BYLO NÁS PĚT … NA ZAHRÁDCE U KLIMEŠŮ aneb PO CESTÁCH PIV (NEJEN) BYSTRCKÝCH

Pozor !!! Samostatně neprodejné !!! Příloha k reportu: Septic People + Kern

Když vám chutná Tchyně

Chtělo by se zapět od Titaniku „Když se chlapi sejdou“ … jenomže my šli tentokrát na Kern (takže to bylo spíš něco jako Blízko nás). Na malebné zahrádce U Klimešů naproti kamenolomu se nás kamarádů v pátek sešlo celkem pět: Milan, Pekoš, Robin, Rady a já. A jedna moc dobrá Tchyně. Jó vlastně, kdyby jedna - těch Tchyní padlo… kdyby jich tolik padlo v běžném životě, to by byl v rodinách klid!

A to taky nemluvím o skupině Titanic a jejím otvíráku z dvojky Ábel, ale o vynikajícím India Pale Lager z produkce mimořádně zajímavého pivovaru Náchod Primátor. 

No posuďte sami: pohled na majestátní kamenolom, na vzrostlé dřeviny zelenající se voňavým listím, zhustlé traviny proplétající se mezi spárami nadloží země, dřevinné oplůtko zahrádky u baráčku, z nějž prýštící Tchýýýně každým Vaším pětilokem doznává na úbytku směřujícímu až k jejímu totálnímu zničení – no kdo by se ten den neradoval, že.

Z hlediska pracující třídy jsme se tam sešli prakticky všici: ten, kdo pracuje, i ten, kdo zrovna nepracuje. Študák, dělník, obchodník, úředník a právník. Nosili a platili jsme si navzájem škopky a nikdo neřešil, kdo kolik a co a jak. Prostě na stole neustále přistávaly velký zarudlý Tchýně a byly likvidovány promptně jedna za druhou.    

Témat bylo rovněž nespočet. Počínaje septicky společenskou situací na hovno (víme, na co jsme šli) přes vtipy o ženách (Manželka pištivě po 40 letech manželství: „Já nikam jít nemůžu, nemám co na sebe!“ – Manžel v pohodě: „Tak běž klidně nahá. Voni přes tebe stejně radši něco hoděj.“) až po pivologické přednášky o rozdílech mezi spodním a svrchním kvašením. Ale hlavně – nikdo z nás nebyl nakvašenej – slušně nakvašená byla jenom ta Tchýně.

Cesta Pod Horkou

Původně jsme měli před koncertem namířeno ke Šťávům, jenomže U Klimešů je lepší pivo. A jak jsem si uvědomil, ono je to k centru Odbojářská od Klimešů dokonce blíž než od Šťávů.

Pod Horkou je malebná ulička, kde na pravý straně vidíte zpočátku pitoreskní zahrádkářskou osadu se skoro zapomenutými, v úžas vás uvádějícími chatičkami, a nalevo líbezný malý zděný baráčky, který prostě k tý osadě patřej - malý, zpravidla jednopatrový, s tajemstvím svých útlých podkroví, no rozhodně žádný developerský mrakodrapy. A pokud se zvládnete bez přílišné motanice (proto jsem nikdy nebyl na řetízkáču) otočit o 180 stupňů, uvidíte HORY: Brněnský zelený kopce, jež se svými stromy natahují až kamsi do nebes.

A na konci tý uličky Pod Horkou je jeden barák, kterej vám může bořit a zbořit srdce, duši, mysl, vzpomínky, prostě všechno. Tam se zastavíte, protože na to máte právo, právo morální a memoriální, a začnete třeba bušit do zábradlí u schodů, a začnete třeba brečet, protože už není, to co bylo.  

Takovej už je svět. Jeden svět, jemuž jsou vaše pocity jedno.

Huhňák

Všechno ovšem začalo už Huhňákem, kterýho si u mne doma ještě před jízdou (rozuměno jízdou šalinou) vyslopl žíznivý Milan po utrmácené cestě v městě. Pivo Huhňák distribuuje šumperská společnost, a tak mu říkejme šumperské. Z Šumperku? – Šum šperku!

Tenhle poctivej lahváč se 4,6 % ethanolu jsem objevil jedině v sámošce na rohu Konečného náměstí / Kotlářské, naproti botanické zahradě. Inu, dobrej chmel a slad je vlastně taky botanická záležitost, že. Je to fakt hodně dobrej škopek s plnou chutí a lahodnou hořkostí, pije se jedna radost; vlastně co jenom jedna, pije se pro deset radostí.

