Historie
Tak povedený start je asi snem každého muzikanta: založení skupiny říjen 1982, první vystoupení leden 1983, nástup do studia za účelem natočení prvního elpíčka únor 1984! I takhle to za socialismu občas šlo, ovšem nutno podotknout, že na podstatně pružnějším Slovensku.
Tehdy studentská kapela Tublatanka, založená po bratislavských vinárnách a hospodách trojicí Maťo Ďurinda - zpěv, kytara, Palo Horváth - basa a Ďuro Černý - bicí, měla obrovské štěstí jednak v tom, že pro její úspěšnou koncertní premiéru ji nikdo jiný než Richard Muller pozval do bratislavského PKO, čili Parku kultury a oddechu, na přehlídku amatérských skupin nazvanou Mladá vlna 82 , a jednak tím, že nějaký nadšenec ztropil ve své době výtržnost a "vyhotovil" na bratislavském obchodním domě Prior nápis Tublatanka rovnou v dvoumetrové velikosti. Pružní pracovníci slovenského vydavatelství Opus nezůstali jako správní manažeři chladnými a nabídli kapele natočení hned dlouhohrající desky; Tublatanka tak představuje v tomto směru docela unikát, neboť k elpíčku se nemusela propracovávat sérií úspěšných singlů, jako v Česku Citron či Kern (singly vydávala víceméně jen jako promo svých LP desek).
Že vedoucí zaměstnanci Opusu neprohloupili, bylo jasné záhy: debutové album z roku 1985, nazvané prostě a jednoduše Tublatanka, se prodalo v nákladu cca 100 000 kusů a klip na píseň O nás později třikrát triumfoval v kultovní slovenské hitparádě Triangel, a to i když ho trio muselo nakonec přetočit bez svých tradičních slovenských krojů, jelikož přísná televizní cenzura spojení slovenského folklóru a hard rocku nestrávila; pikantní ovšem je, že nejdřív běžela verze "krojovaná", teprve napotřetí - až to pánům došlo a až se to vyrobilo - verze nová, tak říkajíc "oktrojovaná". Dobový hudební kritik Petr Jahn to v recenzi prvního LP kapely, publikované v měsíčníku Melodie č. 7/85, glosoval takto: "Následuje další typická a vavříny již ověnčená "hitovka" O nás. Hattrick v televizním pořadu Triangl hovoří za vše. Při třetím opakovaném vítězství vystupovala už Tublatanka v civilu, tedy bez svých typických krojů (?)."
Není divu nad úspěchem, debut Tublatanky byl vlastně vůbec první československou deskou tvrdého rocku, neboť LP Citronu Plni energie vyšlo později. Deska sice narozdíl od pozdějších počinů Tublatanky nepřinesla žádný vyložený megahit, ale to v tu chvíli vůbec nevadilo. Z drážek zněla syrová kytara, dobře identifikovatelná basa i krásný akustický rambajz bicích - zvuk byl skutečně na svou dobu velmi dobrý, třebaže získaný prostřednictvím osmistopého magnetofonu - a Československo mělo zkrátka svoje první "metalové" LP! Navíc již touto první deskou byla založena hezká tradice "tublatankovských" písní s názvem Šlabikár (jedná se o vůbec první věc, kterou Tublatanka nazkoušela) ve stylu co deska, to jeden Šlabikár.
Tublatanka dostala okamžitě nabídku na další placku, a ta se jak známo povedla ještě víc. Natáčení se sice zdrželo kvůli Maťově vojně, z níž však statečně utekl na "modrou knížku" kvůli ekzému, ale vinyl z roku 1987 přinesl první věčné, dodnes hrané hity Tublatanky jako titulní vypalovačku Skúsime to cez vesmír nebo poloklavírní baladu Dnes. Placka je navíc unikátní mj. tím, že do studia si Tublatanka dovolila kvůli úvodní písni Vo velkej škole dní, kterou údajně věnovala strůjci sovětské perestrojky Michailu Gorbačovovi, pozvat více než dvacetičlenný mužský sbor složený z jejích kamarádů z bratislavských rockových skupin (mezi nimi též např. Peter Sámel, vůdčí osobnost později proslavené Metalindy).
