NEMUSÍŠ ZVONIT, PROTOŽE MÁŠ KLÍČE
Žiju s Tebou snad půl století
A každý den na Tebe myslím
To je největší prohra vítězství
Kam to povede, tak to nevím
Nemusíš zvonit, protože máš klíče
Vcházíš klidně a taky se nezouváš
Ve tvé tváři jen pobledlé líce
Však to tady, holka, holt moc dobře znáš
Já ti sice nepomůžu, ale to Ty víš
Tak posaď se ještě, jestli teda chceš
A vem si sušenku, ať se trochu najíš
Když už holka musíš sdílet tenhle svět
Dost dobře se bavíme, pouštíme desky
Áčka, Kerny, Citrony, no a tak dál
Tiskneš se ke mně, až je nám hezky
V závoji lásky, kdo by se bál…
Usnulas mi na rameni, po šichtě napadrť
Já Tvůj dech polykám, když zrovna sníš
A vím moc dobře, že Ty jseš MOJE SMRT
A tak jen čekám - až se probudíš.
Komentáře