O ŽIVOTĚ V ŽIVOTĚ

Narodil jsem se jak v scéně z hororu

(Bylo to počítám tak tejden po moru)

Vod krve celej a furt jsem jenom řval

A na všechny a na všechno jsem sral

S rovnou páteří jsem se postavil

A věděl hovno to, vo čem jsem snil

A směle pár svých prvních kroků vpřed

Netuše že vpřed je jenom vřed – vpřed jenom vřed!

Potom stal se ze mne as kus vola

Ovládla mne totiž rodina a škola!

Jedničky z inkoustu vysvědčení

Nechápal jsem, že o tom život není

Místo schůzek třídních – ejhle, schůzky pivní

Myslel jsem, že mne dívky neovlivní

Bujaře se nad hladinou trsá

Nejhezčí jsou ovšem dívčí prsa

…a taky další …unda!!! (Runda.)

Na vejšce jsem nekoukal moc z výšky

Při zemi jsem zkoumal spíše knížky

Z nich jsem ovšem nic moc nevyčetʼ

Z historie jedna - ze žití však pět.

Do práce jdu plný naděje

První zklamání – no nic se neděje

Postupně si páteř přivyká

Rovná není, krapet se ohýbá…

Po dvaceti letech síly ze všech sil

Rovné, křivé, blbé – hlavně abych žil

Naštěstí to není příjice:

Mou páteř stihla jen křivice.

Každý den jsem jako v hororu

Připadám si tejden po moru

Jsem úplně čistej a ani nemluvím

Že srát jen na hajzlu, to už dobře vím…