Antonín Fajkus, poslední žijící československý stíhací pilot druhé světové války, zemřel 5. února 2025 ve věku 101 let

Pravidelně slýchám názory, že jsme neměli své válečné hrdiny, protože že jsme jako národ ve válce díky okupaci nepozvedli zbraně (nehorázný nesmysl a neznalost historie). Stačí se letmo podívat na počty padlých na obou frontách a stejně tak na počty umučených a popravených příslušníků domácího odboje, vojenské, politické a intelektuální elity nevyjímaje. Stopa komunistického režimu, který se mimo jiné úspěšně snažil vymazat konkrétní jména v boji proti nacismu (v našem případě nejen proti němu, zde se jedná o boj proti ose zla v plném rozsahu), je evidentní do dnešních dnů a do značné míry se podepsala na našem vnímání moderní historie.  Komunisté zcela jistě byli, ať už se nám to líbí nebo nelíbí, součástí domácího odboje a zahraničních armád, je zde ovšem minimálně jedno velké ALE. Do napadení Sovětského svazu v roce 1941 se do aktivního odporu proti agresorovi nezapojovali. Důvod je prozaický – Sovětský svaz byl do zmíněného roku spojencem nacistického Německa. Nástup komunistů moci odstartoval (rok 1948 považuji pouze za finální dějství) už koncem války za vydatného přispění Edvarda Beneše. Vymazání jakéhokoliv konkrétního jména, zvláště když se ideologicky nehodilo do krámu, se dělo zcela záměrně ve prospěch masového hnutí anonymního zástupu všech pokrokových (v našem případě synonymum komunistických) sil pod vedením země, kde zítra znamená včera. Hrdinů máme počet nemalý, jen se na ně mělo řízeně zapomenout.

Naše letce z druhé světové války jsem vždy obdivoval a (v žádném případě nechci, aby to vyznělo jako blbý vtip) po hrdinech abstraktních, které obdivoval snad každý kluk mé generace, jako Vinnetou, Old Shatterhand nebo Robin Hood, logicky došlo na hrdiny reálné. První na mysl přijdou samozřejmě naší letci ve Velké Británii, tentokrát však chci vzpomenout osobnost, která se tomuto pohledu zcela vymyká.

Antonín Fajkus se narodil v prosinci roku 1923 v Lipově na Hodonínsku. Kvůli hospodářské krizi se přestěhoval s rodinou do Chicaga, kde se stal součástí tamní české komunity. Po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 se přihlásil do amerického letectva a v roce 1943 byl přidělen k 40. stíhací peruti, která operovala v Pacifiku proti Japoncům. Přezdívalo se jí The Red Devils – Rudí ďáblové, podle ikony ďábla ve znaku perutě. Jednotka patřila mezi nejúspěšnější stíhací perutě druhé světové války. Zúčastnil se mnoha bojových misí, včetně leteckých soubojů a náletů na nepřátelské pozice. Pilotoval legendární stroje jako P-40 Tomahawk, P-47 Thunderbolt, P-51 Mustang nebo i Bell P-39 Airacobra. Antonín Fajkus nalétal celkem 190 operačních letů a přes 500 bojových hodin. Během války obdržel několik vyznamenání, včetně Letecké medaile (Air Medal) a povýšení na kapitána. Po skončení konfliktu se usadil na předměstí Chicaga, kde žil až do vysokého věku. Jeho příběh zůstal po desetiletí zapomenut, až donedávna, kdy byl znovu objeven Jiřím Klůcem, se o něm dozvěděla širší veřejnost.

Když v prosinci slavil své 101. narozeniny, zorganizoval Klůc výzvu, ve snaze vzdát tomuto hrdinovi hold. Fajkusovi došlo 923 narozeninových přání, což je dosud nejvyšší zaznamenaný počet narozeninových gratulací zaslaných českému válečnému veteránovi.

Antonín Fajkus zemřel 5. února 2025 ve věku 101 let. Čest jeho památce!

Jiří Vacek

Zdroje textu a obrázků:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/antonin-fajkus-pilot.A250207_060511_domaci_bors

https://cnn.iprima.cz/zemrel-antonin-fajkus-465437

https://reportermagazin.cz/83899/rudy-dabel-z-moravy-stolety-antonin-fajkus-byl-za-valky-stihacim-pilotem-legendarni-perute/