5,4,3,2,1 ... !80!90! S MOTORBANDem fajnový den.

Bylo zrovna léto 1989, socialistická společnost si připomínala dvacáté první výročí soudružské pomoci bratrských vojsk, inu okupaci se dá říkat různými způsoby. Jeden žák posledního ročníku základní školy prožíval toto období zcela odlišně, právě objevil kouzlo heavy metalu. Nějaký osmašedesátý pro mě bylo šílené retro a mrtvá minulost, což samozřejmě bylo těžce mimo, ale k tomuto oslovskému věku to tak nějak patřilo a časy, o čemž jsem ještě neměl ani páru, se měly brzy zásadně změnit. Vedle ARAKAINu, CITRONu, KERNu, TITANICu jsem zíral na MOTORBAND – Láďovi v Kamilovi Střihavkovi vyrostl nadmíru talentovaný kolega, u nějž mi nesmírně imponoval jeho ostrý ječák. A kapela na tom byla taktéž více, než dobře. Ještě, než vyšly singly v rámci ROCKMAPY, rádiem a televizí se prohnaly dvě skladby – „Je To Špás“ a „Fajnovej Den“ – rajské tóny pro mé po metalu lačné uši. Korunu tomu před prázdninami dal jeden hudební teoretik a DJ, který k nám do školy tenkrát dorazil na osvětovou besedu. Chudák ještě netušil, že v školním obecenstvu sedí týpek, který se s ním pustí do diskuze…samozřejmě došlo na kvalitu české pop music, a následně českou metalovou scénu. Nutno přiznat, že mé idoly vychválil a zakončil to větou, že i u nás jsou kapely, které již metal hrát umí. Dmul jsem se pýchou.

Medyed