Dvojrecenze CD Raven: Wiped Out a All For One

Vedle nesmrtelných a v podstatě všem i mimo metalové území známých velikánů metalové klasiky tu byla a v řadě případů tu stále jsou jména, která na počátku osmdesátých let stála spolu s IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, SAXON a dalšími na stejné startovní čáře, ovšem souhrou nejrůznějších okolností se jim takové porce světské slávy, jako bylo dopřáno jejich souputníkům, v takové míře nedostalo a dnes jejich hudba nezaslouženě zapadá prachem, přičemž její kvalita se může směle měřit s dobovou konkurencí. Kapel, které stihl osud okupovat teritorium kategorie „B“, je značné množství, ačkoliv kvalitu nahrávek tímto písmenem rozhodně označit nelze. Krůček po krůčku se Vám pokusím přiblížit alespoň některé z těchto kapel a zlehka Vám připomenout jejich dnes již zčásti pozapomenutá alba.

Jedněmi z této party jsou RAVEN, kapela z britského Newcastlu, současníci výše zmíněných legend žánru, kteří byli u zrodu klasického metalu a vzestupu jeho slávy.

Wiped Out (1982)

„Wiped Out“ nezaujímá žádné lukrativní místo na výsluní metalového Olympu, jedná se spíše o kultovní záležitost pro skalní fandy, pamětníky a milovníky osmdesátkové klasiky. O žádnou šedou nevýraznou myš se však v žádném případě nejedná. Disponuje všemi atributy ryzí metalové klasiky v kvalitě, která může směle soupeřit s neochvějnými pilíři žánru. Debutový počin „Rock Until You Drop“ dal jasným jazykem na srozuměnou, že s kapelou je třeba seriózně počítat a následující „Wiped Out“ v tomto směru není pražádnou chudobkou. Hned úvodem jsou smeteny ze stolu veškeré pochybnosti – úvodní sypačka „Faster Than Speed Of Light“ bez ostychu sází na stůl jeden trumf za druhým. Na svou dobu řádný nářez obsahuje až speed metalové prvky, dává důrazně na srozuměnou, o čem album je. O ryzím syrovém heavy metalu, pevně zakotveném v hard rocku let sedmdesátých. „Bring The Hammer Down“zpomaluje nastolené tempo, které však neubírá na intenzitě rav02.jpga objemu energie. „Fire Power“ s nemalými hitovými ambicemi, taková symbióza metalové tvrdosti s hard rockovou variabilitou, neztrácí v porovnání s předchozími dvěma kusy ani mikrometr.       Hard rockové kořeny rovněž nepopírá následující „Red All About It“ . Ač poměrně nátěr, dává zároveň vzpomenout na rukopis DEEP PURPLE. Propracovanější a co do hrací doby rozmáchlejší kompozice To The Limit / To The Top se vrací ke klasickým „kovovým“ výrazovým prostředkům. Delší stopáž dává dostatek prostoru muzikatům se  projevit a výsledek stojí za to. Další energetická porce přichází s „Battle Zone“, vlastně se jedná o takový řádně přitvrzený rock´n ´roll vymazlený vydařeným sólováním a vypjatými vokálními polohami, hodně podařený song, ale který je na tomhle albu není? Noha stále na plynu, jede se fofrem kupředu, „Live At Inferno“ uhání jak nepříčetný Velorex, nehledě nalevo napravo a energii rozdává všemi směry. „Star War“ ubírá na tempu, pomalejší valivé tempo postupně přechází do střední rychlosti, aby vygradovala v samém závěru a s prstem v nose udržela kvalitativní laťku alba. „UXB“ zařazuje opět vyšší rychlostní stupeň a syrová metalová jízda postavená na klasických riffech pokračuje vstříc výživnému kytarovému sólu. Navzdory všemu, co již zde padlo ohledně klasických šablon, album rozhodně nepůsobí jako jednolitá a nepropustná šedá hmota jedoucí v jedné linii od začátku do konce. Album má silnou variabilní vrstvu, která je zastoupena ve všech skladbách bez výjimky. po kratičké instrumentálce „20/21“, která plní spíše úlohu  předělu mezi skladbami, následuje ve své podstatě klasická rockovka „Hold Back The Fire“ postavená na jednom nosném riffu a neopominutelném explozivním kytarovém sólu, které předznamenává vygradování v závěru skladby. Závěrečná „Chainsaw“, další učebnicový metalový kvapík, kterýžto si v nasazení a porci živočišné energie v ničem nezadá se svými několika brášky. „Wiped Out“, ač dnes již pozapomenutému albu, v porovnání s dobovou konkurencí neschází vůbec nic. Osud, nebo tomu můžeme říkat mnoha způsoby, to zařídil jinak. To však nemění nic na tom, že toto album právem patří mezi klenoty metalové klasiky.

