KERNSTORY 22. PŘÍBĚH: TONY U VÝSLECHU

Úvodem je třeba říct, že tento příběh píšu pro mladší ročníky, aby si uvědomily rozdíl v práci policie totalitní a té dnešní. Na tu občas nadáváme, třeba když dostaneme pokutu za rychlou jízdu, ale vždy s odstupem si vše srovnáme bez emocí a ten dnešek vypadá rozhodně mnohem líp.

Během jednoho koncertu za totáče se k Tonymu přiblížila vnadná servírka a do ucha mu sdělila, že se má neprodleně dostavit k místnímu policejnímu bossovi a aby ji tedy v tichosti následoval. Tony to považoval za povedený vtip, ale nervózní pohyby ženštiny rozhodně jiný výklad nepřipouštěly. Po projití složitého spletence chodeb se Tony ocitl v restaurační kuchyni, kde se mu naskytl bizarní a nezapomenutelný obrázek. S nohama na stole seděl zarostlý policejní kapitán, zřejmě místní Alipaša. Levou rukou kouřil tlustý doutník a jeho pravá ruka končila někde nedefinovatelně pod sukní další děvy v dresu servírky. Policajt svoji ukázku moci začal ihned zúročovat a silně podnapilým hlasem sázel jednu hloupější otázku za druhou. Např. - proč hrajete, co vás na tom ještě baví, tohle si - soudruzi - asi odskáčete atd. atd. Tony na to celou dobu udiveně civěl a při úsečných odpovědích přemýšlel, zdali se mu to nezdá. Kapitán zakončil svůj kabaretní výstup několika nesmyslnými bláboly typu - sejdeme se na oddělení, tam si vás všechny podám anebo - s vámi, soudruzi, do uranových dolů. Tony byl vzápětí milostivě propuštěn a vystoupení mohlo pokračovat. Pochopitelně divákům jsme ani nic neříkali, tohle by asi nikdo neuvěřil. Kapela dodnes nepochopila, co tahle ukázka policejní blbosti měla znamenat, snad jedině to, že se nebohý kapitán chtěl předvést před svým harémem, ale v tom případě to bylo docela ubohé.

Těm, kteří teď zuří, chceme sdělit zajímavý epilog. Krátce po revoluci někdy v roce 1991 se náhodně Tony doslechl, že zmíněný policajt byl vyhozen ze služebního poměru kvůli chlastu. Boží mlýny prostě melou pomalu a ani se nedivíme ...

----------------------------------------------

Vážení přátelé, no tak to je bohužel „groteska“… Co to píšu – groteska? No tím pádem je bonusová písnička jasná: Grotesky posledních rán, skladba, která vyšla jednak na CD Rarity 1981-83, ale tady ji máme v live podobě, i s „úvodním“ proslovem Jardy Alberta Kronka.

Jó, jak říkám já padesátník – „nezapomenutelný“ osmdesátky! :-)

Tady Dědek.