FEJETON JMÉNEM FAJN

Těžko i lehko psát slova nořená z minulosti vzpomínek. V pátek šestý den srpnový jsem se i bez ponorky ponořil do dob svého jinošství – do dekády 90. let, jež jsem tak trochu strávil v Bástru. Monumentální dějinné zastávky U Gogola, U Lva, U Šuláka, U čápa, v Pyramidě, v Zahradě, v Ponorce, Na Hřišti, U Samsona, v Pirani anebo … anebo já nevím kde všude ještě, vlastně vím - taky pod lípou, pod staletou lípou U Šťávů, kde to prostě vždycky mělo šťávu.

Jedna z nejkrásnějších zahrádek v Brně (dnes se jmenuje už Pod lípou), pod majestátní klenbou živého, mohutného organismu, který pamatuje věky, s vynikajícím Kancem dvanáctkou, výborným kamošem Milanem a záchodky přes dvorek.

Píše se zhruba po čtvrt století pátek 6. 8. 2021, chystali jsme se na koncert Kronkova Albandu, jen pár metrů odtud, a tak byla kultovní hospůdka tou nejroztomilejší zastávkou. Listinný háv našeho národního stromu nad námi vlál jak ten nejgeniálnější slunečník a fungoval jako 50 klimatizací (a bez elektřiny!).

Fantastická servírka měla fantastický přehled a nosila včas fantastický škopky. Bylo a pilo se jedna radost. Seděl jsem na lavici z poctivýho dřeva a (jak by řekl Katapult) v hlavě běžely vlaky: vlaky vzpomínek, který se naštěstí nikdy nesrazí a taky nikdy nezkazí. Kolem těl proudil příjemný chladivý vánek, občas zaštěkal pes a občasto prošlo nějaké moc pěkné, nejlépe naboso děvče.

Čekáte nějakou pointu? Žádná není. Jenom to bylo krásně, krásně moc fajn.

Tady Dědek.

foto: Jiří Odehnal