„HRÁLA HUDBA, HRÁLA, AŽ SE CHVĚLA ZEM“…

„HRÁLA HUDBA, HRÁLA, AŽ SE CHVĚLA ZEM“…

Slovo avantýra je příznačně francouzského původu (svůj ekvivalent má však i v angličtině – adventure), znamená totiž zejména milostné dobrodružství. Kern se samozřejmě na svých rockových cestách avantýrám nevyhnul, nevyhnul se však ani Avantýrám s velkým A, neboť o nich složil písničku, a to písničku s poměrně známým refrénem, přičemž desku, na níž je obsažen, si koupilo několik desítek tisíc fanoušků. Jak to?

Skladba s majestátním refrénem „Hrála hudba, hrála, až se chvěla zem, pod oknem, kde já jsem stál“ má oficiální název Avantýry, ve „Zpěvníku songů kapely Kern (1982 -1995)“ vyšla pod názvem Avantýry sladké, lidově pak bývá píseň označována právě podle silného refrénu též jako „Hrála hudba“. Autorem hudby i textu je dle informací obsažených v Bulletinu fanklubu Kern z prosince 1987 zpěvák Jaroslav Albert Kronek.  

Níže prezentovaný audiozáznam pochází z CD „Demo 1984-5“, vydaného v roce 2004. Stopáž této verze je 4:25, nenechte se prosím mýlit tím, že na YT vidíte délku 4:33, tzn. o pár vteřin delší, neboť je to způsobeno závěrem záznamu, kdy se začátek skladby nechtěně opakuje, než je vzápětí definitivně utnut.

Píseň vyšla v témže roce rovněž na live CD „Na Rosničce 1986“, kde je zachycena v délce 4:50, tj. o 25 sekund delší. Je to proto, že koncertní nahrávka v samotném závěru zahrnuje rozvinutý kytarový motiv, který na demoverzi obsažen není, a také klasické živé zpomalení skladby s vířivými bicími před samotným koncem, pro koncerty typické, zatímco demonahrávka jde do symptomatického „studiového“ fade outu. V čem se naopak live podoba z Rosničky nijak neliší od dema, je zpívaný text, který je zcela totožný právě se zde prezentovanou demonahrávkou.  

Proč vlastně zmiňuji textovou totožnost? Historicky jsou totiž známy různé varianty textu této písně, žádná z psaných verzí (ani ta v Bulletinu fanklubu Kern z prosince 1987, v němž vyšel mini Sborník textů z pořadu Jsme lidé, ani ta v již zmiňovaném Zpěvníku) však zcela neodpovídá verzi, kterou Kronek v nahrávkách skutečně zpívá. Níže Vám tedy možná vůbec poprvé v historii přinášíme psaný text, který odpovídá záznamu snad na 100 %. Vysvětlení rozdílů je zřejmé – na papíře vypadají zvolená slova přeci jen jinak než „naživo“, takže dochází k dílčím úpravám, navíc každý text se zpočátku vyvíjí a napadají vás různé „apgrejdy“, zde i rejdy apod. 

KDO ZAVÁHÁ – „NELÍBÁ“

Zajímavostí jistě je, byť s přesahem do 90. let, že Avantýry se jakožto skladba z hloubi 80. let dočkala své předělávky rovněž na jisté pozdější dlouhohrající desce Kernu. Nenechte se přitom mýlit YT fotkou s narozeninovým dortem a dekorací „1st LP KERN“ u původní verze, neboť na LP „…od narození“ to ještě nebylo - až na desce Lovci žen z roku 1991, a to pod názvem Kdo zaváhá – „nelíbá“ (na obalu je slovo „nelíbá“ v uvozovkách, zatímco v textové příloze již bez nich). Tím také vysvětluji, proč jsem výše napsal, že si „tuhle skladbu“ koupilo několik desítek tisíc fanoušků, protože dle dostupných info se alba Lovci žen prodalo cca 50 000 kusů (prodejní čísla sice nejsou ve všech zdrojích totožná, určitě se však jedná o oněch několik desítek tisíc kusů). Song Kdo zaváhá – „nelíbá“ pro možnost porovnání s původními Avantýrami rovněž níže připojujeme.