Elpíčka se prodalo ještě víc než debutu a kapela absolvovala velké měsíční turné po amfiteátrech a sportovních halách, nicméně nejslavnější deska souboru měla teprve přijít.
Stalo se tak v roce 1988 s albem Žeravé znamenie osudu. K peripetiím s jeho názvem Maťo Ďurinda po revoluci pro Mladý svět uvedl, že při schvalování bylo předem jasné, že původně zamýšlený název Pravda víťazí neprojde, s odůvodněním, že je to masarykovská filozofie a heslo z jeho prezidentské standarty, a jako perličku dodal, že cenzoři se Tublatanky ptali, na kterém slově jí záleží víc, zda na slově "pravda", nebo na slově "víťazí"...
Název tedy musel být změněn, ale písničky prošly, a je třeba říci, že na svou dobu to byly velmi odvážné a celkově velmi nadčasové muzikantské počinky, ať už diskutovaná Pravda víťazí, pozdější neoficiální hymna sametové revoluce 1989 a dosavadní absolutně největší hit skupiny, nebo kritický Rock do civilu, inspirovaný zážitky z vojny, s odvážným tvrzením "teraz tu skúšam/hrať sa na vojakov...", či popmetalový Moj starý dobrý kabát, který se ukázal tématicky velmi aktuálním opět v době něžného převratu. Za zmínku rovněž stojí, že zde dvě písně sólově zpíval Palo Horváth (Stojím, padám a Prometeus).
Touhle deskou se skvělým "metalurgickým" obalem, které se prodalo čtvrt milionu nosičů, skupina vskutku jako by předběhla svoji dobu. Ač vyšla mnoho měsíců před revolucí 89, v jejích dobách znovu obrovsky ožila a nechtělo se věřit, že ty písničky byly složeny dávno předtím. Pravda víťazí bourala trianglovskou hitparádu, tamtéž, i ve Formuli Pop, řádil ploužák Láska, drž ma nad hladinou. Tublatanka zažívala vrchol své úspěšné kariéry, stejně jako v tehdejším Československu celý tvrdý rock.
Ještě těsně před převratem, v září 1989 skupina absolvuje vynikající koncert v bratislavském amfiteátru s těmi největšími hity zejména z posledních dvou alb skupiny, z nějž je pořízen na svoji dobu perfektní videozáznam (ohromuje jak zvuk, tak skvělá dynamika, resp. střih záznamu), který je později na nosičích VHS pod názvem Pravda víťazí rychle rozebrán; i v současnosti jej lze zakoupit na DVD nosiči prostřednictvím e-shopu Tublatanky na www.tublatanka.sk. Koncert je to skvělý, snad s výjimkou závěrečné poměrně akční demolice Ďurindovy kytary, kdy si myslím, že ani případné vysvětlení, že mělo jít o ilustraci neodvratného, tušeného konce starých časů, zde příliš neobstojí.
Kdesi v nějaké recenzi na LP Žeravé znamenie osudu (možná než to dopíšu, tak najdu, kde to bylo :-) jsem četl úvahu, zda závěrečná skladba Moj starý dobrý kabát, která se vyznačuje velmi melodickým, skutečně až skoro popovým soundem, neznamená předzvěst změny celkového zvuku Tublatanky do budoucna. Dotyčný autor, skoro se chce říct až prognostik, měl neuvěřitelný "čuch", neboť následné, již porevoluční album Nebo - peklo - raj, se neslo právě v duchu "popové" melodiky zmíněné písně.
Takže: vývoj doby znamenal, byť na jedinou desku, přechod zpod křídel Opusu pod český Supraphon. Taky se již logicky netočilo v digitálním studiu Opusu, ale ve studiu Ladislava Štaidla. Nicméně ústup z pozic se zatím nekonal, neboť již promosingl Démon pomsty/Dám ti viac sice naznačil, že čtvrtá deska bude měkčí, ale pořád dobrá, a megahit Matka to pak potvrdil (koneckonců, jeho 4. místo v anketě STV Hit storočia taky o něčem svědčí). Album pokřtil za účasti několika tisíc fanoušků na koncertě v Bratislavě známý slovenský herec Andrej Hryc, recitátor sugestivního prologu k Démonovi pomsty.
