PRAYING MANTIS, MORAVA, Havlíčkův Brod, Havlíčkovo náměstí, 20. 6. 2025
Nejen Rebel Festem žilo havlíčkobrodské 
náměstí třetí červnový víkend. V pátek se totiž konalo zahřívací kolo, nutno poznamenat, že velmi výživné.
Role předskokana a zahřívače publika se zhostila MORAVA, kapela, kterou především moje generace bude znát z rockových zábav, na kterých většina z nás jako fanoušci a posluchači vyrostla. Za sebe jsem měl tenkrát Moravu zaškatulkovanou jako takový jemný „holčičí metal“ a nejpozději od roku 1993 jsem tuhle kapelu ztratit z hledáčku, upřímně řečeno zcela vědomě. Opětovné setkání po více než třiceti letech ovšem proběhlo velice mile a překvapivě. Koncertní set Moravy měl všechny náležitosti, kvůli kterým na živé akce chodíme – spontánní energii, přirozenost a zdravý nadhled. MORAVA v roce 2025, a je to možná jen můj subjektivní pocit, tasí ostrý rockový / metalový drápek mnohem intenzivněji, než jsem vnímal tenkrát a společně s léty zkušeností naživo funguje na stupni I.A (jako byla nálada obyvatelstva obce Putimi, když tam onehdy četníci lapli Švejka).
PRAYING MANTIS, britská legenda (sice pojem relativní co do porovnání objemu světské slávy, ale zde toto označení podepisuji při plném vědomí), pamatující stylotvorný rozpuk britského heavy metalu. S ním kapela má společného poměrně málo, výrazně blíž mají PRAYING MANTIS ke klasickému hard rocku a tak zvanému AOR, obdobně jako jejich skvělí kolezi MAGNUM. Elegance jim vlastní skvěle funguje nejen na studiových albech, ale především naživo. K PRAYING MANTIS mám dlouholetý osobní vztah, na němž nezměnila zhola nic ani moje tehdejší extrémní veletoč, abych se ke klasickému hard rocku opět pozvolnou smyčkou vrátil. Proto jediné, co v následujících řádcích nenajdete, je metodická objektivita.
PRAYING MANTIS nejsou v Brodě a okolí neznámým pojmem, na náměstí se vrátili přesně po roce a návrat to byl bez přehánění triumfální. Nemám rád velkohubá prohlášení a záměrně jimi šetřím, ale kdo viděl a slyšel, má myslím jasno. Můžeme mít výhrady ke stáří formy, PRAYING MANTIS opravdu nejsou moderní kapela a nic takového se od nich ani náhodou nečeká, ale takový nápor živelnosti, nadšení a zápalu pro živé hraní, instrumentální hravosti a tuny pozitivní energie, dává s přehledem zapomenout na letitost klasické rockové formy. Reprezentativní průřez bohaté diskografie skvěle fungoval od první skladby (stranou nechávám povedený vtípek na úvod v podobě německé verze „Včelky Máji“), bezchybná souhra obou kytar, hodinářsky přesná rytmika a v neposlední řadě výtečný zpěv si omotaly početné publikum kolem prstu mě nevyjímaje. Hodina a půl trvající, málem do hmotné formy přetavená radost z muziky, je pádným dokladem skutečnosti, že rocková klasika je nepochybný a nadčasový fenomén, fungující napříč generacemi. Není malých akcí a konec konců ani malých kapel. Záleží jen na úhlu pohledu.
Medyed
Foto: Stanislav Peluch
https://www.metal-line.cz/articles/recenze-praying-mantis-defiance-2024-frontiers-records-3622
Komentáře