Použita je celá textová část refrénu „Hrála hudba…“ i jeho melodie, avšak ve zrychleném tempu, Rychleji je hrán i hudební motiv ve slokách, který je však také původní (srov. melodickou linku „Čekám na tvý mávnutí / pod oknem chvíli tančím“ vs. „Z avantýry sladké / zůstal dlouhý nos“). Naopak v původní písni není např. předehra k refrénu „Pomsta za mý dlouhý váhání / jsem blázen, kterej prošvih líbání“) + některé další motivy.

Kromě textově totožného refrénu (vyjma nově předsunutého slůvka „právě“, před…hrála hudba) jsou zde i další slovní podobnosti s Avantýrami, v odlišných verších zůstaly zejména symboly dlouhého nosu, okna, závěsů a stydlivosti. Zatímco v původní skladbě Kronek zpívá „Z avantýry sladké / zůstal dlouhý nos“, v „Kdo zaváhá – nelíbá“ pěje „Z okna mi děláš dlouhej nos“. Zatímco v Avantýrách zpívá „Na okně chvíli tančí(m)“, zde „Pod oknem chvíli tančím“. V Avantýrách „Závěsy mírně spuštěné“, tady „Roztáhni v okně závěsy“, a tak dál: „Já jsem houby stydlivej“ vs. „Byl jsem dlouho stydlivej“, „Stojím tu jak sloup už dlouho“ vs. „Stojím tu a zírám“ apod.

Díky skutečnosti, že album Lovci žen vyšlo taktéž v anglické verzi (Women Hunters), je možno si slavný refrén „Hrála hudba, hrála“ poslechnout i v tomto světovém jazyce – píseň má v angličtině název „Ainʼt You Angry?“. To už bych však neprováděl srovnání se skladbou z 80. let, ale vzájemné srovnání ČJ a AJ verze z let devadesátých, a to již tematicky do tohoto cyklu samozřejmě nepatří; možná až vyčerpáme „osmdesátky“…což by ale mělo trvat ještě hodně dlouho, neb kerňáckýho materiálu dochovaného z 80. let je zatím dost a dost.     

…takže: „Hrála hudba, hrála“? – Hudbo, hrej!

Zdraví Dědek.

 

Avantýry – text odpovídající záznamu z CD Demo 1984-5 (v kulatých závorkách jsou pro zajímavost vyznačeny některé odlišnosti psaných verzí): 

Z avantýry sladké / zůstal dlouhý nos (zbyl jen dlouhý nos) / Na okně chvíli tančí(m) / závrať je v té průhlednosti v nás / ú ó ó óóóuó / V proudech těch se vyznám  / jsem klikatý a dost / lis vášní je v tvých rukou (list zvláštní je v tvých rukou) / málo mě však svírá / Závozník v tvý káře / denně jen vlažnej čaj (denně jak vlažnej čaj) / jestli ti vůbec patří(m) (jestli mi vůbec patříš) / na to se tě každý ráno ptám (málem se tě každý ráno ptám) / Já jsem houby stydlivej (já jsem houby citlivej) / stojím tu jak sloup už dlouho / dneska se prý nic neděje (dneska se už nic neděje) / princezna šla spát (spánek prý ti schází) / Závěsy mírně spuštěné / žárovky bdí tak tak / jestli ti aspoň scházím (smích a tanec bláznivý) / na to se tě v tuhle chvíli ptám (scházím ti tu nejmíň jak se zdá) // Hrála hudba, hrála / až se chvěla zem / pod oknem, kde já jsem stál.         

 

Avantýry:

Kdo zaváhá – „nelíbá“:

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>