Jenomže bez ohledu na zvuk desek se bohužel nezadržitelně chýlila ke konci existence tzv. staré sestavy Tublatanky. Její labutí písní bylo páté CD Volanie divočiny, vydané u tehdejší štiky hudebního trhu Tommu Records, které sice znamenalo jednak částečný pokus o návrat k původnímu tvrdému zvuku kapely, jednak novinku v tom, že exkluzivita textů Martina Sarvaše byla prolomena "ve prospěch" Whiskyho (viz např. megahit Ja sa vrátim!), ale po jeho natočení z "Tubly" odchází první její ikona, basák Palo Horváth, který se pod praporem skupiny již nikdy - myšleno alespoň do data psaní tohoto profilu - neukáže, pakliže samozřejmě nemáme na mysli celou řadu výběrových alb.
Na unikátním albu vánočních koled v rockové úpravě Poďme bratia do Betlehema z roku 1993 (reedice v roce 2007) je tak Tublatanka ve studiu jenom ve dvou a Maťo musí točit i basové party. Deska, na níž se nachází také jedna původní skladba Tublatanky, i když v duchu koled, Pieseň pre stratených synov, je na křesťansky založeném Slovensku komerčně velmi úspěšná, to ovšem nemůže ničeho změnit na dalším osudovém vývoji staré sestavy.
Jak o tom otevřeně hovoří booklet k pozdější výběrovce 20 rockov, a stejně tak webové stránky skupiny, "v tom čase už bubeník Ďuro Černý úplne prepadol drogám, ktoré skúsil keď mu ich ponúkli kamaráti zo skupiny Slobodná Európa, s ktorou v tom čase okrem Tublatanky tiež hrával. Ďuro už nezvláda ďalšie koncertovanie a nahrávanie s Tublatankou a odchádza zo skupiny, aby sa podrobil intenzívnej protidrogovej liečbe. Maťo zostal sám"...
Je to tak, kultovní sestava Tublatanky definitivně končí, třebaže narozdíl od Pala Horvátha se Ďuro Černý v barvách Tublatanky ještě několikrát objeví; bližší rozbor významu starého složení bude obsažen v článku Sestava.
Nová banda nakonec vykrystalizovala v popření dosavadní koncepce tria, ježto je čtyřčlenná: kromě Maťa druhý kytarista Dodo Dubán (známý lídr Money Factoru), basák Juraj Topor a nakonec dočasně i "čiastočne vyliečený" bubeník Ďuro Černý, v kterémžto složení skupina v roce 1995 nahrává nové řadové album, příznačně pojmenované Znovuzrodenie. Nicméně účast Ďura Černého netrvá dlouho a nedlouho po natočení desky Tublatanku opět opouští.
Z hlediska klasických řadových alb skupiny následuje nezvykle dlouhá šestiletá pauza, vyplněná vydáváním jednak sólových desek jejích jednotlivých členů (mj. Perfektný svet Ďurindy) a jednak "bestofek" samotné "Tubly".
Další řadovka vychází v roce 2001 pod názvem Panská jazda, s eroticky dráždivým obalem a melodicky laděným soundem; jako bubeník je účasten Martin Uherčík. Zřejmě největším hitem je rádiový ploužák "Láska útočí", který se později stává i názvem výběrovky "piesní o láske". Z textařského hlediska zaujmou dvě skutečnosti - poprvé textuje Maťo, poprvé netextuje Martin Sarvaš.
Na podporu nové desky skupina absolvuje výrazné a kladně přijaté koncerty, kromě domovského Slovenska jako headliner na Noci plné hvězd 2002 v Třinci před více než 12 000 diváky.