Co byla ovšem páteční prdel, a co je snad schopen vymyslet jedině osud, že čím jsme začali, u toho jsme taky skončili – večer tedy bohužel už jenom u názvu. Představte si, že ten stánek s těmi klobáskami, bramboráčky atd., kterej stál před KC Odbojářská, měl na boku právě logo Huhňák! No to by nevymyslel ani samotnej František (rozuměno Huhňák).

Jenomže jak nám stánkař poctivě sdělil, on tam nečepoval pivo Huhňák. „Já to jenom takhle koupil, ten stánek, pivo tady nemám.“

Tož aspoň trocha virtuální reality:

https://www.huhnak.cz

Moravia 11? – Bohužel ne!

Vešli jsme tudíž dovnitř, do útrob „odbojářů“, a hnedle na nás dýchla ionosféra brněnského minipivovaru Moravia. Jenomže jak se záhy ukázalo, opět výhradně z názvu – černej bar byl totiž zavřenej, a bílou křídou na černou tabuli, pardon, černou křídou do komína nic nezmůžeš.

Taková škoda, taková škoda. Na Moraviu chodíme s kamarády a kamarádkami plni lásky a žízně zejména na nejkrásnější zahrádku v Brně do Podnebí, což je pod Špilberkem na Údolní, moc se nám tam líbí a ještě víc nám tam chutná. No a né že tam teďka budete chodit všichni!!! ;-) Vlastně co blbnu, vždyť už tam všichni chodíme…

Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré, aneb absence dobrého piva způsobila, že jsem se neopil a docela dost si z koncertu pamatoval (viz samostatný článek reportážní).

Takže co? - Hubertus Kácov!

Aj ta krajta, Hubertus Kácov je „kapivola“ sama pro sebe. Pivo, jež proniklo i do multiřetězce Lidl, ovšem ta jeho světlá varianta, ta mi prostě nějak nesvědčí. Prapodivná nelahodně agresívní, lehce nakyslá hořkost, z níž se mi křiví huba (podobně mi chutnají protivně hořký prášky na tlak), byla přítomna i v Bástru, a přitom to nebyla vina madam výčepních (úplně stejně totiž chutná i z lahváčů): pivo bylo čerstvé, věru dobře ošetřené, leč bohužel pro mne osobně fakt ne chutné. Brrr, ojela mne zimnice, že bych si aj hubertus natáh; za tohle pivo bych však někomu natáhʼ…

Abych však pivovar Hubertus jen nehaněl, ve zmíněném řetězci jsem zakoupil jeho tmavou variantu, a ta byla velmi dobrá. V Bástru se ovšem jaksi logicky nečepovala… Každopádně nad výrobní procedurou světlého moku bych se tak říkajíc „sládce“ zamyslel…

Polotmavý Kern

A na jedno pivo bych málem zapomněl – pivo, co jsem měl ten den taky na triku. Vynikající polotmavý škopek Kern, vařený ve své době na základě družby pivovaru Černá Hora a právě skupiny Kern, na základě kteréžto spolupráce vznikla i speciální edice metalových trikotů, z níž jedinečný kousek mám díky Fandovi S. i já. Tož jsem byl v Bástru tak říkajíc bez nadsázky „ve firemním“: kšiltovka Kern, kterou jsem ukradl zpěvákovi Míšovi Konečnýmu kdysi v Přízřenicích, triko s logem Kern od Fandy, akorát ty kraťasy byly takový nějaký divný – sice měly koule, ale jiný…

Mám na pivo Kern moc hezkou hromadnou vzpomínku – když jsme takhle kedysi pařili v Bástru (aby toho Bástru nebylo málo), a to nahoře U Gogola, tak při zavíračce jsme koupili lahváče, a provozní měl už „jenom“ Kern. Koupili jsme tuším cca v šesti dva kastly. Na lavicích před hospodou jsme pak s těma výčepníma „kerňákama“ hezky dojeli noc až do rána. Jo a byl tam s náma jeden trestanej, kerej se ve vězení z nudy naučil všechna hlavní města světa. Já byl tehdy na gymplu, leč ze zeměpisu jsem měl vždycky dvojku, no a tak jsem s tím „vrahounem“ logicky prohrál. Což ovšem nijak nebránilo, abychom si znovu přiťukli třeba na Addise a Bédu a Felixe :-).   

Bohužel, pivo Kern se již nevaří, bylo sice výborný, ale chápete, výčep polotmavých piv je v zemích českých zhruba v rámci 2 % celkové beerprodukce, takže…?

…takže smutním v polotmavém sáčku.

Konečně doma!

Já su vlk samotář, takže když jsem konečně dorazil dom, bylo mi fajn. Stáhl jsem kraťasy, stáhl jsem fotky, stáhl jsem jedno pivo a pak už jsem se stáhl jenom do postele.

A kolem mě suměla jen pěna noci…      

Tady Dědek.