„JÁ CHCI DÍK VZDÁT TĚM KRÁLŮM…“ …co „vinu“ maj za tu krásu…
Motto: „Spirála času / vrásek přibývá / teplo velkoměsta / balzamuje zaživa…“
Příznačně vstupní 
sloce jedné z nejslavnějších písní tuzemského heavy metalu teď sedím v Brně, potím se, jsa teplem velkoměsta balzámován zaživa. Kolem mne zhruba více než 30 stupňů, přede mnou v půllitru cca 12 stupňů, a já mám s těmito čtyřmi disky o čtyři stupně už více než čtyři týdny lepší náladu.
Ano, je to balzám vskutku hojivý. Protože jsou v životě lidském i nelidském (a je celkem jedno, jestli se jedná o Poutníka, Drákulu, Peacemena anebo Satana) chvíle, na které v životě nezapomenete. Pak jsou též kratochvíle (třeba koncerty), na které rádi vzpomínáte. A v neposlední řadě jsou též dlouhochvíle, na něž nemusíte vzpomínat, poněvadž jsou s Vámi pořád. A to je právě případ mne a Vitacitu.
Skladby obsažené na celkem 4 discích lze rozdělit do těchto základních kategorií, jež se ovšem zčásti prolínají:
- Singlovky (Drákula, Strach, Poutník životem…)
- Songy z filmu Horká kaše (Peace Man – na SP psáno Peaceman, Horká kaše, Akce DDT, Zkáza měst, Já chci se ptát…)
- Písně z demosnímků (Snad odpustíš, Proč stěstí se mi vyhýbá, Proklínám teď osud svůj…)
- Nikdy nevydané skladby (Skály, Bohům vstříc, Hlas…)
- Intra + Outra (celkem 9 meziher)
- Instrumental (Kytarové sólo 1987, Poslední noc satana… - jedna z nej instrumentálek?)
- Unikáty: Prodaný úsměv, Století.
Samozřejmě, nenajdete zde songy,
jež jsou obsaženy na debutu Vzhůru přes oceán (např. právě Vzhůru přes oceán anebo „cover Judas Priest Lovec lebek“), ale to je snad logické.
Koncepční pojetí všech 4 CD je postaveno na myšlence, že se nesmí ztratit duch 80. let a přitom musí být cítit zvukové možnosti současnosti. Tož to se věru podařilo. Parádní, hutný kytarový sound osmdesátek je tam, a přitom vám to na aktuálních přehrávačích nebude nijak „skřípat“. Inu, řečeno slovní hříčkou, DODO už není žádný DODO, a tak ví co a jak.;-)
Á propos, jeho nestárnoucí hlas. Nevím, zdali Miloš pije každé ráno syrové vejce, ale jeho hlas prostě nestárne, působí báječným syrovým dojmem stejně jako před více než 30 lety (mimochodem, tehdy dávno bez mobilů a Internetu jsem nevěděl, zdali to zpívá ještě Křížek anebo už Doležal :-).
A zrovna tento moment je strašně důležitý pro dobové vyznění všech skladeb, protože kytary dle potřeby naladíte a vyladíte, basu potřeby naladíte a vyladíte, blány bicích dle potřeby dotáhnete a vyladíte, ale hlasivky? Na ty neplatí ladička ani kleště, na ty platí jenom život!
Miloš Dodo Doležal má ten dar, že pořád zní jak Moravák (klučina ta jedna z Karviné). Jenomže on to není pouze zpěvák, on je to taky skladatel, textař, kytarista, producent… a člověk. A právě ta „elánu“ plná člověčina je z tohoto projektu více než patrná – totiž že Doda tahle práce baví. No a je dosti logické, že potom to baví i vás.
Všechny 4 disky srší obrovskou energií - pakliže si každý z nich pustíte, je vám líto, když skončí. Do té doby burácí barákem, a pokud si je pouštíte v noci, burácí i sousedi.
Zajímavosti? Krom nikdy nevydaných písní, jež mohou fanoušci slyšet ofiko vlastně poprvé (viz výše), též výrazně pomalejší tempo dvou nejslavnějších skladeb Vitacitu - Poutníka životem i Já chci se ptát těch králů. Zejména u magického valivého Poutníka je změna patrná, a skladba tak získává nový rozměr, který stojí za poslech. Líbí – nelíbí?
Sestava? Je jedno, kdo to hraje (což se dočtete v bookletech), důležité je, že to hraje. A kdo hraje? „Je to sám – poutník životem.“ A věřte nevěřte – rozhodně není sám.
Může se vám líbit ta či ona muzika, nicméně počítat do 4 CD umíme všichni: raz, dva, tři, čtyři – tyhle osmdesátky se prostě třetímu tisíciletí povedly!
Tady Dědek.
Komentáře