Medyedova poznámka k výročí srpna 1968 - blízce rodinné vzpomínky nejen na Martu...

Jistě nebudu sám, kdo toto zásadní datum vnímal jako školou povinný jinoch na sklonku „vlády proletariátu“ rozporuplně a neřku-li protikladně. Školní verze byla jednoznačná - bratrské armády nám přijely na pomoc odvrátit rozvrat a kontrarevoluci - šmytec, konec.

Jiné verze, v přímém protikladu s tou školní, se mi dostalo od mého taťky, který zažil okupaci na vlastní kůži jako voják základní služby. Neoficiální výklad se samozřejmě předával v soukromí a nikoho ani nenapadlo, aby se s ním chlubil na veřejnosti a bůh chraň, abych si hrál ve škole na hrdinu.

Prvními „bratry ve zbrani“, kteří dorazili do Havlíčkova Brodu a postavili si kulomet proti bráně kasáren Karla Havlíčka Borovského, byli Poláci. Ti ovšem někde cestou setřásli týlovou jednotku a druhý den bylo nad slunce jasné, že nemají co do …úst. První vlna vzteku, kterou odnesl značný počet odznáčků s Leninem ve střetu s betonem rampy kuchyně a jedna spálená sovětská vlajka, pomalu mizela a o zahnání hladu polských vojáků se chtě nechtě musela postarat kuchyně domnělých kontrarevolucionářů.  Nikdo z Poláků zatím nehlídal zadní bránu, takže várnice k nim doputovaly bez možného rizika, že to cestou předem někdo z našich koupí z polského kulometu. Ti vykulení kluci na to čučeli jako čerstvě vyorané myši, kdo ví, co čekali a co jim vůbec kdo řekl, že je u nás čeká. Později vyšlo najevo, že Poláci pravděpodobně neměli vyfasovánu ostrou munici… Tolik jeden postřeh, tak říkajíc „z přímého přenosu“.

Postupně jsem si poněkud zásadně doplnil povědomost o „bratrské pomoci“ a další fáze „poklesu indoktrinace“ měla záhy následovat.

Další, co mi utkvělo v paměti, bylo vyprávění tety z Pohledu, že mají ve vsi Kubišovou. Já ve své dětské naivitě opáčil „kdo to je?“ Teta se na mě podívala dosti útrpným pohledem a laskavým tónem mě poučila svým pohledem na srpnové události. Byla tehdy již delší dobu v důchodu - mládí prožila za První republiky a s bolševiky se jako upřímně věřící nesžila nikdy. Marta Kubišová v Pohledu bydlela v letech 1975 - 1986, kdy ji zde navštěvovala řada režimu nehodících se osobností (včetně Václava Havla, Pavla Kohouta a Pavla Landovského, rodáka z blízkého Havlíčkova Brodu, tehdy ještě Německého, jak herec vždy nezapomněl dodat). Po roce 1977, co paní Marta podepsala „Chartu“, stal se Pohled ještě více oblíbenou destinací STBáků. Přítomnost režimu nepohodlné zpěvačky měli pocítit i sami občané, kdy ze strany tehdejšího ONV a okresní organizace KSČ prokazatelně docházelo k naschválům, kdy byl problém kupříkladu i s opravou komunikací a roku 1988, tedy dva roky po tom, co se paní Marta odstěhovala, byla ze strany příslušných „orgánů“ zamítnuta stavba nové školy. I pokřtít dceru Kateřinu nebylo mírně řečeno snadné. Najít kněze, který by Kateřinu pokřtil, se nakonec podařilo. Byl jím jezuita páter Josef Jakubec. Křtiny, které se uskutečnily v nedaleké obci Štoky, jak se ostatně dalo předpokládat, byly pod dozorem STB. „Skrz Štoky křižovala různá auta s podivnými muži, kteří sledovali dění,“ vzpomínal Vladimír Pavlas, místní badatel a pamětník tehdejších událostí. Důvodem nebyla jen paní Marta, ale i kmotr, kterým byl Václav Havel.

Na znepříjemňování života a šikanu obecně byly represivní orgány rudé gardy vyslovenými experty…

Vyposlechl a posbíral Medyed

Zdroje:

https://www.regionvysocina.cz/blog/brod-v-srpnu-1968-okupovali-polaci.-do-mesta-smeli-az-v-polovine-zari-130402/

https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20091113list89_pohled.html

https://vysocina.rozhlas.cz/dceru-marty-kubisove-si-troufnul-pokrtit-jen-jezuita-pater-jakubec-pusobil-tehdy-7749126

https://czechmag.cz/jak-se-marta-kubisova-stala-symbolem-svobody-a-sametove-revoluce/

TVRDÝ, Petr. Události po 21. srpnu 1968 v Havlíčkově Brodě. 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Čechurová, Jana.