KRÁLOVSKÁ HRA DOGMY ART aneb KDYŽ V PLAYERU ROZTOČÍŠ KOLOTOČ RADOSTI
Recenze / CD Dogma Art: Vzkříšení / stopáž: 43:26 / dogmaart@email.cz
Píše se čtvrtek 25. září 2008
a já jedu šalinou z Musilky na Moravák, kde vystupuju a v kapse mé džisky mne hřeje druhéé řadovéé kotóóóček Dogmy Art s názvem Černá brána, černá tíha, černý pocit. A v tu chvíli, když jsem z tý šaliny vystupoval, jsem netušil, že na další radové cédéčko (protnulo to alespoň Retrospective) si počkám celých 15 let. No ale aspoň jsem se dočkal, protože třeba Zdeněk Černý už nikoliv (R.I.P.).
V první řadě se sluší shrnout 3 základní znaky nové desky:
- Zachovává si naprosto charakteristický sound Dogmy At – platformy New Hard, známý už z předchozích dvou řadových desek, tj. syrový hard rockový zvuk, nad nímž se klene Obludáriova výšina
- Překvapením je, že oproti prvním dvěma deskám je tato mnohonásobně rychlejší
- Všechny texty namísto dosavadního hudebního redaktora Jardy Špuláka složil(o) Obludárium.
Jako červená nit se celou deskou táhne téma života, smrti, konce a – Vzkříšení. Deska tím zcela logicky dokumentuje dobu, v níž vznikla (a zřejmě i Obludáriovu dobu na lůžku).
Nádherně syrový zvuk je pro Dogmu Art zřejmě synonymem, je to jako když v supermarketu kupujete čerstvý maso - červený, voňavý a báječně prorostlý – a teď se podržte – báječně prorostlý na jednu stranu black metalem (Prostor a čas, za jehož začátek by se nemusel stydět ani Törr), na druhou stranu hardcorem (pasáže v Návštěvníkovi)! Vážení posluchači, je to tak: některé písně totiž odbočují až tam, kam byste to u DA nikdy nečekali.
Největší hity? No, deska je velice kompaktní (čímž nemyslím CD jakožto kompaktní disk), ale stejně coby túra po pohoří má i ona své vrcholy, jimiž jsou Hra a král („Tohle známe!“), Kolotoč radosti, Vzkříšení anebo Cesta života – anebo propašovat motiv vánočních rolniček do závěrečného Zrození, to Kugler vyhrál nějakej zápas 5:0.
Texty, které pro Dogmu Art dříve psal hudební redaktor Jaroslav Špulák, obstaral tentokrát samotný Obludárium, a musím podepsat, co nám naprosto upřímně řekl do rozhovoru: „Těm textům už teď ani já nerozumím!“ Co může být v poezii, opanované heslem „Co tím chtěl básník říct?“ hezčího než když sám básník řekne „Co jsem tím chtěl vlastně říct?“ Obludáriovy obrazy jsou fantastické a k hudbě Dogmy Art sedí jak hrnec na prdel. Zkuste si přečíst, prožít a poslechnout třeba „Co jsem ti dal, co chci ti říct / po čem já toužím. Kolotoč mít, vozit se s ním / je čas se loučit.“
Parádní zvuk, syrovej a poctivej chleba sádlem namazanej, no jo, Hlavica, Sehnal a produkce Marthus, tak o čem se budem bavit, že.
Ale ať si říká kdo chce co chce, při vší úctě ke všem zúčastněným, charakteristika produkce Dogmy Art postavena jest na hlasu Obludária a strunách Míši Kuglera. Nicméně celou sestavu pojmenuji způsobem tím, že geniálně invenční, mediálně hodně nedoceněný kytarista, hospodský a trenér Michal Kugler začíná vypadat (ovšem bez vousů) trochu jako Ladislav Obludárium Škaroupka, který naopak s těmi svými fousy vypadá pořád stejně, zatímco basák Milan Vajgrt v rámci hesla „Příroda směřuje k rovnováze“ vyrovnává svými vlasy holobrádka Marthuse Martina Škaroupku.
Vychutnáte si profesionálně zpracovaný 16-stránkový booklet se dveřmi otevřenými do neznáma (trochu mi to připomnělo Pestilence: Testimony of The Ancients), ale hlavně s převrácenou zadní stranou, jakožto symbolikou převrácenýho, zvrácenýho světa.
DA? Dogma Art? Anebo obráceně AD, Anno Domini? Užijte si to jak chcete.
Jó, když hraje Královská hra, tak se otvírá celej Prostor a čas. Tohle je prostě Zatraceně dobrý dílo, jež vám v přehrávači roztáčí Kolotoč radosti. Můžete Soudit jak chcete, ale Cesta života je neúprosná: Jste jenom ubohý Návštěvník, jehož Zrození se během Hodin času přetaví ve Vzkříšení.
Tady Dědek.
Komentáře