POHŘEB MÝCH DĚTSKÝCH OČÍ
Sešli se starci, pod klenbou kleneb
Pod vší tou klenbou nějak… neprosvítá NEBE
A ňákej magor to na kameru točí
Točí ten smutek – pohřeb mých dětských očí
Rakev je zavřená, a svíce nehoří
Ticho je zármutné a duše studená
Všichni jsou napjatí v nejvyšší trapárně
Dusí se životem vši živí náramně… tak marně, přemarně
Oči už nevidí, jak dětsky viděly
Dříve než procitly, jen marně dospěly
S duhovkou do černa - jak štěstí dosíci?
Vyměnit spojivky a duši v sítnici!
Rakev je zčernalá, a lidé mlčí
Jen jedno dítě se jaksi dětsky zvlčí
Vykřikne ňákou blbost, dostane pohlavek
„Musíš být zticha, tady jseš v kostele!“
Pak konečně otevřeli rakev
Ó jak jsou ty dětské oči velkolepé!
Jenom se dívají jaksi skelným zrakem
A dítě křičí: „Ty oči, vždyť jsou slepé!“
Komentáře