KOVOVÁ NOC V REZAVÉM HŘEBÍKU  aneb HOUBY ŽE JSOU NA HOUBY? ÁLE HOUBY…

KOVOVÁ NOC V REZAVÉM HŘEBÍKU aneb HOUBY ŽE JSOU NA HOUBY? ÁLE HOUBY…

Report / Metal Night: skupiny Balkon, Difrent, Coarse Grain / sobota 8. října 2022, cca od 19.30 h. / Brno, Rusty Nail Club (Veveří 57, naproti botanické zahradě)

Motto: Hej hou, hej hou, a houby už k nám jdou…

INTRO: HŘEBÍK VS. HŘÍBEK

Určujícím stylistickým vodítkem se pro tento report stala v podstatě náhoda, a sice když na prahu sálu stanul Borek s nákupním košíkem plným hub, jež ovšem samozřejmě nenakoupil, ale nasbíral, i když zde v Rusty asi ne, ale jinak rostou úplně všude (viz naše galerka, a všimněte si prosím, jak i věčný Jimi Hendrix na ty „houbičky“ mlsně kouká).

V tu chvíli jsem si uvědomil, že slovo „hříbek“ je vlastně jednoduchou přesmyčkou slova „hřebík“ (Rezavý hřebík – Rusty Nail jakožto název klubu), takže všechno si dohromady sedlo jako hřebíček na hlavičku. Pomohl mi k tomu odpoledne před konáním koncertu i profilový snímek na FB klubu, kde zvěčněný rezavý hřebík vypadá opravdu jako čerstvý hříbek… Ano, snímek klubu, který funguje již 10 let (lat. Fungi).

A mottem tohoto reportu tedy rozhodně není, že by koncert stál za houby – právě naopak! Poté, co se kapely postupně dotrousily a začaly trousit své libé muzikální výtrusy, byl jsem jedno velké ucho (naštěstí ne Jidášovo). Takže, pojďme na to! 

BALKON NEBO „GALERKA“?

Sešla se nám zde různorodá hudební společnost – zatímco poslední kapela hrála svoje písně již v 90. letech minulého století, hoši z té první byli tou dobou ještě na houbách. Brněnské collegium BALKON vzniklo teprve v roce 2021, a třebaže by se pro jeho heavy-thrash metalový nářez hodil spíše název „galerka“, chápu, že mladíci jsou samozřejmě ještě „nezkažení“ (to nešlo jinak než do uvozovek, poté, co jsem je viděl), takže s pověstnou galerkou nemají nic do činění, a proto zdánlivě neškodný Balkon. Registrujte prosím též invenční součást jejich loga (na kopáku), jež symbolizuje nejen zábradlí na balkóně, ale též skutečnost, že hoši hrají coby trio.

Rozpálili to sice o půl hodiny později, než byl avizovaný začátek, nicméně vzniklé zpoždění ihned dohnali výrazným thrashovým zrychlením. Řízné riffy ve stylu old school, vyšívané sympatickou heavy melodikou, na mne působily velmi příjemně – hmm, tož tihle mladí klózci só dost jedlí! A konečně jsem pochopil, od koho Slayer čerpají inspiraci pro svoje fláky, ha ha.

Třebaže celá „balkonová“ produkce působila nadmíru zajímavě, zřejmě největším hitem, oním pomyslným delikatesním lanýžem je dle mého soudu jednoznačně megamrda Drunkenstein (z digital EP Hunt for the Cure, 2022), což je nejenom rytmický nářez jako prase, ale samozřejmě též výborná slovní hříčka (jejíž původnost nechme stranou). V útrobách Rusty Nail vyzněl dle mého názoru ještě lépe než na nahrávce dostupné na Bandzone (viz odkazy níže) a fakt to stálo za to - hotovej hřib satan! Nebo že by pýchou se dmoucí pýchavka??? 

Na kapelu Balkon dorazila nejširší fanouškovská obec, rekrutující se evidentně z kamarádů-vrstevníků, v klubu bylo opravdu hezky plno a žhnula zde fajn atmosféra, že i všechny houby v Brně nebo v Želešicích smekly klobouk. Bohužel škoda že řada z přítomných teenagerů onen nářez nevydržela a po zaslouženém přídavku Balkonu museli jít léčit si domů sluchadla… škoda i s příhledem ke skutečnosti té, že některá přítomná děvčata byla ještě krásnější než muchomůrka červená, což myslím v tom nejlepším slova smyslu, neb to je modelka mezi houbami! 

