KDYŽ ZAHOŘÍ TLUSTEJ PES

Axl Rose prej chodí celej život pozdě (stejně jako já, ale to je asi jediný, co máme společnýho), a tak si vymyslel, že až na jeho pohřbu vyjede rakev, tak schválně o čtvrt hodiny pozdějc, a na boku bude mít napsaný: „Sorry, zas du pozdě.“

No vyjede, vyjede, ale co až ta rakev definitivně zajede???

To jsme se totiž onehdá s mým kamošem, veterinárním doktorem bavili, jak dlouho člověk hoří. Samozřejmě aniž bychom měli na mysli dobu trvání zamilovanosti. A postupně jsme pak přešli k okamžiku, kdy nás to úplně spálí, a opět u toho nebyla Spálená láska od Tubly.

Je naprosto logické, že čím víc tuku, tím delší doba (asi jako že přilejváte olej do ohně), takže tlustej pes prej v kremační peci hoří prakticky až dvě hodiny. Tlustej člověk (tj. člověk, který celý život zadržoval vodu, třeba jak Kachovská přehrada), ten ještě vo to dýl. Prostě celý (ne)konečný hodiny v tý zasraný peci, sám - bez telky, bez mobilu, bez noťasu a vedro jak sviňa bez klimy.

Tak zvěrolékaři říkám: „Tož to si to ještě užiju. Uplatím zřízence, aby mi tam nebyla dlouhá chvíle, a nechám si tam spolu s rakví šoupnout kastl lahváčů.“ Koneckonců, faraóni to měli podobný, akorát ještě neznali lahváče.  

Tož pozóóór, děcka, už jedůůů. A jelikož nohama napřed, tak se mi logicky zapalujou lejtka (skoro jako kdysi).

„Šoupni sem ten kastl, honem, než to tady zavřou!“ řvu na zřízence.

Šoupne mi tam kastl, nicméně chytře křičí: „Ale budeš to mít teplý!“

Já mu odpovím: „Neboj, po výletu komínem se to zas ochladí!“

Zejména pokud umřu v zimě. Teplo v zimě přeje Dědek.

KremaTÖRR: