Démon z dávných časů ožívá!

Blízký východ byl odedávna horkým regionem a v posledních letech se oheň pod kotlem nenávisti opět rozhořel. Pohled zvenčí z relativně klidné Evropy nám objektivně zkresluje optiku, ať chceme nebo ne. Izrael se z tohoto pohledu může jevit pro zhudebnění temných emocí a stinných stránek lidské povahy jako ideální prostředí. Právě Země zaslíbená dala  metalového undergroundu hned několik kultovních kapel, mezi které zaslouženě patří i ARALLU. Ti vdechli nový život albu „Demon from the Ancient World“ způsobem, který stojí nejen za poslech, ale i za obsáhlý rozhovor s ústřední postavou kapely, Motim „Butchered“ Danielem.

Album „DMoon from the Ancient World“ je kompletním znovunahráním materiálu z roku 2005. Co vás vedlo k vytvoření nové verze namísto klasického remasteru?

Zdravím, tady Butchered, lídr ARALLU. Díky moc za rozhovor. Celý ten nápad na znovunahrání „DMoon“ přišel proto, že původní verze z roku 2005 měla dost slabý zvuk i produkci. Cítili jsme, že potenciál těch skladeb byl mnohem vyšší, ale tehdy prostě zůstal nevyužitý. I proto album v časopisech tenkrát sbíralo spíše průměrné recenze. Po dvaceti letech jsme si řekli, že si ty věci zaslouží důstojné zpracování – s pořádnou produkcí, silnými muzikanty a nekompromisní sestavou. Chtěli jsme vytvořit plnohodnotnou, „posvátnou“ verzi, a ne pouze nějaký lehký remix.

Jak moc se za těch 20 let změnil tvůj pohled na tyto „válečné hymny“?

Bohužel se nezměnil vůbec. Žijeme na Blízkém východě a po devíti albech plných hněvu, která jsme za posledních 25 let vydali, se ukazuje, že v podstatě šlo o mzrazivé proroctví. Na každé desce jsme mluvili o extrémním islámu, o tom, že válka začne v Jeruzalémě a rozšíří se do celého světa. A podívejte se, co se děje dnes. Útočí na nás Írán, celý Blízký východ je v plamenech a Íránem se cítí ohrožena i Evropa. Můj pohled se nezměnil, jen se vyostřil. Realita nám bohužel dává za pravdu – naše texty byly v podstatě předpovědí dnešních dní.

V čem vidíš největší rozdíl mezi původním zvukem z roku 2005 a nahrávkou z roku 2025?

Původní album má své kouzlo, je to syrový underground, nepřesný a extrémně špinavý. Verze 2025 ale přináší úplně jiný koncept. Zapojili jsme Dora Levina, který přidal různé blízkovýchodní nástroje a prvky, čímž album posunul do jiné dimenze. Jsou to stejné písně, ale zní to diametrálně odlišně. Neudělali jsme jen remaster, ale kompletně novou produkci. Výsledek zní úžasně, i když chápu, že ta verze z roku 2005 má pro někoho své specifické kouzlo.

4. Považuješ nové „DMoon“ za definitivní verzi tohoto příběhu, nebo jde spíše o poctu vašim začátkům?

„DMoon“ vnímám jako samostatné, plnohodnotné album. Nenahráli jsme ho jako nostalgickou poctu, ale proto, že verze z roku 2005 byla kvůli omezenému rozpočtu zvukově nedotažená. Teď je ten zvuk bohatší, produkčně vyspělý a krásně zádumčivý, což k těm skladbám perfektně sedí. Máme i nový artwork, který tu atmosféru doplňuje. Příběh „DMoon“ je tímto uzavřen. Už nebudou žádné další verze. Tohle je barva a zvuk, který si ta deska zasloužila už před dvaceti lety.

Sestava kapely se od roku 2005 výrazně změnila. Jak noví členové ovlivnili interpretaci starých skladeb?

Od roku 2023 byli ARALLU kvůli válce v Gaze v podstatě v kómatu. Až v roce 2025 jsem se spojil s Nirem Nakavem, bubeníkem SALEM, který hrál už na našich prvních dvou deskách. Přišel s nápadem, že bychom spolu měli zase něco nahrát, a mně hned blesklo hlavou, že „DMoon“ je ta správná volba. Nir do projektu přibral i svého syna Chaima, což je excelentní kytarista. Společně s Galem Pixelem jsme stvořili novou podobu alba. Současná sestava ARALLU pro rok 2026 je pak sestavou určenou pro živá vystoupení.

