DĚDKOVA ÚVAHA NAD (MENO)PAUZOU A NAD SKUPINOU KERN

Na úvod musím podotknout, že respektuju některé příčiny lží, jako např. důvody pro milosrdnou lež, ale nesnáším sedmilháře. A tento můj čistě subjektivní pocit mne přivedl k nutnosti napsat čistě subjektivní úvahu nad avízovanou pauzou skupiny Kern, kapely, kterou mám jako nejmilovanější ze všech svých milovaných, a o níž jsem napsal na tento web desítky článků. Mnozí z Vás mne znají, a ví o mně, jakej jsem Kerňák. Někteří mne nemají rádi nebo mne dokonce nesnášejí, ale je to jejich vizitka, protože zpravidla mi to nikdy nedokázali říct do očí, leč pouze přes Internet (byť jim čestně musím přiznat, že se v některých případech dokonce podepsali). Ale teď jde o Kern.

Ano, poslední řadovou desku s názvem Hrnu to k tobě vydal Kern v roce 2016, o něco později vzpomínkovou kompilaci Quadraginta. Každý, kdo byl Kernu tou dobou blízko, moc dobře věděl, díky komu tyto desky – které jediné se v posledních letech na koncertech prodávaly – vůbec vznikly, a bez nějž by  - zřejmě vůbec nikdy nevznikly. Ale jasně, vždycky může kdokoli cokoli překroutit, jak se mu to líbí, za pomoci nohsledů a přisluhovačů, již se vždycky najdou, Bibli včetně té hudební nevyjímaje. 

Ostatně, menopauza je vlastně taky „pauza“, stejně jako někdo věří tomu, že umělé přerušení těhotenství je fakt jenom přerušení.

Jeden člověk, jehož zde nebudu jmenovat, se pro mne v posledních letech stal největším zklamáním a největší ostudou týkající se skupiny Kern za celou dobu, co se kapele a její fanouškovské obci intenzivně věnuju, čemuž tak jest již od mých 13 let, tj. od roku 1988. Zpravidla ta ostuda nastává v důsledku nezvládnutí vlastního ega, což je zjevně i tento případ, což ve mně evokuje neuvěřitelně moudré heslo, jež jsem kdysi čet:

Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí dělat, ten to učí. Kdo to neumí učit, ten to řídí. A kdo to neumí řídit, ten to kritizuje (myslím, že to pro měsíčník Melodie řekl kdysi kytarista Vitacitu Kocour). A nejhorší je, když si ten určitý člověk neumí uvědomit ani to, že střílí vlastně tzv. do vlastních řad.

Ano, teprve budoucnost ukáže, protože do budoucna je jistá pouze skutečnost ta, že smrt jednou nastane.

Ale je dost možné – a já budu ten nešťastnější Kerňák na světě – pokud mne budoucnost přesvědčí o tom, že zázraky se dějí a že menopauza je vlastně taky jenom „pauza“ a že umělé přerušení těhotenství je fakt jenom přerušení.

V tuto chvíli jsem strašně šťastnej, že jsem na asi totálně vyprodaném koncertu Kernu 29. 12. 2023 v Dolních Kounicích nebyl. 

Zbývá jediná otázka, jediná parafráze: Král je mrtev – ať je mrtev král?

Tady Dědek.