MÁ MADAM…
Tahle moje noční básnička je o dámě s jednou z největších mocí na světě – krásné i zoufalé. Dokáže páchat sebevraždy, leč i lámat skály a tvořit nejkrásnější obrazy. Život tepe silou svou a roky se postupně stávají vteřinami. Všichni asi víme, jak obrovský rozdíl je mezi Osaměním a … tou dámu, o níž je tahle básnička. Potenciálně jsme v tom všichni, tož si to užijme.
Když jsem tě potkal
Na plných náměstích
Sám svatej Jakub
Šeptal svý zvony
Natolik ponořená
Do duší marností
Bez cizích orchestrů
S matnými tóny
Proč jseš tak vnímavá?
Tak strašně jedinečná
Tak strašně přátelská
Na věky věků věčná
Tvé šaty plují duší
A křivky času nekřiví ni vlas ze všech Tvých vlasů
A nikdo neodtuší
Kolik věků zbývá ze všech časů
Dáváš mi svý prsty s nehty
Tvá ústa zvonit ví
Sebe chráníš zuby nehty
Jak každá žena smí
Miluju Tvý věčný šaty
Tvůj milosrdný úškleb taky
Miluju Tě, oděná nahoto…
…miluju, má Madam Samoto.
Komentáře