Nebo že by to bylo jinak, a sice že slušné děvče má být už v devět hodin v posteli, aby v deset hodin mohlo být doma? ;-)

HISTORKA ZE ŽELEŠIC

A jelikož fanoušci Balkonu byli mj. ze Želešic, dovoluji si připojit jednu kultovní historku k této obci se vztahující.

Psal se cca rok 1992, kdy se v Želešicích u Brna konal jakýsi open air za účasti Kryptor, Krabathor a dalších smeček, no a Kryptor, resp. tehdejší frontman Marcel Pípa Novotný, vždy na závěr songu Rychlost vítězí jak známo zařve název příslušné obce, jako že ona vítězí. Jenomže Pípa nevěděl, kde vlastně hraje, a tak se těsně před inkriminovanou pasáží sklonil na boku z pódia a v rychlosti se místních optal, jak se to tam jmenuje. „Želešice“, houkli na něj dva fans, Pípa se vrátil na čelo stejdže a po pár taktech, kdy na to přišla řada, mohutně zařval: „Želechovice vítězí!“ ;-) Inu, cosi mezi místními Želešicemi a nedalekými Židlochovicemi.

Tož vidíte, děcka, co jste mohli zažít, kdybyste tehdá ještě nebyli na houbách; což mi připomíná onen krásný epitaf, k němuž mám naopak pro změnu blíž já: Kdybys tolik nekouřil a nechlastal, taks teď s náma mohl sedět, kouřit a chlastat…

DIFRENT. DIFFERENT. JINÝ, ODLIŠNÝ…

Snad si na tomto místě mohu přihřát svoji (houbovou) polívčičku a prozradit, že pozvat do klubu po loňském úspěšném vystoupení opět kapelu DIFRENT z Jevíčka byl můj osobní tip, který se následně tak krásně rozvinul v takový malý metalový minifest (nebo manifest?).

Jejich styl je vskutku velmi zajímavý, trochu z něj na mne dýchá atmosféra kapel jako Pain of Salvation. Onu jakousi znatelnou odlišnost od běžné metalové produkce evokuje již samotný název tohoto tria: Difrent – different – angl. odlišný, jiný.

Myslím, že v předchozím reportu jsem jej nazval jakýmsi lehce psychedelickým metalrockem (s českými texty), ono koneckonců již samotná sestava nabízí v podstatě všechny možné instrumentální varianty – pravorukého basáka, levorukého kytaristu a zpívajícího bubeníka, takže je nejenom co poslouchat, ale je i na co koukat (pochopitelně, kdyby to takhle hrála děvčata, bylo by to ještě hezčí, leč to je mi houby platný … zase na druhou stranu, člověk nemůže chtít všechno, že).  

Dalo by se hovořit o celé řadě skladeb, já si ale myslím, než o nich hovořit je lépe si je přímo poslechnout (skrz odkazy níže). Proto se zmíním o jedné, kterou si zatím k okamžiku psaní tohoto článku nikde poslechnout nemůžete, a tudíž se sluší a patří o ní psát – je to song Masa (zkrátka hotovej masák!), jež zazněl v sobotu dvakrát, tj. po skončení řádného setu též jako přídavek (možná měl Difrent po vzoru někdejší slavné slovní hříčky Zdeňka Svěráka – vyslovené při moderování přímého přenosu snad Týtý či čehožto - v úmyslu opakovaně vyzkoušet „vkus mas“), a který mi připadá velmi dobře dynamický a současně magicky uhrančivý.

Z hlediska textu jsem poslechově asi ne všemu rozuměl, ale dojem z kompozice je u mne silný. Doporučuji proto kapele, je-li to prosím možné, co nejdříve jej internetově mediálně zpřístupnit, ale houby, co to kecám – rovnou nahrát na CD!

HRUBÝ ZRNO - ANGLICKY COARSE GRAIN       

Taky máte rádi hrubozrnný paštiky? Já moc. A víte, že existují i houbový paštiky? Třeba ze žampionů. V sobotu večer to ovšem byla na závěr totální hard corová paštika z letitých šampionů jménem COARSE GRAIN neboli Hrubé zrno. Hrubýýýýýý zrnóóóó (též částečně z Jevíčka)!!!!

Kterak příznačný název pro tento jemný styl muziky. Koneckonců, jak už před chvílí předeslal přítomný Dejan Petkovič ve smyslu, že by nebylo nad nějakou hezkou baladu od Napalm Death. Já tedy hard coru houby rozumím, ale tohle jsem pochopil, neboť jsem kdysi absolvoval koncert Napalm Death na Flédě. 

