Brněnské legendy se ztrácejí před očima... I před ušima
aneb
Nová doba, nová doba...
Ještě před dobou koronavirovou ztratilo město Brno řadu letitých „soch“, kluby Brooklyn nebo Mersey mluví za své, alespoň prizmatem svých dobových prostor.
V končícím hotelu Slavia jsem byl jenom jednou, na jakémsi školení. Daleko víc si jej všichni pamatujeme z filmu, který netřeba jmenovat; smutné je, že slogan „Nová doba, nová doba!“ nyní nabývá vskutku nového, avšak velice smutného kontextu, až se skoro chce na adresu naší (nad)vlády říct: „Kurva, hoši...“
A teď končí i kultovní kamenná prodejna Indies. Vystřídala hodně brněnských stanovišť, údajně celkem 5, já osobně si z nich pamatuju 4: Milady Horákové, Kozí, Kobližnou a konečně (bohužel doslova konečně) Poštovskou.
Pod „Dědskou“ nemocnicí, tj. na zmíněné ulici Milady Horákové, jsem kupoval například vinyly Terminatoru Probability Of Doom nebo Skramasaxu Dark Powers. Na Kozí, kde to bylo dvoupatrové, jsem si ve sklepě koupil kazetu Vládi Mišíka Jen se směj. Kobližná se na mne usmála monitorovskými reedicemi á 129 Kč jako Debustrol: Vyhlazení, Krabathor: Cool Mortification nebo Orthodox. A Poštovská? Tam jsem ještě nedávno zakoupil třeba pět CD Albandu: Reziduum, abych je pak rozdal svým kamarádům v blízké hospodě v Tenkrátu, anebo kotouček Vládi Mišíka Jednou tě potkám. A těch vstupenek, nepočítaně.
Je to kus mýho života od počátku 90. let, chilližto od let gymnaziálních, a proto se mi o tomhle konci nepíše lehce. „Naštěstí“, jak se zdá, by měl končit „jen“ kamenný obchod, nikoliv značka Indies jako taková, tzn. internet i vydavatelství by měly fungovat dál. Jako ilustraci - jednu ze všech - beru do rukou milovaný výběr Národ Psích vojáků – Indies Records, 1996, Brno.
Jak praví klasik, vzpomínky jsou dědictví minulosti, proroctví budoucnosti a svědectví současnosti. Važme si jich, važme si nezávislých, važme si Indies.
Vzpomínal Dědek.
Psí Vojáci, Filip Topol a věčně řezající ŽILETKY:
Komentáře