POSLEDNÍ NÁŠ ŽIJÍCÍ STÍHACÍ PILOT ROYAL AIR FORCE – EMIL BOČEK
Narodil se 25. února, naštěstí v úplně jiný rok než onen neslavný. Dnes slaví století života, a já našemu národu přeji, aby měl tolik statečných lidí, jako je Emil Boček.
https://cesky.radio.cz/ales-brichta-o-peruti-311-8622891
Ta čísla perutí, ta asi úplně nesedí, ale důležité je, že ty perutě pořád máme.
A proto snad mohu panu Emilu Bočkovi poslat skladbu, kterou mám od Arakainu asi nejraději (a snad to z historického kontextu nebude vadit v angličtině):
Vše Dobré přeje Dědek.
Medyedova poznámka: Ano, to číslo perutě opravdu nesedí. Arakaini zmiňují peruť 311, ovšem ta jediná z našich čtyř perutí nebyla stíhací, nýbrž bombardovací. Stíhacími byly 310., 312. a 313. peruť. V příběhu Emila Bočka to ovšem nehraje pražádnou roli. Chtěl bych však ještě vzpomenout na jedno téměř osobní setkání, ke kterému došlo v květnu roku 1996. Byli jsem čerstvě mistry světa v hokeji a já v se neděli odpoledne vracel zpět do školy do Českých Budějovic. Koupil jsem si na nádraží v Havlíčkově Brodě jízdenku a vyčkával svých spolužáků, když tu jsem si všiml starého pána v modré uniformě se znakem RAF, jak sedí na lavičce a čte noviny. Dlouze jsem se na něj díval a bojoval sám se sebou, zdali ho mám oslovit nebo si pouze ponechat kouzlo okamžiku, že jsem potkal jednoho z nich - mých hrdinů. Nakonec ve mě ostych zvítězil a nesebral jsem odvahu toho pro mě neznámého pána oslovit. I tak mám stále v paměti, že jsem jednoho z NICH téměř osobně potkal.
Úvodní foto: Lidovky.cz
Komentáře