Přiznám se, že jsem opravdu netušil, že tahle kapela – rozuměno Coarse Grain - hraje už tak dlouho (viz úvod tohoto reportu).

A někdo by si snad myslel, že tihle „výletníci z domova pro seniory“, někteří skoro již obrostlí lišejníkem, budou líný jako pandy odmítající páření? Houby s octem! S prvními zvuky (a to věru perfektně vyladěnými – viz již zmíněný Petkovič) jejich zběsilého rámusení začali na stejdži i pod ní řádit a zmítat se víc než patnáctka v posteli. Hoši, vy musíte brat aspoň tři hodiny tělocviku týdně, jinak to není možný… Až jsem na to ztopořeně čučel jak bedla jedlá.

Ano, pohyby jednotlivých členů kapely připomínaly něco mezi divokými šamanskými tanci a epileptickým záchvatem, ovšem neděste se, bylo to jenom hácéčko; resp. něco mezi HC a thrashem. A navíc s ohledem na velikost pódia a počet členů kapely bylo třeba pohyby koordinovat rovněž choreograficky – no kucííí byli sladění jak akvabely! (Nebo spíš „pivobely“?!?) A pokud někomu ony tance připomínaly kozáčka, tož vězte, že tohlencto só staří dobří kozáci přece…

V kebuli mi utkvěl zejména song věnovaný hasičům (že by též hasičům žízně?) s názvem Firefighters, což byla vskutku poctivá zápalná láhev, a rovněž skladba Blue Collar, pokud to tedy nepletu.

Chlapci, hezká práce, aneb umíte tak říkajíc oddělit zrno od plev. 

ZAJÍMAVOSTI Z VEČERA

Mimochodem, když jsem již zmínil tu žízeň, bylo velmi zajímavé sledovat, jak v pokročilejší fázi koncertu někteří jeho návštěvníci nasávali jako houba (s ekonomickým přístupem ve stylu, že houby záleží na penězích), nicméně že by byli jak hlíva, pardon slíva, to tedy zas ne. A že pak případně zbylo v kešeni houby, z toho si každej houby dělal.

Zatímco Věrka říkala, že ty houby, co dostala, z těch si bude něco dělat až zítra, a sice houbovou polívku a smaženicu. No jó, taky si musí přihrát svoji polívčičku… ale vždyť mně po tom může být vlastně houby.    

Interesantní bylo rovněž srovnání jednotlivých hudebních těles dle míry vlasů: zatímco nejmladší kapela měla vlasů logicky ještě dost, a např. porost basáka Balkonu by se dal mykologickou terminologií označit jako kotrč kadeřavý, tak „důchodci“ z Coarse Grain už připomínali vesměs spíše lysohlávky.

OUTRO          

Vážení přátelé, kterých Vás bylo v sobotu v Rusty opravdu dost, produkce skončila a končí i tento report, jako když mokrou houbou smažeš tabuli a zůstane opět jen tabula rasa… přiznávám, že ihned po skončení libého rachotu jsem prchl dom, neb když JE VÍČKO unavené, má pravdu už jen klasik, a sice že láhve šly spát se zavřenými víčky (tuším že tak pravil Stan da Kahuda).     

Nezbývá než dodat, že není potřeba chodit jen na vystoupení mediálních hvězd, neboť i metalové podhoubí máme u nás věru silné, a pokud budou takovéto kvalitní soubory růst jako houby po dešti, budeme po lese lítat jako „železný muž“ (aneb česká lidová verze Iron Man: „Lidi, třeste se, železný muž chodí po lese!“). 

P.S.: Milý Borku, Věrka Ti poděkovala za hříbky, já Ti děkuji za inspiraci (Tvoje houby myslím nebyly tak úplně na houby), a my všichni děkujeme klubu Rusty Nail, který stále slaví svých 10 let řádění!!! Další, sobotní oslava byla dobrá, houbeles – skvělá! Jo a taky prosím Bigbítovýho Pánbů, aby byla spousta takových koncertů a žádnej atomovej hřib…

 

A jak jsme začali, tak i končíme:

Hej hou, hej hou, a ho…wgh. Tady Dědek. 

 

P.P.S.: Mimochodem, Věrčinu smaženicu z oněch hříbečků jsem měl tu možnost ochutnat, a byla fakt famózní a mňamózní stejně jako celý koncert. DĚKUJI Vám Všem.

 

Odkazy:

bandzone.cz/balkon

bandzone.cz/difrent

bandzone.cz/coarsegrain

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>