Během úspěšného koncertování, před natočením další desky, postihuje skupinu rána z největších: sebevraždu spáchá 25. dubna 2003 kytarista Dodo Dubán. Vzápětí skupina i přes tuto skutečnost odehraje svůj set mj. na festivalu v Kuřimi u Brna, se sympatickým odůvodněním tím, že Dodo by chtěl, aby hráli.
Památce dlouhodobého člena je také na doposud posledním řadovém počinu Tublatanky, CD Patriot z roku 2005, věnován osmý díl Šlabikára, Pieseň pre Doda, kterou stejně jako dvě další (Cítim sa fajn a Velký deň) otextoval částečně se navrátivší Martin Sarvaš.
Deska je zajímavá i dalšími skutečnostmi, nejenom Sarvašovou přítomností a nejenom tím, že na obalu jsou Tatry: hudebně je to podařený návrat k tvrdému zvuku z druhé a třetí desky, což jest koneckonců potvrzeno i tématicky, neboť písně Mimozemský hlas a Mesto nesplnených snov jsou nepsanými návraty ke kultovkám Skúsime to cez vesmír a Dnes. Podle mého osobního názoru se jedná o jednu z nejlepších desek Tublatanky v historii.
V důsledku osudových událostí se skupina navrátila ke koncepci tří členů - album je natočeno v sestavě Maťo, Topor (bass) a na bicí Peter Schlosser. Po vydání alba koncertuje Tublatanka tradičně i v České republice, mimo jiné s Turbem a Kernem (v tomto případě výborný koncert na nacpaném Sklendově Falcons Festu v Hrušovanech u Brna začátkem prosince 2005), zatímco křest alba v naplněném bratislavském Babylonu příjemně překvapil účastí Ďura Černého, který se skupinou jako host odehrál ve velmi dobré formě pokud se nepletu tři písně.
Léta Páně 2006 vydává skupina unikátní "druhý díl" hard rockových verzí koled, pojmenovaný Vianočný čas podle původní a úvodní Ďurindovy písně, který o rok později vychází jako 2CD v kompletu s dřívějším počinem Poďme bratia do Betlehema.
Během koncertního turné v roce 2008 bude natočeno živé DVD Tublatanky, které by mělo vyjít koncem tohoto roku.
Dědek.
Tehdy studentská kapela Tublatanka, založená po bratislavských vinárnách a hospodách trojicí Maťo Ďurinda - zpěv, kytara, Palo Horváth - basa a Ďuro Černý - bicí, měla obrovské štěstí jednak v tom, že pro její úspěšnou koncertní premiéru ji nikdo jiný než Richard Muller pozval do bratislavského PKO, čili Parku kultury a oddechu, na přehlídku amatérských skupin nazvanou Mladá vlna 82 , a jednak tím, že nějaký nadšenec ztropil ve své době výtržnost a "vyhotovil" na bratislavském obchodním domě Prior nápis Tublatanka rovnou v dvoumetrové velikosti. Pružní pracovníci slovenského vydavatelství Opus nezůstali jako správní manažeři chladnými a nabídli kapele natočení hned dlouhohrající desky; Tublatanka tak představuje v tomto směru docela unikát, neboť k elpíčku se nemusela propracovávat sérií úspěšných singlů, jako v Česku Citron či Kern (singly vydávala víceméně jen jako promo svých LP desek).
Že vedoucí zaměstnanci Opusu neprohloupili, bylo jasné záhy: debutové album z roku 1985, nazvané prostě a jednoduše Tublatanka, se prodalo v nákladu cca 100 000 kusů a klip na píseň O nás později třikrát triumfoval v kultovní slovenské hitparádě Triangel, a to i když ho trio muselo nakonec přetočit bez svých tradičních slovenských krojů, jelikož přísná televizní cenzura spojení slovenského folklóru a hard rocku nestrávila; pikantní ovšem je, že nejdřív běžela verze "krojovaná", teprve napotřetí - až to pánům došlo a až se to vyrobilo - verze nová, tak říkajíc "oktrojovaná". Dobový hudební kritik Petr Jahn to v recenzi prvního LP kapely, publikované v měsíčníku Melodie č. 7/85, glosoval takto: "Následuje další typická a vavříny již ověnčená "hitovka" O nás. Hattrick v televizním pořadu Triangl hovoří za vše. Při třetím opakovaném vítězství vystupovala už Tublatanka v civilu, tedy bez svých typických krojů (?)."
