Arachnofobia - "výsada" žen?

Taky se bojíte pavouků? Já teda strašně. Já vím, na první pohled by se mohlo zdát, že pavouk není příliš metalové téma, leč jak se záhy ukáže, opak jest pravdou.   

Jak jsem zjistil, strach z pavouků není zdaleka jenom „privilegium“ žen, ale tento problém má i celá řada chlapů. Když jedna moje kolegyně nečekaně objevila ve své kanceláři jeden takový protivný osminohý exemplář, s příšerným jekotem na chodbě okamžitě odchytila kolegu, jehož mínila využít coby nástroj odstranění onoho příšerného tvora.

Jenomže když se kolega dozvěděl, o co jde, vyjekl taktéž: „Jéžíšššmarjáááá jenom to ne! Příšerně se toho bojím! Najdi si někoho jinýho!“ a hnán pudem sebezáchovy prchal co nejdále, a pravděpodobně se z důvodu absolutní jistoty uzamknul na toaletě.  

Na našem pracovišti se toalety několikrát denně uklízí, tudíž zde pavouci nehrozí, třebaže obecně je záchod pavoukům docela zaslíbenou destinací. Inu, potravní řetězec hovno – moucha – pavouk je zcela logický. Ověřila si to kdysi u nás na zahradě moje sestra, když se jala vyprodukovat onu první část zmíněného potravního řetězce.

Nezapomenutelný zážitek ze zahradního hajzlíku

Hezky si sedí a kouká naším malým záchodovým okýnkem ven. Už dlouho na něm máme prasklinu, takovou tu typickou skleněnou „pavučinu“, způsobenou kdysi dávno nějakým dobře mířeným kamenem. Rozpětí snad 5 cm. A jak tak sestra kouká, říká si: „Fuj, to rozbité sklo ale vypadá jak pavouk, brrr!“

Tento pocit by ještě až tak nevadil, moc dobře věděla, že je to jenom sklo. Podstatně horší bylo, když si při tom koukání najednou uvědomila, že toho „pavouka“ tam nevidí jednoho, ale dva – dva vedle sebe. A zhruba stejně velké.

Měli byste vidět, co se na naší zahrádce dělo, když jí v mžiku došlo, že ten druhý pavouk už není jenom ze skla. Ten, kdo se pavouků nebojí, by sice možná řekl, že šlo jen o hovno (a to doslova!), leč sestra to vnímala jinak. Když se jí s neutřeným holým zadkem podařilo proklouznout ven, aniž by na ni onen pravý živý pavouk spadl, nevěděla, jestli si má dřív natahovat tepláky anebo ječet. Nakonec úspěšně zvládla obojí, no a taťka musel přerušit svou drobnou rostlinnou výrobu a jít řešit pavouka. On se jich totiž jako jeden z mála chlapů nebojí. ;-)

„Já mám taky tak velkýho!“ (chlapeček, 6-7 let)

Tenhle fejeton je inspirován zejména mojí sestrou, poněvadž další zážitek mi vykládala také ona. Pracuje jako učitelka, resp. vychovatelka na 1. stupni základní školy, a jednou takhle do družiny jeden chlapeček přinesl ale vskutku odpornou hračku – takového toho velkého gumového chlupatého pavouka se šňůrou a vzduchovým mačkadlem, díky jehož stiskům příšera vesele poskakuje.

Pavouk se myslím líbil zejména holčičkám ;-), ale zaujal rovněž jednoho dalšího malého chlapečka, který měl nějakého podobného doma taky, a pojal okamžitou nutnost to paní učitelce sdělit - takže k ní přiběhl, roztáhl ručičky do vélikééého rozpětí a na celou družinou začal křičet: „Paní učitelko, paní učitelko, já mám taky takovýho - velkýho, chlupatýho a tvrdýho!“  

Sestra měla samozřejmě co dělat, aby nevybuchla (což by ale chlapečkovi jen těžce vysvětlovala), a tak s vypětím všech sil zachovala dekórum a raději se už těšila domů. ;-)))

Když vám vleze do bytu „potkan“

Druhé dětské příhodě s gumovým pavoukem jsem byl přítomen i já sám, a opět u toho byla i sestra, tentokrát ovšem jako hlavní aktér.  Kdysi jsme totiž měli taky jednoho takovýho velkýho, chlupatýho a tvrdýho ;-). Ještě ve starém bytě nenápadně pod dveřmi z jednoho pokoje do druhého sestra prostrčila tu pavoučí šňůru „dálkového ovládání“, takže v místnosti, kde jsme seděli my všichni ostatní, byl pavouk, zatímco ve druhém pokoji jen ona a mačkadlo. A v inkriminovanou chvíli pak začala mačkat.

Jako první jsem cosi divného pod židlí, divně šustícího a divně se hýbajícího, zpozoroval já jakožto dítě. „Je-je-je, tam pod židlí je asi potkan!“ Náš starý barák se potkany občas hemžil, takže jsem o jejich existenci měl již v útlém věku (ne)dobré potuchy.

