tak často, i když tenhle rok se nebývale urodilo a 1914 „naskočili do klubu“. S tím, jakou mi 1914 s „Viribus Unitis“ uštědřili nakládačku, se ovšem nabízí jedna zatím neaktuální, ale zřejmá obava. Tou je tematicky úzký okruh inspirace, který se může postupně vyčerpat a otázka, co bude za pár let, trochu hlodá. Na trudomyslnost je ale ještě hodně brzy, to bych taky mohl vyfasovat mejdan s popravčí četou přímo na frontě. Takže nic jsem neřekl, a kdyby něco, ani Malého Bobše jsem nečetl. Nic takového přivolávat nechci, forma 1914 je parádní a upřímně doufám, že jim ještě dlouho vydrží.
Medyed
facebook.com/1914OfficialPage/
Komentáře