Není divu nad úspěchem, debut Tublatanky byl vlastně vůbec první československou deskou tvrdého rocku, neboť LP Citronu Plni energie vyšlo později. Deska sice narozdíl od pozdějších počinů Tublatanky nepřinesla žádný vyložený megahit, ale to v tu chvíli vůbec nevadilo. Z drážek zněla syrová kytara, dobře identifikovatelná basa i krásný akustický rambajz bicích - zvuk byl skutečně na svou dobu velmi dobrý, třebaže získaný prostřednictvím osmistopého magnetofonu - a Československo mělo zkrátka svoje první "metalové" LP! Navíc již touto první deskou byla založena hezká tradice "tublatankovských" písní s názvem Šlabikár (jedná se o vůbec první věc, kterou Tublatanka nazkoušela) ve stylu co deska, to jeden Šlabikár.
Tublatanka dostala okamžitě nabídku na další placku, a ta se jak známo povedla ještě víc. Natáčení se sice zdrželo kvůli Maťově vojně, z níž však statečně utekl na "modrou knížku" kvůli ekzému, ale vinyl z roku 1987 přinesl první věčné, dodnes hrané hity Tublatanky jako titulní vypalovačku Skúsime to cez vesmír nebo poloklavírní baladu Dnes. Placka je navíc unikátní mj. tím, že do studia si Tublatanka dovolila kvůli úvodní písni Vo velkej škole dní, kterou údajně věnovala strůjci sovětské perestrojky Michailu Gorbačovovi, pozvat více než dvacetičlenný mužský sbor složený z jejích kamarádů z bratislavských rockových skupin (mezi nimi též např. Peter Sámel, vůdčí osobnost později proslavené Metalindy).
Elpíčka se prodalo ještě víc než debutu a kapela absolvovala velké měsíční turné po amfiteátrech a sportovních halách, nicméně nejslavnější deska souboru měla teprve přijít.
Stalo se tak v roce 1988 s albem Žeravé znamenie osudu. K peripetiím s jeho názvem Maťo Ďurinda po revoluci pro Mladý svět uvedl, že při schvalování bylo předem jasné, že původně zamýšlený název Pravda víťazí neprojde, s odůvodněním, že je to masarykovská filozofie a heslo z jeho prezidentské standarty, a jako perličku dodal, že cenzoři se Tublatanky ptali, na kterém slově jí záleží víc, zda na slově "pravda", nebo na slově "víťazí"...
Název tedy musel být změněn, ale písničky prošly, a je třeba říci, že na svou dobu to byly velmi odvážné a celkově velmi nadčasové muzikantské počinky, ať už diskutovaná Pravda víťazí, pozdější neoficiální hymna sametové revoluce 1989 a dosavadní absolutně největší hit skupiny, nebo kritický Rock do civilu, inspirovaný zážitky z vojny, s odvážným tvrzením "teraz tu skúšam/hrať sa na vojakov...", či popmetalový Moj starý dobrý kabát, který se ukázal tématicky velmi aktuálním opět v době něžného převratu. Za zmínku rovněž stojí, že zde dvě písně sólově zpíval Palo Horváth (Stojím, padám a Prometeus).
Touhle deskou se skvělým "metalurgickým" obalem, které se prodalo čtvrt milionu nosičů, skupina vskutku jako by předběhla svoji dobu. Ač vyšla mnoho měsíců před revolucí 89, v jejích dobách znovu obrovsky ožila a nechtělo se věřit, že ty písničky byly složeny dávno předtím. Pravda víťazí bourala trianglovskou hitparádu, tamtéž, i ve Formuli Pop, řádil ploužák Láska, drž ma nad hladinou. Tublatanka zažívala vrchol své úspěšné kariéry, stejně jako v tehdejším Československu celý tvrdý rock.