Na albu opět slyšíme orientální nástroje jako saz nebo darbuka. Jak náročné bylo integrovat tyto prvky do moderního black metalu?

Dnes už je to pro mě mnohem přirozenější než dřív. Už když skládám hudbu, slyším v hlavě, kde se ty nástroje objeví a jak se prolnou s metalem. Stalo se to neoddělitelnou součástí identity ARALLU.

Mix a mastering měl na starosti Dory Bar Or. Jaká byla tvá vize výsledného zvuku?

Hledal jsem zvuk, který jsem začal definovat na deskách „En Olam“ a „Death Covenant“. Je to velmi „suchý“ zvuk. Popsal bych ho jako pouštní sound – evokuje horko, prach Blízkého východu a temnotu. Je to finální dílek do skládačky, která na konci nese jméno ARALLU - kombinace pouštní atmosféry a mystických prvků.

 „DMoon“ má opět skvělý obal. Je to práce stejného umělce jako v případě „Death Covenant“?

Ne, tentokrát ne. Možná tě to překvapí, ale obal vytvořil náš kytarista Gal Pixel. Je s konceptem ARALLU velmi úzce propojený, takže hned pochopil, co hledám. Poslal mi několik barevných variant a společně jsme vybrali tuhle finální. Odvedl skvělou práci, ten vizuál přesně odráží to, co slyšíte uvnitř nahrávky.

Jako první singl jste vybrali skladbu „Battleground“. Proč zrovna ji?

Nebylo v tom žádné velké kalkulování. Mix „Battleground“ byl prostě hotový jako první a měli jsme k ní už připravený videoklip. Zároveň je to ale song, který album definuje velmi přímočaře. Přišlo nám jako dobrý nápad dát fanouškům jako první ochutnávku právě tuhle věc.

Texty se znovu noří do mezopotámské mytologie. Je odkaz prastarých démonů v roce 2025 stejně aktuální jako v roce 2005?

Bude aktuální vždycky, protože jde o kořeny blízkovýchodní mystiky. To není něco, co by zastaralo. Je to víra starověkého světa, která zůstává živá, zvláště když najdete rovnováhu mezi historií a moderní dobou. Najednou vidíte, kde se ti démoni probouzejí. Podívejte se na dnešní Írán, Irák nebo Turecko... i když to zní mytologicky, realita nám ukazuje, že se historie vrací. Ty věci existují z nějakého důvodu, takže ano, v roce 2026 jsou aktuálnější než kdy dřív.

Skladba „Ishtar Will Rise“ obsahuje sumerské výrazy. Jaký má pro tebe význam používání těchto „mrtvých“ jazyků v moderním metalu?

Text k „Ishtar Will Rise“ jsem nepsal sám. Je to úryvek z Necronomiconu – Knihy mrtvých. Jsou tam autentické překlady sumerských slov do angličtiny. Trochu jsem s tím pracoval a upravil pasáže týkající se démonů Marduka a Nergala. Objevují se tam výrazy jako „Xul“, což znamená zlo, a další termíny. Zhudebnění toho textu dodalo písni něco výjimečného a jiného. To, že jsi si toho všiml, potvrzuje, že je ta skladba unikátní. Není to běžný text, je to v podstatě takový magický slovník.

Má název „DMoon“ nějakou specifickou symboliku?

To rozhodně. Původní verze se jmenovala „The Demon from the Ancient World“. Nová verze nese název „DMoon from the Ancient World“. To „DMoon“ v sobě spojuje dva významy: jednak je to zkratka pro „Desert Moon“ (Pouštní měsíc), a zároveň to foneticky odkazuje na slovo „Demon“.

ARALLU jsou pilířem izraelské scény. Jak se podle tebe jeruzalémská komunita změnila za těch 20 let od vydání původní desky?

Když v roce 1999 vyšel náš debut „The War on the Wailing Wall“, v Jeruzalémě byla spousta metalistů, kteří jeli v black metalu. Samozřejmě se poslouchal i death nebo thrash, ale black tehdy dominoval. Fanouškovská základna byla mnohem větší než dnes.
Dnes, v podstatě po celém světě, vede deathcore, nu-metal a další moderní styly. Jeruzalém bohužel není výjimkou – scéna se tu zmenšila.

Album vyšlo u Satanath Records, kteří vydali i „En Olam“. Jak důležitá je pro vás v dnešním světě mezinárodní podpora?