All For One (1983)

Následující album pokročilo o krok dál, zvuk je vyčištěnější a mocnější a do značné míry díky němu skladby účinkují více na „první dobrou“, jsou relativně přístupnější a lépe čitelné. V intenzitě a důrazu projevu však kapela neubrala ani o píď. Úvodní přímočarý kus „Take Control“ se na začátku převelmi vyjímá a potvrzuje pravidlo o tom, že méně je kolikrát více a se silným nápadem skladba stojí a padá. „Mind Over Metal“ je další klasickou metalovou jízdou ve středním tempu, stokrát podobně a pokaždé to funguje. „Sledgehammer Rock“ již ve svém názvu definuje vlastní skladbu, která je v zásadě tradiční rokec, jen navlečený v ocelovém brnění s image nedbalého elegána. „All For One“ titulní a rockovým odérem načichlý kousek, který disponuje nakažlivým refrénem a vírav01.jpgce, než malým množstvím energie, aspiruje na jednu z nejvýraznějších hitovek RAVEN vůbec. „Run Silent Run Deep“ – další povedený a nosný refrén, jeden by měl nutkání si ho broukat spolu s kapelou. Těch výraznějších melodií se v porovnání s předchozím albem objevuje více a „All For One“ tak působí dospělejším dojmem a jaksi „usazeněji“ bez trpké komerční pachuti. „Hung Drawn And Quartered“ cení zuby po vzoru nářezů zastoupených na „Wiped Out“ bez ztráty plusových bodů. Postupně vygradovaná intenzita skladby, podtržená kytarovým „dvojzápřahem“ ve střední části, činí z ní jednu z nejsilnějších položek celého alba. „Break The Chain“ točí kormidlem do v dobrém smyslu stojatých vod tradičního rockového výrazu, jiným slovem by se skladba dala popsat jako zdravě chytlavá. „Take It Away“ pokračuje v nastoleném kurzu, v tomto případě již více o metalu než v případě skladby předchozí. „Seek &  Destroy“ již cení zuby a tasí drápy naplno a opět se dostavuje ono příjemné mrazení a ty správné metalové vibrace, které předtím poněkud ustoupily o krok vzad. „Athletic Rock“ přidává špetku rockového gruntu na zvýraznění chuti. Jako záverečná skladba chutná „Athletic Rock“ jako luxusní desert a potvrzuje celkovou tvář RAVEN, prezentovanou na tomto albu, která získala přátelštější výraz. Oproti „Wiped Out“ je tahle záležitost přece jen „hodnější“ a přístupnější. Už to není ten semknutý a nekompromisní metalový hukot, působí o poznání lehčeji a otevřeněji. Změna ne až tak výrazná, aby připravila RAVEN o vlastní tvář, jen a pouze se jedná o variabilnější a pestřejší materiál, který nepostrádá lehkost a přirozenost a zároveň k mému potěšení se vyhnul zrádným bažinám prvoplánové líbivosti a přílišným komerčním svodům, což dále podtrhlo následující album „Stay Hard“. Máme tu dospělé album, které potvrzuje potenciál RAVEN jako hudebníků a další klasické metalové album I A kvality, kterých prostě není nikdy dost.

Medyed

 

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>