Můj tatík se jako hlava rodu po chvilce probral z postelového čtení novin, vstřebal mou důležitou, už vydatně křičenou informaci, jako husita mířící do boje statečně lapl svou vyzutou trepku a s bojovým pokřikem: „Počkej, já ho klepnu!“ vyrazil směr židle.

Jenomže toto jeho teatrálně působivší bojové odhodlání nevydržela psychicky sestra skrytá za dveřmi, a když se „potkan“ pod židlí začal ozývat dusivým smíchem člověka, postupně jsme pochopili, že to potkan asi nebude. A taky nebyl – toho jsem si „směl“ prohlédnout opět až někdy na chodbě či na dvoře...

Pavouci v metalu

Dost bylo historek sice tvrdých, leč nemetalových. A poněvadž píšu fejeton pro metalový web, metal v něm zkrátka nemůže chybět. Ne že bych si tímto dával za cíl diplomovou práci na téma Pavouk a tvrdý rock, ale pár metalovo-pavoučích poznámek prostě nesmí chybět.

Tarantuly a černé vdovy

Symbol pavouka či jeho skvostného produktu – pavučin v metalové branži rozhodně neabsentuje. Například už jenom označení některých těchto členovců fascinovalo mnoho muzikantů natolik, že po nich pojmenovali svoji skupinu: formaci TARANTULA známe jak ze zemí českých, tak i portugalských či mexických.

Rovněž černá vdova, anglicky BLACK WIDOW, je docela oblíbený název, který najdeme u kapel v mnoha zemích, mimo jiné i v Rusku jako Čjornaja Vdóva, u našich slovenských bratří znají třeba zase sestavu New Black Widow. A jak jsem při práci na tomto článku zjistil, pražští Anacreon mají pro změnu píseň s názvem Black Widow. A z těch známějších se sousloví „černá vdova“ nevyhnul příkladmo jak známo TÖRR v úvodní skladbě Žal svého debutu Armageddon - cit: „Jsi jak černá vdova / plačící vlk / kazatel hříchů / a ďábel sám / Přestárlá kurva / hořící dům / jak mozek blázna / bouře a zášť.“

Jen jednou? Od Slečny Závist zpět ke Kreysonu

Tedy plynule k textům – jednou z lehce pozapomenutých, ale hudebně i textově vynikajících je balada ARAKAINU Jen jednou z CD Salto Mortale z roku 1993. I v ní nalezl pavouk svoje místo...: „Jednou jen jednou / už sítě pavouk spřádá / jen jednou tě zláká / motýl smrtihlav“...

Oproti tomu jedním z nejznámějších tuzemských (což ovšem není úplně přesné) textů, zmiňujících pavučiny, je určitě cover Uriah Heep Lady In Black od Arakainu, který vyšel v roce 1995 na CD Legendy pod názvem Slečna závist, a okamžitě až do dneška, tzn. více než po 20 letech, je stále jednou z nejhranějších Brichtových rádiovek; Aleš v něm v textu zpívá krom jiného toto: „Ta dívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže / skrýt závist zkouší za vlastním bohatstvím / Má krásu moc i slávu, přesto vidíš že se trápí / když tvář zakrývá jí závoj tkanej z černejch pavučin“.

O nic méně slavným „pavoučím“ songem je dřívější stejnojmenný otvírák proslulé debutové desky KREYSONU, tedy hitovka Kreyson (v původním vydání CD psána ještě s měkkým „i“, tj. Kreison): „Mezi žalem a krveprolitím / mezi tím vším černé růže rozkvétaj’ / rodí se pavouk, na zádech bílý kříž / můžeš bejt farářem, dobro nečekej“.

Jak známo, symptomatický pavouk se stal i symbolickou součástí monumentální kreysonovské scény spojené s tehdejším veleúspěšným programem Anděl na útěku, jak koneckonců více než dobře dokládá i obrovská fotografie na rozevíracím dvoj-obalu dobového vinylu. Mno, nechci raději domýšlet, co by se případně stalo, kdyby se ono pavoučisko utrhlo a spadlo, nota bene pokud by viselo nad publikem...jekot fanynek by v takovou chvíli byl asi ještě mnohonásobně větší. ;-)

A když jsme se pojednou ocitli přímo bez obalu u obalů, a jelikož jsme brněnský metalový web, pak samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na zdejší tvrdě rockovou scénu, kdy majestátní tajemná pavučina zdobí temný obal CD DOGMA ART Černá brána, černá tíha, černý pocit z roku 2008.

Jedno závěrečné R.I.P.

Jenže metal nepřináší jen a pouze radosti. Příští týden v pondělí, tj. 2. května 2016, uplynou 3 roky od smrti jednoho z nejvýznamnějších kytaristů světového thrash metalu a metalu vůbec, Jeffa Hannemana. Údajně zemřel na následky odumírání tkání v důsledku pokousání pavoukem. Jaký to paradox – zabiják pavouk. Nejsmutnější smrt bývá ta naprosto zbytečná, nicméně osudu se nikdo z nás nevzepřeme. Pavouk holt nepřináší jenom štěstí... A tak kdož chceme, vzpomeňme prosím na tuto osobnost světové tvrdé muziky, třeba nějakou výjimečnou písní – třeba nějakou od Slayer!!!

Text Dědek.