Satanath Records vydali naše předposlední album i novinku „DMoon“. To, že s námi zůstali v kontaktu i přes všechny války, kterými jsme si prošli, ukazuje, jak vypadá skutečný label – takový, který podporuje hudbu, a ne politiku, klišé nebo něčí agendy.
Zkus si to představit, od 7. října jsme si prošli dalšími třemi válkami v šíleně krátkém čase. Naše válka je válkou o přežití – pokud nebudeme bojovat, prostě přestaneme existovat. Bohužel to mnoho lidí nechápe a rozhodli se od nás dát ruce pryč. Mluvím o velkých magazínech, labelech i fanoušcích, kteří dřív kupovali naše desky a čekali na nás v klubech. To všechno téměř zmizelo. Jsme na scéně 30 let a nikdy to nebylo tak zlé. Je to zklamání. Lidé si vybírají politickou stranu místo hudby. Metal měl být vždycky mimo tyhle systémy, ale teď do něj brutálně vtrhla politika. Přesto věřím našim fanouškům a doufám, že časem pochopí, že naše války jsou spravedlivé a že nikoho nezabíjíme „pro zábavu“.

Jaký je tvůj nejoblíbenější moment na nové desce, který se v původní verzi z roku 2005 nepodařilo zachytit?

Myslím, že skladby „Ishtar Will Rise“ a „War Spirit“. To jsou věci, které v té verzi z roku 2005 strašně chyběly. Na verzi pro rok 2025 znějí naprosto skvěle, přesně tak, jak měly.

Skladba „Sierra Nevada“ tematicky vyčnívá. Už jsme to spolu kdysi probírali, ale myslím, že stojí za to čtenářům ten příběh připomenout.

„Sierra Nevada“ je pro mě osobně nejsilnější věc na desce. Vypráví o únosu mého bratra v roce 2003. S kamarády tehdy trekovali v kolumbijské oblasti Sierra Nevada, kde je zajala guerillová organizace ELN. Polovinu písně jsem napsal přímo v Kolumbii během pátrání a snah o jejich propuštění. Zbytek vznikl až doma po jejich návratu. V songu můžete slyšet i bratrův hlas – předčítá v hebrejštině úryvky z deníku, který si v zajetí vedl. Je to velmi syrové a intimní. Skrze tu hudbu můžete cítit strach, beznaděj, ale i naději a bolest, kterou jsme tehdy prožívali.

Můžeme se těšit na speciální výroční koncerty k „DMoon“, kde album zazní celé?
V Izraeli jsme k albu už odehráli čtyři koncerty. Hráli jsme polovinu desky plus klasiky jako „En Olam“, „Milchama“ nebo „Jewish Devil“. Teď se ale všechno odsunulo kvůli válce s Íránem. Co se týče Evropy, netuším, kdy se tam dostaneme. Situace je momentálně extrémně složitá.

Jak realisticky vidíš koncertování mimo Izrael vzhledem k současné situaci?
Bohužel to nevidím příliš reálně. Hrozně rádi bychom vyrazili ven, ale obvykle turné sami neorganizujeme, čekáme na pozvání od promotérů a festivalů. Za poslední tři roky nepřišla jediná nabídka. Pokud se to změní a někdo nás pozve, přijedeme okamžitě. Hraní v zahraničí milujeme.

Jak si s odkazem kapely poradila nová sestava a co do staronových skladeb vnesli kluci ze své vlastní hudební DNA?

Nová sestava už je zajetá. První společný koncert jsme měli v únoru na festivalu v Jeruzalémě a reakce publika byla skvělá. Rozjet ten stroj po tříleté pauze nebylo snadné, ale zvládli jsme to. Máme naplánované další čtyři show a doufám, že se navzdory situaci uskuteční. Noví kluci jsou profíci – makají na sobě, cvičí doma a na zkouškách je ta motivace znát. Vypadá to velmi slibně.

Fanoušci black metalu často nedají dopustit na špínu a syrovost původních nahrávek. Neměli jste obavy, že modernější a čistší produkce připraví „DMoon“ o autentickou atmosféru?
Vůbec ne. Už od prvního alba se ARALLU snažili o silný zvuk. Nikdy nám nešlo o ten typický „undergroundový“ zastřený zvuk. Jasně, milujeme BURZUM, MAYHEM nebo CARPATHINA FORREST, ale nikdy jsme je nechtěli kopírovat v produkci. Vždycky jsme hledali čitelný zvuk, který by unesl sílu naší hudby a specifické blízkovýchodní nástroje. U našeho stylu musí být zvuk definovaný, jinak se ty etno-nástroje ztratí v chaosu. Z nového zvuku jsme neměli strach, naopak – věděli jsme, že v původní verzi se ten potenciál kvůli špatné produkci prostě utopil. Teď konečně ty skladby ožily v plné síle.