DĚDKOVA VZPOMÍNKA NA TŘI ÚŽASNÝ ŠKOPKY … CSSST.

Je tady moje osobní vzpomínka na tři úžasný škopky, a aby to byl pomyslný semafor, tož samozřejmě světlý, polotmavý a tmavý. Lahváče, na nichž jsem vyrostl a který dodnes považuji za nejlepší ze všech. Pojďme na to: Cssst.

SVĚTLÝ. Novopacký Valdštejn. Bravurní šestnáctka, původně se 7,5 % alkoholu, následně sníženými na 7, ale to už nebylo ono (a rozhodně prosím neplést s pozdější stejnojmennou 1,5l petkou, což byla ovšem desítka). Já pamatuju onu původní verzi, to byla hustá přehustá pěna, to byl tekutej slad, každý lok byl polibek pivního vesmíru, člověk jako by žmoulal přímo ten slad v hubě, a s ohledem na obsah alkoholu se vesmír velmi rychle rozprostíral i vevnitř, tedy nemyslím uvnitř láhve, ale uvnitř mne. Dodnes si pamatuju tu krásnou tmavozelenou etiketu, jež ovšem člověka nenutila dodržovat etiketu společenskou. Svýho času jsem pro tohle pivko jezdíval do jedný malý prodejničky na rohu Jugoslávský, protože nikde jinde jsem ho nemohl sehnat. Jó, to byly časy dobrýho světlýho piva.

A když zelená etiketa, tak co jinýho než … Zelená.

POLOTMAVÝ. Děcka, tohle byl skutečný polotmavý poklad. Stejně jako Valdštejn se pojí s devadesátkami, a je dost možné, že i díky radosti z těchhle škopků jsem dostudoval :-). Unikátní produkt z havlíčkobrodského pivovaru Rebel, podle dochované středověké receptury někdy z 15. století, s lehce karamelovým tónem, tohle byla fuckt mňamka. Jméno? – Brilliant. S kamošem Lišákem jsme to objevili v jediné prodejně na území města Brna, v sámošce na rohu Kotlářské a Konečnýho náměstí, a ve své době jsme tam toho skoupili kastly, jak to bylo dobrý (i Lišákově mamce – psychiatričce to totiž moc chutnalo! :-). Zkrátka pivní BRILIANT. Mimochodem, ta legendární samoobsluha dodnes funguje, a i dneska tam seženete produkty, který jinde ne – např. výborný světlý pivo Huhňák.

Jo a abych nezapomněl – to pivo bylo dost kalorický…

TMAVÝ. Jednoznačně nejlepší tmavý pivo, jaký jsem kdy v životě pil. Lidově se říká černý, ale podle legislativy prostě tmavý. Vyškovská jedenáctka Havran, pokud se pamatuju správně (etiketu bohužel dochovanou nemám), tak 4,5 % alkoholu. Exkluzivní hnědá pěna, pivo černý jak noc - plná, lehounce kouřová, ale hlavně báječně kávová chuť se rozprostírala po savaně chuťových buněk a řvala jóóó! Jednou jsem si takhle z heršpickýho Intersparu vezl cca 15 kousků, a dodneška vidím, jak je v obýváku líbezně skládám do svý malý ledničky, určený jenom na lahváče. Když vyškovskej pivovar krachoval, dokonce se sepisovala petice za záchranu tohodle piva. Bohužel. Nevím o tom, že by někdo koupil licenci, a tak se zřejmě tohoto božského nápoje již nikdy nenapiju.

Hypnotický nápoj si žádá ROOKS neboli havrany, aneb hypnoticky pojato - Kam havrani odlétají plakat…

Takovej už je svět. A abychom nekončili smutně, přidám říkanku, která byla léta napsaná na boku sámošky na Kraví hoře, kam jsem chodil 4 roky na gympl (á propos, v tý sámošce měli taky dobrý škopky, pro který jsem jezdil ještě po maturitě – např. benešovský Ferdinand, kerej v tu dobu nikde jinde nebyl, nebo o tom alespoň nevím). No a teď zpátky k tý říkance, a mějte se fajn, tady Dědek.

Lahváče, lahváče,

To jsou moje koláče

A když nemám koláče

Tak je mi do pláče.