ČASTO JE NA NÁS…

Ahoj, Jardo, ahoj, Alberte,

teď to tím oslovením vypadá, jak kdybys vydal za dva – no zatímco já postavou určitě, Ty vydáš za dva svým muzikantstvím. A jelikož Ty mi dáváš svou sílu celý můj život, dovol, abych Ti aspoň kousíček té Tvé síly teď zkusil vrátit.

Kdysi jsem ležel U sv. Anny, a taky koukal na Špilberk. V mém případě to bylo navíc umocněno skutečností, že takřka naproti mému nemocničnímu oknu byl pavlačák mé babičky, kde jsem prožil kus svýho krásnýho dětství návštěvami s rodinou a mým nejlepším dětským kamarádem Michalem.

Píšu to proto, že vím, co v onu chvíli znamená takový pohled z okna, z vězení do svobody, kterýžto pohled jako by brutálně a přitom vřele ilustroval onu nejpravdivější moudrost věků, že zdravý člověk má tisíc přání a nemocný jenom jedno: Být zdravý (nebo „Beat zdravý?“). Pak jsem v neděli brzo ráno vyšel ven, bylo nějak zvláštně zataženo, nikde nikdo, ale mně to nevadilo, panč pro mne bylo v tu chvíli všechno rozjasněný, no prostě jasný.

Hele, víš proč to bude dobrý? No přinejmenším proto, že furt vyplazuješ jazyk jak ten nejsprávnější rocker! ;-)

Miluju skladbu Kernu Jsme lidé, možná právě pro její první verš: „Často je na nás / hrát o příznivý děj“… Hrát o příznivý děj - Jaroslave Alberte Kronku, my všichni „hrajem“ s Tebou, abys zase brzo hrál. Ale teď buď v klidu, a klidně šeptej – my Tě stejně uslyšíme.

A těšíme se stejně jako Ty, to si piš (a piš si to třeba jako novej text ;-)!

Zdraví Tě, a zdraví Ti přeje Dědek.