KAREL GOTT JEDE DÁL

Možná si bude někdo z Vás myslet, že tento článek na metalovej web nepatří, leč já zkusím říct, že je tomu jinak.

Karla Gotta si totiž váží i rockeři a metalisti – počínaje třeba Petrem Jandou a konče Lucií Bílou, známou i z vystupování s metalovým Arakainem. A dobře si pamatuju, jak před x lety kdosi na fóru Aleše Brichty Gotta haněl, a Aleš se svého kolegy nekompromisně zastal. A zmiňovat pub punk rockera Ing. Františka Moravce alias Lou Fanánka Hagena? Nejen on pro Gotta skládal.

Nejde však jenom o kolegy muzikanty, jde především o rockové fanoušky; myslím, že nejen já, ale i spousta dalších si řadu Gottových písní s chutí poslechla. Měl řadu pěkně řízných, nejen rokenrolově laděných, ať už se jednalo o pěvecky mimořádně náročný Trezor, Mistrál (určitě si vybavujete hard rockovou cover verzi Citronu se Standou Hranickým), doslova karnevalovou Lady Carneval, šlapavou Muziku, či známý hold kapele Beatles („Ringo, George, Paul, John“)… Koneckonců, jeho velkolepý úspěch na festivalu Rock For People je dostatečně známý. Karel Gott však uměl majestátně zazpívat i balady, ať už se jednalo o českou verzi amerického tradicionálu Amazing Grace (Už z hor zní zvon), magickou Kam tenkrát šel můj bratr Jan, anebo o úchvatnou lyriku Hrátky s láskou, kterou jsem si už dávno představoval předělanou do podoby metalového ploužáku.

Jednu krásnou reakci německého fanouška jsem zaznamenal v reportáži Mladého světa z fotbalového finále ME 1996 ve Wembley mezi naší reprezentací a Německem. Když dotyčný uviděl v hledišti Karla Gotta, zcela uchvácen nevěřícně zvolal: „Mein Gott! Das ist Karl Gott!“ Což mi připomíná i jeden starší Gottův televizní medailon, kdy se vtipně představil asi jako „Dobrý den, jmenuji se Karel Gott, příjmení prosím nepřekládat.“

Tento mimořádný zpěvák byl spojený i s naším Brnem, ať už se jednalo o kratičkou, ale nezapomenutelnou scénu s Bolkem Polívkou na České ulici ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag, černobílý pořad s názvem „Gott párty“, obsahující scény z okruhu Velké ceny, anebo jeho nahrávky v brněnském studiu Českého rozhlasu. Koneckonců, v Brně odezpíval i jedny ze svých posledních písní…

Pověstný je i jeho smysl pro humor a schopnost prezentovat inteligentní vtip, resp. slovní hříčku, třeba jak si s Waldou Matuškou dělávali legraci z toho, když spolu vystupovali ve Zlíně, ovšem tehdejším Gottwaldově – prý říkali, tohle je naše město: Gott – Waldov… anebo když se po revoluci Gottův orchestr pojmenoval Karel Gott Band (zkráceně „KGB“). A jeho pověstné slavíkovské „Tohle jsem opravdu nečekal“, jež použil i při přivítání na již zmíněném Rock For People, jistě není třeba blíže připomínat.

A proto mi závěrem dovolte, abych s lehkou nadsázkou zmínil úryvek textu jedné jeho další písně, který by se dal chápat i jako pomyslné poselství mezi dvěma světy, šířící se éterem ve středu po tom kalném ránu, když se národ onu smutnou novinu dozvěděl: „Ráno jedu dál, mě čeká další sál, a tam rozjedeme znova ten velkej seriál“…

Tady Dědek.