Po Wattu na Serwattu. Takhle nějak bych asi začal tenhle svůj report, report z jednoho mimořádně vydařeného narozeninového koncertu, report z plné Melodky, report z akce, kvůli kterým stojí za to zvednout zvlkatělé prdele a poslechnout si pořádné bigboš, v daném případě od hardcore přes black metal až po písničky z pohádek.

Měli jsme tu sobotu na Melodce slušnou partyju, sešlo se nás známých v průběhu večera celkem šest, což je číslo jistěže více než symbolické. Celkově však byl počet návštěvníků samozřejmě výrazně vyšší - jak už jsem napsal, Melodka byla prostě plná, a rovněž na oslavenci Mirovi Horejskovi bylo vidět, jak je s návštěvností spokojen, panč z pódia halekal cosi jako "díky za to, že Vás je tady tolik".

Úvod obstaral brněnský orchestr SERWATT, jehož hudební zaměření bývá někdy definováno jako "hard core rock sex core", což asi mluví za vše. V porovnání s tímto sloganem však byli chlapci na Melodce docela spořádání, a tudíž nemusel být koncert předčasně ukončen :-).

Kapela musí již na první pohled zaujmout dvěma zpěváky, jedním chrchlavým a druhým chrchlavým méně, kteří tak nějak sympaticky alternují, doplňují se a někdy se i vzájemně obejmou (viz naše fotogalerie).

Přiznám se, že Serwatt sice nehraje mnou oblíbený styl, ale při živém provedení mu nebylo možno upřít nadšení, drajv ani nespornou uměleckou hodnotu - však také měl u fanoušků docela solidní úspěch a jistojistě mu právem přináleží alikvótní část pochvaly za celkově nadmíru vydařený večírek. Navíc jeden z členů má sympatickou a veskrze odvážnou přezdívku Bubák, která prostě potěší, a jiný člen si zase nechá říkat Lucifer, takže z tohoto hlediska byla atmosféra dostatečně black metalová už nyní :-).  
 
ASGARD, co k němu říci? Tato brněnská žijící legenda (a just budu tohle slovo i přes jeho četnost používat!) zraje jako víno, o jehož chutných doušcích se zpívá např. ve skladbě Noční hon, a každé jeho vystoupení je pro mne zážitkem jako hrom. A to jak po vizuální stránce, neboť frontman Mira Horejsek vystupuje na takovýchto slavnostech ve stylovém black metalovém "kostýmu" a jeho charismatický, a nebojím se říci až démonický zjev, podporovaný neuvěřitelným pódiovým tělocvikem ve stylu parádně rozevlátého tance v tom nejlepším slova smyslu, se Vám zařezává do mozku stejně jako hudba, která je mimořádně atmosférická, přitom perfektně šlape a celkově je prostě super. Uf, tomu říkám souznění choreografie a hudební harmonie! K dokreslení mých slov prosím, kdož chcete, vstřebejte podařenou fotogalerii.

Asgard na nás na Melodce vypálil pecky jako Probuzení, Vítejte krále, Zrada anebo - abych stále nehovořil jen o CD Kletba krále Stacha - klipový song V plamenech z EP Bezmocné nebe. A musím podotknout, že v živém provedení Melodky vyzněl flák V plamenech jako burácející hitovka, fakt!

Pod pódiem se vařil pekelný kotel plný fanoušků a krásných fanynek, rozdováděných a hlavně si myslím nadmíru spokojených. Asgard totiž podal i se dvěma novými členy maximální výkon, a třebaže po něm následující Ybca předvedla asi největší show, tak Asgard byl pro změnu zřejmě vrcholem po stránce hudební. 

Akorát možná "chudák" kytarista Lukin, kterého Mira při představovačce tituloval zhruba ve smyslu "stálého hosta" (pokud jsem to popletl, tak se omlouvám), jelikož dotyčný údajně inklinuje k jiným hudebním směrům a míní odejít, a proto je vyhlášen konkurz na jeho místo, nicméně dokud tento post nebude obsazen, Lukin Asgard zřejmě neopustí. Tak tomu říkám fair play a hluboce, hluboce smekám!

A propos, kontrolní otázka: jaké měl Mira Horejsek na koncertě nehty, he (myšleno tedy na rukách :-)?

No a po stylové produkci Asgardu nastoupil na pódium cirkus vedený principálem Parambou, zvaný YBCA. Do značné míry dřívější sestava Asgard, soustředící se na covery rozličných zlidovělých písní tak říkající bez jakýchkoliv hranic, v čele opět s Mirou Horejskem, předvedla mazec největší, show jako prase, jakýsi hmatatelný důkaz toho, že black metalisti se dokážou především královsky dobře bavit.

Famózní bigbítové podání šlágrů jako - prosím odpusťte mi ty lidové a často ne zcela přesné názvy - Saxána, Včelka Mája (kterou po dobu produkce "na plátně" vytrvale – píp - kdo jiný než…viz foto), Chip a Dale, Z dálky letí kačer, Královské reggae, Statistika nuda je, Né pětku né!, schelingerovsko-zemětřesné Nám se líbí a spousty dalších bylo operličkováno novákovskou kompozicí Já budu chodit po špičkách, kterou si s Ybcou střihl nikdo jiný než Jiří Big Boss Valter (no hlavně si představte, jak chodí Big Boss po špičkách! :-)

Koncepce takto veselé Ybcy je navíc postavena nejen na roztomilé hudební produkci, ale na adekvátní doprovodné pódiové stylizaci v podobě úchvatných kostýmů, paruk, masek, čepiček, brýlí a originální obuvi, přičemž zejména přítomné slečny a paní mohly ocenit, jak neuvěřitelně sexy je chlupatá pánská nožka v dětské papučce... :-).

Jak často se muzikanti, zejména pak hlavní hrdina Mira Horejsek, převlékali, máte možnost spočítat prostřednictvím naší přebohaté fotogalerie, která je tak košatá díky mému milovanému, více než dvoumetrovému kamarádovi Mamettovi, který když viděl, jak marně přemarně se v záplavě fans lopotím s pořizováním fotek z výšky svých chabých, takřka kantovských 150 cm, slitoval se nade mnou, zodpovědně převzal fotografický přístroj, a pozdvihnuv jej do monstrózní výšky odpovídající přibližně oběžné dráze družice, pořídil drtivou většinu fotek, jednu lepší jak druhou! Mamette, díky moc!

A perličky byly nejen v hudební produkci, ale též ve zmiňovaných vizuálních prezentacích, takže např. při skladbě Nám se líbí tancoval na pódiu a posléze i mezi diváctvem nefalšovaný, přítulný, ale hlavně hodný hrabě Drákula, takže ještě dnes nechápu, od čeho mám na krku ty dva fialové fleky :-).

Pak se již zdálo, že Ybca svůj set kvůli nočnímu klidu definitivně ukončila, aby se po jisté pauze - až všichni nedalecí důchodci definitivně usnuli - opět vrátila a střihla si ještě nějakou tu perdu.

A třebaže hudební produkce pak definitivně skončila, nebyl to ještě úplný konec, protože Mira Horejsek coby štědrý oslavenec uspořádal v zákulisí závěrečný raut (řízečky, slivovička a dárky fanouškům v podobě kazet Asgard s demem Bezmocné nebe), který podtrhl celkovou radost zúčastněných a úspěšnost celé akce.

A tak opravdu jediným smutným momentem celého večera byla zřejmě pozdní informace, že na Floridě zemřel toho dne zpěvák Waldemar Matuška.

Zrovna když třešně zrály, jó...