ÓDA NA HOVNO
Jednou jsem šel po ulici, proti ťapkal pes
Kulky se mu houpaly - jó, byl dole bez
Pes kterýmu není rovno, pak uviděl jedno hovno
Tož řvu na něj „Hovno, hovno! Hovno - tak ho sněz!“
Nenechal se chlapák jeden dlouho pobízet
Vočuchal a volízal a pak ho zblajzl hned
Naštěstí to nebyla žádná válečná mina
Pes si pochutnal - byla to laskomina!
Jenže jak se naplnil, začal skřet v útrobách
Jako kdyby hovnivál svou hnědou ťapkou máchʼ!
Nemusíš se rmoutit, když pes se začal kroutit
Asi bude, asi bude, asi bude srát…
Sere pes, sere pes, sere pes
V Brně nebo ve Znojmě – každej pes jiná ves
Řeku ti to, kamaráde, hezky na rovno
Tohleto je óda, óda na hovno!
Jak ho vysral, jak ho vysral, hned ho ucítil
A v ten stejný okamžik on vzrůšo pocítil
A byla to chvíle, jíž fakt není rovno:
Ten pes totiž sežral svoje vlastní hovno!
Vysral, vysral, vysral se už pes
V Brně nebo ve Znojmě – každej pes jiná ves
Řeku ti to, kamaráde, hezky na rovno
Tohleto je óda, óda na hovno!
Řeku ti to, kamaráde, hezky na rovno
Tohleto je óda, óda na hovno!
Že to smrdí, že to smrdí, prostě SERE PES
Každej pes jiná ves
Vidíš hovno tak ho sněz
Komentáře