Ještě těsně před převratem, v září 1989 skupina absolvuje vynikající koncert v bratislavském amfiteátru s těmi největšími hity zejména z posledních dvou alb skupiny, z nějž je pořízen na svoji dobu perfektní videozáznam (ohromuje jak zvuk, tak skvělá dynamika, resp. střih záznamu), který je později na nosičích VHS pod názvem Pravda víťazí rychle rozebrán; i v současnosti jej lze zakoupit na DVD nosiči prostřednictvím e-shopu Tublatanky na www.tublatanka.sk. Koncert je to skvělý, snad s výjimkou závěrečné poměrně akční demolice Ďurindovy kytary, kdy si myslím, že ani případné vysvětlení, že mělo jít o ilustraci neodvratného, tušeného konce starých časů, zde příliš neobstojí.
Kdesi v nějaké recenzi na LP Žeravé znamenie osudu (možná než to dopíšu, tak najdu, kde to bylo :-) jsem četl úvahu, zda závěrečná skladba Moj starý dobrý kabát, která se vyznačuje velmi melodickým, skutečně až skoro popovým soundem, neznamená předzvěst změny celkového zvuku Tublatanky do budoucna. Dotyčný autor, skoro se chce říct až prognostik, měl neuvěřitelný "čuch", neboť následné, již porevoluční album Nebo - peklo - raj, se neslo právě v duchu "popové" melodiky zmíněné písně.
Takže: vývoj doby znamenal, byť na jedinou desku, přechod zpod křídel Opusu pod český Supraphon. Taky se již logicky netočilo v digitálním studiu Opusu, ale ve studiu Ladislava Štaidla. Nicméně ústup z pozic se zatím nekonal, neboť již promosingl Démon pomsty/Dám ti viac sice naznačil, že čtvrtá deska bude měkčí, ale pořád dobrá, a megahit Matka to pak potvrdil (koneckonců, jeho 4. místo v anketě STV Hit storočia taky o něčem svědčí). Album pokřtil za účasti několika tisíc fanoušků na koncertě v Bratislavě známý slovenský herec Andrej Hryc, recitátor sugestivního prologu k Démonovi pomsty.
Jenomže bez ohledu na zvuk desek se bohužel nezadržitelně chýlila ke konci existence tzv. staré sestavy Tublatanky. Její labutí písní bylo páté CD Volanie divočiny, vydané u tehdejší štiky hudebního trhu Tommu Records, které sice znamenalo jednak částečný pokus o návrat k původnímu tvrdému zvuku kapely, jednak novinku v tom, že exkluzivita textů Martina Sarvaše byla prolomena "ve prospěch" Whiskyho (viz např. megahit Ja sa vrátim!), ale po jeho natočení z "Tubly" odchází první její ikona, basák Palo Horváth, který se pod praporem skupiny již nikdy - myšleno alespoň do data psaní tohoto profilu - neukáže, pakliže samozřejmě nemáme na mysli celou řadu výběrových alb.
Na unikátním albu vánočních koled v rockové úpravě Poďme bratia do Betlehema z roku 1993 (reedice v roce 2007) je tak Tublatanka ve studiu jenom ve dvou a Maťo musí točit i basové party. Deska, na níž se nachází také jedna původní skladba Tublatanky, i když v duchu koled, Pieseň pre stratených synov, je na křesťansky založeném Slovensku komerčně velmi úspěšná, to ovšem nemůže ničeho změnit na dalším osudovém vývoji staré sestavy.
Jak o tom otevřeně hovoří booklet k pozdější výběrovce 20 rockov, a stejně tak webové stránky skupiny, "v tom čase už bubeník Ďuro Černý úplne prepadol drogám, ktoré skúsil keď mu ich ponúkli kamaráti zo skupiny Slobodná Európa, s ktorou v tom čase okrem Tublatanky tiež hrával. Ďuro už nezvláda ďalšie koncertovanie a nahrávanie s Tublatankou a odchádza zo skupiny, aby sa podrobil intenzívnej protidrogovej liečbe. Maťo zostal sám"...
Je to tak, kultovní sestava Tublatanky definitivně končí, třebaže narozdíl od Pala Horvátha se Ďuro Černý v barvách Tublatanky ještě několikrát objeví; bližší rozbor významu starého složení bude obsažen v článku Sestava.
Nová banda nakonec vykrystalizovala v popření dosavadní koncepce tria, ježto je čtyřčlenná: kromě Maťa druhý kytarista Dodo Dubán (známý lídr Money Factoru), basák Juraj Topor a nakonec dočasně i "čiastočne vyliečený" bubeník Ďuro Černý, v kterémžto složení skupina v roce 1995 nahrává nové řadové album, příznačně pojmenované Znovuzrodenie. Nicméně účast Ďura Černého netrvá dlouho a nedlouho po natočení desky Tublatanku opět opouští.
Z hlediska klasických řadových alb skupiny následuje nezvykle dlouhá šestiletá pauza, vyplněná vydáváním jednak sólových desek jejích jednotlivých členů (mj. Perfektný svet Ďurindy) a jednak "bestofek" samotné "Tubly".
Další řadovka vychází v roce 2001 pod názvem Panská jazda, s eroticky dráždivým obalem a melodicky laděným soundem; jako bubeník je účasten Martin Uherčík. Zřejmě největším hitem je rádiový ploužák "Láska útočí", který se později stává i názvem výběrovky "piesní o láske". Z textařského hlediska zaujmou dvě skutečnosti - poprvé textuje Maťo, poprvé netextuje Martin Sarvaš.
Na podporu nové desky skupina absolvuje výrazné a kladně přijaté koncerty, kromě domovského Slovenska jako headliner na Noci plné hvězd 2002 v Třinci před více než 12 000 diváky.
Během úspěšného koncertování, před natočením další desky, postihuje skupinu rána z největších: sebevraždu spáchá 25. dubna 2003 kytarista Dodo Dubán. Vzápětí skupina i přes tuto skutečnost odehraje svůj set mj. na festivalu v Kuřimi u Brna, se sympatickým odůvodněním tím, že Dodo by chtěl, aby hráli.
Památce dlouhodobého člena je také na doposud posledním řadovém počinu Tublatanky, CD Patriot z roku 2005, věnován osmý díl Šlabikára, Pieseň pre Doda, kterou stejně jako dvě další (Cítim sa fajn a Velký deň) otextoval částečně se navrátivší Martin Sarvaš.
Deska je zajímavá i dalšími skutečnostmi, nejenom Sarvašovou přítomností a nejenom tím, že na obalu jsou Tatry: hudebně je to podařený návrat k tvrdému zvuku z druhé a třetí desky, což jest koneckonců potvrzeno i tématicky, neboť písně Mimozemský hlas a Mesto nesplnených snov jsou nepsanými návraty ke kultovkám Skúsime to cez vesmír a Dnes. Podle mého osobního názoru se jedná o jednu z nejlepších desek Tublatanky v historii.
V důsledku osudových událostí se skupina navrátila ke koncepci tří členů - album je natočeno v sestavě Maťo, Topor (bass) a na bicí Peter Schlosser. Po vydání alba koncertuje Tublatanka tradičně i v České republice, mimo jiné s Turbem a Kernem (v tomto případě výborný koncert na nacpaném Sklendově Falcons Festu v Hrušovanech u Brna začátkem prosince 2005), zatímco křest alba v naplněném bratislavském Babylonu příjemně překvapil účastí Ďura Černého, který se skupinou jako host odehrál ve velmi dobré formě pokud se nepletu tři písně.
Léta Páně 2006 vydává skupina unikátní "druhý díl" hard rockových verzí koled, pojmenovaný Vianočný čas podle původní a úvodní Ďurindovy písně, který o rok později vychází jako 2CD v kompletu s dřívějším počinem Poďme bratia do Betlehema.
Během koncertního turné v roce 2008 bude natočeno živé DVD Tublatanky, které by mělo vyjít koncem tohoto roku.
Dědek.
Komentáře